Na začátku prosince 2012 vyšel katalog k mezinárodní výstavě „Městem posedlí. Ilegální umění v legálním světě“, věnované dosud kontroverzním útvarům street art a graffiti. Šestadvacet prvotřídních umělců z ČR, Evropy a USA využilo pro své velkoformátové malby především zdi galerijního prostoru Městské knihovny, objektu Galerie hlavního města Prahy. Jelikož po skončení výstavy nezůstane po obrazech žádná materiální stopa, jen fotografie výtvarných děl, stává se stejnojmenný katalog jedinečným svědectvím o konání akce.

Výstava Městem posedlí je v českém kontextu ojedinělý galerijní projekt a jeho prosazení na poli prestižní galerie se neobešlo bez nesnází. Vždyť se v mnoha očích jedná o „umění vandalismu“. O zrodu projektu pojednává příspěvek „Dokázali jsme to“ producentky výstavy Vladany Rýdlové ze společnosti Taktum. Ta vyzdvihuje zásluhy týmu lidí okolo alternativního prostoru galerie Trafačka, který stojí za celou akcí. Což nikoho jen trochu obeznámeného s prostorem a koncepcí tohoto sdružení nepřekvapí. Z menších dílčích projektů a sólových výstav vyčnívá právě první mezinárodní festival street artu a graffiti Names, který se konal v roce 2008 právě v prostorách Trafačky a na legálních fasádách hlavního města. Zúčastnilo se ho více než čtyřicet umělců. Dalším zajímavým projektem na příbuzné téma je výstava Metropolis. Do galerijních prostor centra současného umění DOX byly přesunuty instalace, které vznikly na míru Českému pavilonu v rámci světové výstavy Expo 2010 v Šanghaji jako jeden z doprovodných programů.

Katalogy tohoto typu výstav, kam spadá i Městem posedlí, jsou tak mimo jiné unikátním dokumentem-archivem časově pomíjivé složky současné urbánní vizuální kultury. Jsou výběrem toho nejlepšího na mezinárodním a českém poli, a je třeba přiznat, že vytvořeného na umělý popud, ať už na legálních plochách nebo v galeriích. Čímž nesnižuji záslužnost takového činění, naopak. Právě výstava Městem posedlí má největší potenciál ukázat širší veřejnosti pouliční umění v jiném světle, než ho zná, tedy v podobě neoblíbených tagů. Pro úplnost, trochu jiný charakter mají následující knižní projekty. První českou knihou o graffiti je In graffiti we trust Martiny Overstreet z roku 2006, jež zachycuje vývoj pražské, ale také částečně ostravské a brněnské scény od roku 1988. Tato oblast se obecně vyznačuje přemírou užívání řadové číslovky „první“. Tak i další projekt, jehož výstup z roku 2007 je kniha Street art Praha Tomáše Pospiszyla, má svůj primát. Jde o „první publikaci podobného typu v českém jazyce systematicky mapující jedno místo – Prahu“. Obsahuje více než 900 fotografií z pražských ulic. Aktuální jsou pak časopisy o graffiti, např. magazín Clique.

S festivalem Names spojuje výstavu Městem posedlí nejen realizační tým, ale i někteří umělci, jak podotýká bohužel jediný, byť výživný, teoretický text v katalogu z pera kurátora výstavy Radka Wohlmutha. Z jeho kurátorských snah může být v souvislosti se street artem a graffiti zajímavá např. výstava 5+kk v galerii Trafačka, která reagovala na fenomén bezdomovectví. Interiér galerie po zásahu Jakuba Nepraše nebo Romana Týce vypadal jako „originální streetartový byt“.

