Nakladatelství Host se od svého triumfálního vtržení do detektivkářských polic českých knihkupectví s trilogií Milénium Stiega Larsona specializovalo na skandinávské krimiromány a občas k nim přidalo nějaký další ze zemí, jejichž detektivky se v Česku zatím příliš nevydávaly (Německo, Polsko). S publikováním Skály skotského spisovatele Petera Maye (nar. 1951) vstupuje na pole krimi anglosaské, které už je rozparcelováno mnoha jinými nakladateli. Host nicméně tímto výběrem ukázal, že prostor pro objevování nových jmen tu stále je. Přičemž Mayův thriller docela dobře zapadá do edičního plánu donedávna intelektuálského brněnského nakladatelství, které dává přednost kriminálním románům o něco náročnějším, než je průměr, méně schematickým a více se blížícím realistické próze; ať již je to u konkrétních titulů platná charakteristika, nebo jen marketingový trik.

U nás zatím neznámý autor už má za sebou sérii kriminálních thrillerů s čínským komisařem v hlavní roli, tentokrát se však vydal do svého rodného Skotska, přesněji na jeden z hebridských ostrovů jménem Lewis. Život na něm občas připomíná předminulé století: místní jsou uzavření a hrubiánští, působí tu několik přísných náboženských sekt, lidé se ztěžka odpoutávají od vztahů, které si vytvořili již v dětství, a ekonomika založená na rybolovu a jedné zkrachovalé fabrice dosti upadá. Po letech se sem vrací edinburský komisař Fin Macleod, který tu prožil dosti krušné dětství a mládí. Má vyšetřovat vraždu místního rváče a opilce, jejíž navenek jakoby rituální provedení je navlas podobné dosud nevyřešené vraždě, která se stala před několika měsíci v Edinburghu a právě Fin ji měl na starosti.

Namísto hledání spojitostí s tímto zločinem se však policista propadá do vzpomínek na své dětství, první lásku a přátelství i nepřátelství se svými vrstevníky, kteří vesměs na ostrově pořád žijí a vše si dobře pamatují. Křivdy a tragédie, které se tehdy staly, připomíná spisovatel v retrospektivních pasážích, jež zabírají nejméně polovinu knihy. Postupně začínají textu dominovat, a to nejen rozsahem – přítomnost tu slouží vlastně jen k tomu, aby Fina dovedla k místu či osobě, která mu připomene obvykle dost traumatické momenty; jinak se nic moc neděje, řešení případu se neposouvá a v podstatě se čeká jen na analýzu DNA, díky níž by měl být vrah mezi nemnoha místními snadno identifikován.

Namísto klasické detektivky se stopami a peripetiemi máme tedy před sebou příběh klukovských a mladických selhání, jejichž důsledky se přenášejí do celého dospělého života. Fin vzpomíná na školní šikanu a kruté žerty, z nichž jeden skončil doživotním ochrnutím školního outsidera, či na dívku, která se do něj od raných školních let zamilovala a on se s ní pak rozcházel a scházel až do doby univerzitních studií; nakonec se provdala za Finova nejlepšího kamaráda, přičemž otcovství jejich dospívajícího syna je až do posledních stránek knihy nejasné. Vše je líčeno syrově a přímočaře, May citlivě analyzuje zatuhlé vztahy uvnitř uzavřené komunity, na niž mají ještě značný vliv tradiční rituály a místní protestantští duchovní. Jedním z oněch rituálů je každoroční trmácení vyvolených mužů na nehostinný skalnatý ostrov, kde tou dobou hnízdí desetitisíce vzácných mořských ptáků a právě obyvatelé Lewisu mají britskou vládou zaručené právo v jejich rezervaci ulovit přesně stanovený počet kusů. Odtud název knihy: odehrála se zde klíčová scéna z minulosti hlavního hrdiny a směřuje sem i finále celého románu.

May je zručný vypravěč, nezapře původní profesi televizního scenáristy, když vykresluje dramatické, divokou krajinou severního Atlantiku podbarvené obrazy; film z toho jistě bude náramně působivý. Poutavě líčí neutěšené dětství a dospívání hlavního hrdiny, přičemž to nejhorší trauma nechává až do poslední chvíle skryté. Problém bohužel nastává, když se dostane k rozuzlení: krkolomnému a nepravděpodobnému. Už sama skutečnost, že případ vyšetřuje kriminalista, který má přímé osobní vazby na všechny místní, se zdá být krajně pochybná: v praxi by měl být z případu vyloučen, na což by si většina anglosaských detektivkářů asi dala pozor. Ale May potřebuje právě tyto vazby, protože na nich zakládá pomstychtivost vraha, jejíž rozměry jsou nadsazené až nemístně vyšinuté – zvláště k jinak stroze realistickému a do té doby docela uvěřitelnému ději. Škoda: jinak skvěle napsanou a vystavěnou knihu to shazuje do průměru.