Jochen Schmidt (nar. 1970 v Berlíně) je německý spisovatel, překladatel, novinář a bloger. Vyrůstal v nábožensky založené rodině ve Východním Berlíně, otec i matka pracovali jako jazykovědci. Po rodičích zdědil jazykový talent, během vysokoškolských studií germanistiky a romanistiky absolvoval několik zahraničních pobytů, mj. v Římě, Valencii, New Yorku a Moskvě.

Na německé literární scéně se zviditelnil díky vítězství v berlínské literární soutěži Open-Mike roku 1999, kdy také společně se čtyřmi dalšími berlínskými autory založil platformu pro živá literární vystoupení, nazvanou Chaussee der Enthusiasten. Její činnost udržovali až do konce roku 2016.

Další výjimečné veřejné literární vystoupení uskutečnil Jochen Schmidt počínaje létem 2006 – půl roku předčítal každý den 20 stran z Proustova Hledání ztraceného času a na svém blogu pravidelně publikoval sérii příspěvků (které buď referovaly o průběhu čtení, nebo představovaly záznamy deníkového charakteru) pod názvem Schmidt liest Proust (Schmidt čte Prousta). Knižní podoba těchto zápisků vyšla roku 2010 a dočkala se velmi vlídného přijetí kritiky: největší německý znalec Proustova díla Michael Maar označil Schmidtovu knihu ve své recenzi pro deník Süddeutsche Zeitung za „nejoriginálnější knihu k Proustovi od vydání slavné How Proust can change your life Alaina de Bottona“ (1997, Bottonovy knihy u nás vydává nakladatelství Kniha Zlín).

Pozoruhodnými publikacemi ve Schmidtově literární bibliografii jsou také knižně vydané jazykové experimenty, které vycházely na pokračování v novinách: soubor textových miniatur Dudenbrooks (knižně 2011, ke každému písmenu abecedy vybral Schmidt z Dudenu, slovníku spisovné němčiny, sedm slov v odstupu vždy čtyřiceti slovníkových hesel, k této slovní skupině přidal křestní jméno začínající týmž písmenem a pojmenoval tak protagonistu svého minipříběhu) a etymologický projekt Schmythologie (knižně 2013, příběhy slov pocházejících z řečtiny); k oběma knihám nakreslila komiksové stripy německá ilustrátorka Line Hoven.

Na počátku své literární kariéry se Jochen Schmidt začal profilovat jako literární performer a mystifikátor, avšak i ve své standardní literární produkci – coby autor povídek a románů – záhy našel své téma a osobitý styl. S jistou melancholií a sebeironickým odstupem, humorně a často s autobiografickou motivací obkružuje téma života v někdejší NDR (např. v románu Schneckenmühle, 2013), resp. v takzvaných nových spolkových zemích (v románu Müller haut uns raus, 2002). Nevyhýbá se zasazení děje do reálných míst, vytěsňuje však komentáře dobového politického dění, vypráví optikou privátního života svých románových protagonistů. Vypravěč Schmidtova nejnovějšího románu, nazvaného Der Wächter von Pankow (2015), je pseudoautobiografická postava, třicátník, který hned v úvodu prohlašuje, že příštích třicet let svého života by chtěl strávit tím, že si ve filmové podobě zopakuje tři dekády uplynulé. S domnělou naivitou, patřičnou melancholií a smyslem pro detail i vtipné pointy se Schmidt opět navrací do mizejícího světa bývalé NDR, v němž vyrůstal. Kdo by si chtěl připomenout kuriozity minulého režimu i v obrazové (fotografické) podobě, tomu skvěle poslouží Schmidtův blog nebo bedekr Gebrauchsanweisung für Ostdeutschland (2015).

Bibliografie:
Triumphgemüse (2000)
Müller haut uns raus (2002)
Seine grossen Erfolge (2003)
Gebrauchsanweisung für Bretagne (2004)
Meine wichtigsten Körperfunktionen (2007)
Schmidt liest Proust (2008)
Weltall. Erde. Mensch (2010)
Dudenbrooks (2011)
Gebrauchsanweisung für Rumänien (2013)
Schneckenmühle (2013)
Schmythologie (2013)
Drüben und drüben. Zwei deutsche Kindheiten (společně s berlínským autorem Davidem Wagnerem, 2014)
Der Wächter von Pankow (2015)
Gebrauchsanweisung für Ostdeutschland (2015)

Jochen Schmidt čte ze svého románu Der Wächter von Pankow.