Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem je název nejnovější knihy autorské dvojice Ester Staré a Martiny Matlovičové. Těžko říct, která z nich má větší podíl na výsledné osobité podobě knihy. Text i ilustrace se vtipně doplňují a zajisté pobaví mnoho nejmenších čtenářů.

Děj příběhu není nijak složitý. Chrochtík a Kvikalka jsou dvě prasátka, která spolu spokojeně žijí na kraji vesnice nedaleko rybníka. V sousedství vládne klid a pohoda. Nikomu nic neschází. Až jednou zaslechne Kvikalka švitořit vlaštovky o záhadném blýskavém prasátku, díky němuž každému poskočí srdce radostí. Od té doby je smutná a na neznámé blýskavé prasátko musí pořád myslet. Chrochtíkovi to neujde a je rozhodnutý udělat pro svou Kvikalku cokoliv. Vydají se spolu na dlouhou cestu, aby tu životní radost, která jim najednou tak schází, objevili. Pokračování a konec asi není těžké si domyslet. Během únavného trmácení cizími kraji si uvědomí snad každý, co je v životě důležité a co ne. Tyto hodnoty jsou v průběhu děje nenápadně vštěpovány i dětem, konkrétně těm od čtyř let, jak je doporučeno na záložce. Knihu si ale určitě se zájmem prolistují i mladší čtenáři, protože opravdu je na co koukat.

První dojem z grafické stránky Chrochtíka a Kvikalky může být trochu rozpačitý. Kniha působí přehnaně barevně a poněkud přeplácaně. Když ale začneme hezky popořádku a čteme samotný příběh, obrázky dostávají řád a spolu s textem tvoří ucelený systém. Sice hravý a veselý, ale přehledný. Na způsob vyobrazení postav a prostoru si rychle zvykneme, stejně jako na celkovou originální heterogennost textu. Vypravěč sděluje hlavní tok vyprávění klasickým způsobem, textem řazeným do krátkých odstavců, ve kterých jsou navíc některé věty graficky zvýrazněny. Pak jsou zde ještě další narativní pomocníci. Například komiksové bubliny, ve kterých promlouvají nebo nahlas přemýšlejí postavy. Svět, kterým hlavní hrdinové procházejí, je celý popsaný a pokreslený, a obzvlášť velkoměsto, kam se nakonec dostanou. Přečíst si můžeme různé zvuky, vůně a pohyby, kniha apeluje na všechny naše smysly. Prostředí (ať už jde o zmíněné město, les, nebo panorama krajiny viděné z vršku) je jakoby „slepené“ z nejrůznějších částí, obrázků, postav a novinových výstřižků, které s dějem ani nesouvisí. Ilustrace ke knize jsou vlastně koláže, přirozeným způsobem pronikající do minimalizovaného textu. Volba tohoto typu výtvarného doprovodu není v současné literatuře pro děti nic neobvyklého, ale je dobré vědět, komu se to mimořádně vyvedlo. Chrochtík a Kvikalka spojuje nenáročný příběh s jasnou zápletkou s detailně propracovaným animovaným světem, ve kterém je zábavné chvíli pobýt. Přestože už na dané dvojstraně není co číst, je stále u čeho se zastavovat. I nejmenší čtenář je tak nucen k aktivní spolupráci a komunikaci – jak s příběhem, tak s tím, kdo mu ho předčítá. Hlavní charakteristikou vypravěče je jeho stručnost, on nám opravdu neřekne víc, než by musel. Nepopisuje postavy, krajinu, minulost ani budoucnost, veškeré „nadbytečné“ informace za něho dořeknou kresby, anebo dokonce posluchač sám. Je opravdu zábavné jezdit s dětmi prstem po cestičce, po které putují prasátka, a domýšlet si situace a epizody, jež nastanou nebo by mohly nastat. Je to hra, která vám vydrží přes hodinu, a tak to má u četby pro nejmenší být. Přečtete jednu větu a k ní dodáte desítky vlastních. Možná se od svých upřímných dětí v závěru dozvíte, že jsou jim prasátka vlastně nesympatická, protože jsou tlustá a divně učesaná, ale aspoň je přinutila zformulovat vlastní názor, a za to jim patří velký dík.