Zatímco její manžel Paul Auster (*1947) už od poloviny 80. let sbíral první literární vavříny za svou Newyorskou trilogii (The New York Trilogy, 1985–1986, č. Prostor 1999), ona teprve dokončovala disertaci o viktoriánském romanopisci Charlesi Dickensovi a k vlastní tvorbě se dostávala jen sporadicky. Dnes je dílo americké prozaičky a esejistky Siri Hustvedtové (*1955) k dispozici ve třiceti světových jazycích včetně češtiny.

Severské kořeny

Hustvedtová se narodila 19. února 1955 v městečku Northfield v Minnesotě, která dlouhá desetiletí platila za tradiční destinaci německých a skandinávských imigrantů. Důkazem je i rodina nynější americké spisovatelky, v jejíchž žilách koluje právě severská krev. Její otec Lloyd Hustvedt se sice narodil už na americkém kontinentě jako vnuk norských přistěhovalců, hovořil však plynně norsky, a dokonce vyučoval norský jazyk a literaturu na northfieldské St. Olaf College. Také Siriina matka Ester Veganová Hustvedtová je původem z Norska. Do Spojených států se přestěhovala až za manželem, s nímž se seznámila během jeho pobytu na univerzitě v Oslu. Mateřským jazykem americké spisovatelky je tedy norština, třebaže už od útlého dětství mluví také anglicky.

Hustvedtová vyrůstala zejména na americkém Středozápadě, několikrát však navštívila také Norsko, kde v Bergenu společně s rodiči a trojicí mladších sester strávila akademický rok 1967/1968. Na počátku 70. let se Hustvedtová, tentokrát už sama, do Norska vrátila a zatímco docházela na tamní gymnázium, žila v rodině své tety. Později opět zamířila opačným směrem do zámoří a v rodném Northfieldu dokončila s vyznamenáním bakalářské studium historie.

Po roční pauze, během níž se živila jako barmanka, se mladá Siri s naspořenými penězi přestěhovala do New Yorku, kde roku 1978 nastoupila ke studiu angličtiny na Kolumbijské univerzitě. Na studium si přivydělávala různě, mimo jiné jako pomocná vědecká síla, modelka či asistentka v uměleckém studiu. Roku 1981 publikovala svou první báseň v Paris Review. V témže roce se seznámila se spisovatelem Paulem Austerem, jehož si rok nato vzala za manžela. Roku 1983 vyšla autorčina první a zatím jediná sbírka básní Reading to You (Čtení pro tebe), o tři roky později dokončila Hustvedtová zmíněnou disertační práci o Charlesi Dickensovi. V červenci 1987 se spisovatelskému páru narodila dcera Sophie.

Žena bez identity

Z řádků výše je patrné, proč si čtenáři na autorčin debutový román museli počkat až do roku 1992. Dřív na něj jednoduše nebyl čas. The Blindfold (doslovný, leč trochu nešikovný český překlad by byl Páska přes oči, např. v němčině kniha vyšla pod názvem Neviditelná žena) je však román pouze v uvozovkách. Ve čtyřech navzájem na sebe jen volně navazujících příbězích líčí Hustvedtová neobvyklé příhody ze života chudé newyorské studentky literatury Iris Veganové, která coby vypravěčka též propojuje jednotlivé kapitoly. Próza je údajně autobiograficky motivovaná, čemuž odpovídá i jméno hlavní postavy. Zatímco Iris je jméno spisovatelky čtené pozpátku, Veganová se jmenovala matka Hustvedtové za svobodna.

Společným rysem jednotlivých povídek je hrdinčin boj o vlastní identitu, respektive její ztráta či narušení tváří v tvář silnějšímu, často mužskému elementu. V první epizodě tento leitmotiv ještě zůstává spíše v pozadí. Iris se seznamuje s podivínským pisálkem Herbertem B. Morningem, jemuž se z opatrnosti představí pod falešným jménem. Morning je ochoten platit jí slušnou sumu peněz za zevrubný popis předmětů z pozůstalosti jedné zavražděné dívky a Iris jeho nabídku z nouze přijímá. Postupně v ní však klíčí podezření, že měl „weirdo“ Morning s neobjasněnou smrtí mladé ženy něco společného a bedlivou evidencí jednotlivých předmětů se snaží své selhání odčinit.

V druhém příběhu se Iris cítí okradena o svou identitu, poté co se dobrovolně nechá vyfotografovat kamarádem svého přítele Stephena Georgem. George totiž fotku, na níž Iris jako by ani nebyla sama sebou, bez jejího svolení rozšíří mezi členy newyorské umělecké scény a mladou ženu rázem na ulici oslovují neznámí lidé. A aby toho nebylo málo, nemůže si být jistá ani skutečnou podstatou vztahu Stephena a George. Ve třetí epizodě je Iris kvůli bolestem hlavy hospitalizována v nemocnici a musí se vypořádat s dvojicí žen, s nimiž sdílí pokoj. Korunu pak celému boji o identitu zasazuje závěrečný čtvrtý příběh, v němž Iris pro obdivovaného profesora Rose překládá německou novelu o sadistickém Klausovi a v průběhu práce si identitu fiktivního hrdiny přivlastní.

Autorčin první román si vysloužil převážně chválu a kupříkladu David Foster Wallace se už roku 1992 v recenzi pro The Philadelphia Inquirer decentně vyjádřil v tom smyslu, že The Blindfold pravděpodobně časem získá status „jednoho z těch důležitějších debutových románů tohoto desetiletí“, tedy v té době teprve čerstvě započatých 90. let.