Radek Wohlmuth zařazuje výstavu Městem posedlí do světového kontextu, oťukává téma vztahu galerií a pouličního umění, který „překvapivě“ nastal v USA, místě vzniku graffiti, hned v jeho počátcích v první polovině 70. let 20. století. To je taky jediná historická sonda, celková koncepce výstavy je zaměřena do současnosti. Ukazuje rozmanitost technik a stylů v urban art. Na tento aspekt se průvodní text logicky zaměřuje především, a nejlépe tak vystihuje, co graffiti vlastně je. Wohlmuth tak např. upozorňuje, že na výstavě vedle sebe najdeme klasickou písmennou 3D kompozici českého klasika POINTa a komentář „pomocí šablon vytvořeného obrazu s motivem industriálního urbánního prostoru plného převrácených a hořících policejních aut“ polského streetartisty M-CITY. Mezi další umělce, kteří jsou známi pod svými přezdívkami-nicky, patří např. americká streetartistka SWOON, ESCIF ze španělské Valencie nebo evropská legenda DELTA alias Boris Tellegen. Text doplňují samostatné medailony všech umělců. Třetí rovinu Wohlmuthova textu tvoří pozitiva takové výstavy, a zejména vyzdvihnutí parametrů graffiti, které výstava naplňuje. Je jím již zmíněná omezená životnost, a především graffiti představené ve svém prostředí, tedy venku v ulicích. Mimo galerijní prostory umělci obsadili celou Prahu a fotky posprejovaných objektů jsou součástí katalogu. Např. na boční fasádě Meet Factory se skví piece Pařížana HONETa s názvem La Vraie-Croix. Na Národní třídě jsou k vidění čtyři piecy české špičky – POINT, PASTA ONER, TRON, XDOG –, které nahradily dílo Itala BLU a jeho tanky na ležaté osmičce vzniknuvší při příležitosti festivalu Names. Blíže o nich pojednává také Klára Voskovcová v textu „Apendix aka Doprovodné programy“.

V rámci doprovodných pořadů byla pořádána soutěž o BEST PIECE, jehož vítěze nebylo možné do katalogu zařadit, protože byl vyhlášen v rámci jeho křtu. Výhercem je PASTA ONER se svým velkoformátovým muralem (nástěnnou malbou) Choose to be happy na Verdunské na Praze 6. Konaly se klasicky komentované prohlídky, dále workshopy a zajímavé přednášky na téma recyklace v umění a v architektuře a ženy v graffiti. Což je obecně neotřelé téma. Je škoda, že přednášky nejsou součástí katalogu. Alespoň veřejnou diskusi „Graffiti, veřejný prostor / Kreativita versus krimi“ je dle slov Voskovcové možno najít v archivu ČT24.

Katalog Městem posedlí je postaven na dvaapadesáti fotografiích výtvarných děl, vytvořených v prvním říjnovém týdnu 2012. Zachycuje je nejen jako hotový obraz, ale některé také ve stavu zrodu nebo v detailu. Obsahuje i fotku kolejí, kterou mnozí na výstavě určitě neviděli. Jedná se o videoinstalaci se statickou projekcí, jež je krytá sádrokartonovou stěnou, a pokud ji chcete vidět, musíte se ohnout a nahlédnout skrze 15cm průzor. Katalog obsahuje také texty osvětlující konceptuální projekty dvojice AKAY a BRAD DOWNEY, které jsou k vidění i na výstavě. Součástí je seznam děl a zajímavým zpestřením je anketa s pěti otázkami na umělce, se kterými není zrovna lehké dělat rozhovor, proto se objevuje i řada sousloví: bez odpovědi. Veškerý text je dvojmo, v česko-anglické verzi.

Katalog v grafické úpravě Petra Štěpána ze Studia Najbrt coby jediný dokument mezinárodní akce Městem posedlí určitě obstál. Prostřednictvím textu Radka Wohlmutha plní i funkci teoretického backgroundu k městskému umění. Z tohoto pohledu by se do něj samozřejmě dala zařadit spousta dalších textů a studií, např. terminologický slovníček graffiti. Už z toho důvodu, že je výstava v rámci městského galerijního prostoru směřována k nejširší veřejnosti. Ta část, která je primární – úloha průvodce výstavou a fotografická dokumentace – je ovšem sama plně funkční.