Mezi New Yorkem a prérií

Po dnes spíše přehlíženém druhém románu The Enchantment of Lily Dahl (Očarování Lily Dahlové, 1996) o dospívající dívce Lily z malého minnesotského městečka Webster, z něhož mimochodem pochází i autorčina předchozí hrdinka Iris, se Hustvedtová v novém miléniu připomněla románem What I Loved (Co jsem miloval, 2003). Na retrospektivně vyprávěném příběhu dvou mužů, jejich žen a jejich synů autorka pracovala šest let a třikrát jej přepsala, než byla s výsledkem spokojena. Z pohledu newyorského židovského kunsthistorika Lea Hertzberga v něm líčí více než dvě desetiletí trvající přátelství jeho rodiny s rodinou malíře Billyho Wechslera, přátelství, na jehož povrchu se promítají i jednotlivé osobní či rodinné tragédie. Rodinná tematika u čtenářů zabrala a román What I Loved se stal prvním mezinárodním úspěchem americké autorky.

Ze subžánru rodinného románu či rodinné ságy částečně čerpá i autorčin následující titul The Sorrows of an American (Utrpení Američana, 2008), který autorka sepsala pod dojmem smrti vlastního otce. Čerstvě rozvedený psychiatr Erik Davidsen v něm v pozůstalosti zesnulého otce objevuje podivnou zprávu z doby otcova dospívání a společně se sestrou Inge se rozhodne původu zprávy přijít na kloub. Kromě toho se Erik pouští do četby otcových deníků, snad aby konečně porozuměl muži, kterého za jeho života nedokázal zcela pochopit. Ani hrabání v minulosti však Erika a Inge neuchrání před naléhavými problémy současnosti, ať už je představuje nová podnájemnice v Erikově domě, či pomstychtivá novinářka, která hodlá pošpinit pověst úspěšného manžela Inge.

Jediným dosud do češtiny přeloženým románem Siri Hustvedtové je Léto bez mužů (The Summer Without Men, č. 2012) z roku 2011, které tuzemské nakladatelství Jota obléklo do nenápadného hávu tuctové literatury pro ženy. Třebaže cílovou skupinou románu jsou tentokrát skutečně převážně čtenářky, román je podle kritiky intelektuálně náročnější než všední romance. Ostatně romanticky jeho synopse rozhodně nezní. Neurovědec Boris, manžel oceňované básnířky ve středních letech Mii Fredericksenové, si chce dát po třiceti letech manželství „pauzu“ (čti: našel si prsatou milenku), což Mia zprvu nedokáže vstřebat a skončí na psychiatrii. Po propuštění z nemocnice se na léto vrací k stárnoucí matce a postupně je vtažena do životů lidí v rodném prérijním městě.

V pasti umění

Roku 2014 vyšel zatím poslední autorčin román The Blazing World (Planoucí svět), v němž se autorka vrací do srdce jí tak dobře známé newyorské umělecké scény. Název románu odkazuje ke stejnojmennému utopickému spisku Margaret Cavendishové ze 17. století, jednoho z prvních děl nepokrytě publikovaných ženou, které se současně kriticky vymezuje proti společnosti dominované muži. Cavendishová posloužila jako zdroj inspirace pro ústřední hrdinku románu Harriett Burdenovou, vdovu po významném galeristovi a talentovanou umělkyni, která se však v umělecké branži ovládané muži nedokáže prosadit. Rozhodne se tedy pro jednoduchý trik a přesvědčí trojici mužů, aby její dílo vydávali za své. Výstavy mají odpovídající úspěch, jenže když se Harry rozhodne odhalit pravdu, jeden z umělců ji podrazí a tvrzení o jejím autorství vehementně vyvrací.

Románu se navzdory jeho čtenářsky méně vděčné fragmentární formě – kniha představuje skládačku z nejrůznějších úhlů pohledu, výpovědí zainteresovaných, rozhovorů, esejů apod. – dostalo velmi přívětivých kritik a objevil se i v širší nominaci na Man Bookerovu cenu. V mnohém jej lze číst i jako souhrn řady autorčiných dílčích témat. Podobně jako What I Loved či debutový román The Blindfold se odehrává v uměleckém prostředí, s debutem z počátku 90. let navíc sdílí i téma hledání či utužení vlastní identity v prostředí ovládaném muži. Půjčuje si však i něco málo z rodinných dramat, jimž se Hustvedtová věnovala třeba v The Sorrows of an American.

Siri Hustvedtová je všestranná americká autorka, která vedle beletrie píše též literaturu faktu. Intenzivně se zabývá výtvarným uměním, zejména malířstvím, a neurologií. Vlastní zkušenosti se silnými migrénami a slabými nervy zpracovala v knize The Shaking Woman or A History of My Nerves (Třesoucí se žena aneb Příběh mých nervů). Kromě toho je autorkou řady esejů na nejrůznější témata. České čtenáře potěší, že jeden z jejích textů je věnován i klasickému románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Vyšel roku 2001 ve sborníku Lost Classics (Ztracené klasiky).

V České republice se Hustvedtová představila roku 2008 v rámci Festivalu spisovatelů Praha.

Dílo:

Beletrie:
The Blindfold (1992)
The Enchantment of Lily Dahl (1996)
What I Loved (2003)
The Sorrows of an American (2008)
The Summer Without Men (2011, č. Léto bez mužů, překlad: Petra Luňáková, Brno: Jota 2012)
The Blazing World (2014)

Literatura faktu:
Yonder (1998)
Mysteries of the Rectangle: Essays on Painting (2005)
A Plea for Eros (2005)
The Shaking Woman or A History of My Nerves (2009)
Living, Thinking, Looking (2012)

Oficiální stránka autorky
Stránka autorčiny agentury