Na konci 19. a začátkem 20. století dochází v ukrajinské literatuře (ostatně jako v mnoha jiných světových literaturách) ke střetům generací. Mnozí mladí autoři se snaží včlenit do své tvorby moderní umělecké prostředky a postupy, uvědomují si nevyhnutelnost obnovy tradiční epiky.

Z mladých prozaiků na sebe zvláště upozornila Olha Kobyljanska (27. 11. 1863 – 21. 3. 1942). Už její raná díla svědčí o tom, že se pokouší překonat vlivy sentimentalismu a novoromantismu, aby mohla postupně rozšířit okruh svých životních postřehů a po svém přiblížit obraz tehdejší reality. Přetrhává svazky s tradiční literaturou a snaží se o vytvoření vlastní filozofie. Do ukrajinské literatury postupně vnáší nová témata, novou obraznost, motivy, nové umělecké prostředky. Čtenářský úspěch jí přinášejí psychologické postupy v próze, což v konečném důsledku obohacuje ukrajinskou literaturu o novou podobu psychologické povídky. V tvorbě O. Kobyljanské si můžeme všimnout, že i tradiční metody, formy a postupy zobrazení reálného světa náhle dostávají neopakovatelné zabarvení a svéráznou interpretaci.

Ukrajinská literární vědkyně Solomija Pavlyčko (1958–1999) jde ještě dále a ve své knize Dyskurs modernizmu v ukrajinskij literaturi (Úvahy o modernismu v ukrajinské literatuře, Lybiď, Kyjiv 1999) píše: „V ukrajinské literatuře byly prvními modernisty ženy (Lesja Ukrajinka, Olha Kobyljanska – pozn. IJ). Nejde o to, nakolik se jim podařilo či nepodařilo modernizovat kulturu jako celek. Ale jejich pokus měl hluboké základy, které se opíraly o feministické postoje, jež byly součástí širších politických přesvědčení.“ Olha Kobyljanska byla jedna z prvních spisovatelek v ukrajinské literatuře, která soustředila pozornost na zobrazení ženy z řad tehdejší elity. Její hrdinky se pokoušejí najít své místo v životě a dostat se z fádní, dusné městské atmosféry. Ve svých dílech se široce věnuje emancipační problematice. Téma ponižování ženy zaznívá například v dílech Ljudyna (Člověk, 1894) a Carivna (Královna, 1896).

Její román Zemlja (Zem, 1910) se stal takříkajíc čítankovou záležitostí. V současnosti dochází k proměně interpretace tohoto díla; nepodtrhává se jeho sociální rozměr, ale spíše psychologický. Důvodem lidské tragédie v románu je přímo fatální závislost na půdě.

V novele V nedilju rano zillja kopala (V neděli ráno kvítí sbírala, 1909) nacházíme novátorský, netradiční přístup ke zpracování tématu. Jde o originálně zpracovanou romantickou baladu. Český překladatel díla O. Kobyljanské Rudolf Hůlka o tom svého času napsal: „V ukrajinské literatuře se obracelo mnoho spisovatelů k národní písni, působila na jejich díla a byla i podkladem k dílu samému. Není to nic divného, vždyť je to píseň života. Ale Olha Kobyljanská, jedna z prvních v ukrajinské literatuře, rozvinula thema národní písně ve veliké psychologické dílo, ukázala na hloubku citů, které se skrývají ve slovech národní písně, písně tak populární a dramatické, jež stojí v čele její novely.“

Novela Apostol černi (Apoštol lůzy, 1926) byla za sovětské éry zakázána s odůvodněním, že je „prosáknuta“ nacionalismem. Na tomto díle autorka pracovala v průběhu několika let. Novelu poslala do časopisu Nová Ukrajina, který vycházel v Praze. Od října 1926 až do roku 1928 tento časopis publikoval novelu na pokračování. Knižně toto dílo vyšlo roku 1936 ve Lvově. Až o 58 let později se novela opět dostala ke čtenáři, a to znovu ve Lvově. První překlad prozaických děl O. Kobyljanské v Česku vyšel roku 1899. Přibližně v téže době se objevují i články o její tvorbě v českých periodikách. V roce 1906 v pražském nakladatelství J. Otto vychází knižně výběr jejích povídek pod názvem Maloruské novely v překladu Terezy Turnerové, která byla také autorkou překladu novely Cikánova láska (v ukrajinštině V nedilju rano zillja kopala), již vydalo nakladatelství Melantrich roku 1924. V dalším období se překladům děl O. Kobyljanské věnoval Rudolf Hůlka. V roce 1947 vychází z jeho překladatelské dílny román Země (vydal Ant. Dědourek v Třebechovicích pod Orebem). Výběr povídek V zelených horách vychází roku 1954 (SNKLHU, Praha). Rudolf Hůlka opět sáhl po novele V nedilju rano zillja kopala a roku 1957 v nakladatelství Mladá fronta vyšel jeho překlad pod názvem Čarodějné kvítí.

Prostřednictvím příspěvků v českém tisku se o tvorbě ukrajinské spisovatelky dozvěděl i slovenský čtenář. K propagaci její tvorby na Slovensku velmi přispěl František Votruba, který překlady jejích povídek publikoval ve slovenských periodikách. V roce 1965 v bratislavském vydavatelství Mladé letá vyšla knižně novela V nedeľu ráno v překladu Marty Lesné. Básně přeložil Ján Majerník. Dílo O. Kobyljanské Kráľovná vyšlo na Slovensku ve dvou vydáních. Nejprve roku 1973 ve vydavatelství Smena v edici Eva (edice světové prózy o ženách a pro ženy), druhé vydání vyšlo v tomtéž nakladatelství roku 1978 – obě vydání v překladu Viery Švenkové. Verše přebásnil Július Lenko.

Zdálo by se, že tvorba O. Kobyljanské je dostatečně známá a probádaná. U příležitosti 70. výročí spisovatelčiny smrti se však otvírají nové stránky její tvorby. V Muzeu Olhy Kobyljanské v Černivcích byla prezentována kniha jejích sebraných děl z posledního tvůrčího období. Téměř 80 % textů, které se v tomto vydání objevily, nebylo ještě vůbec publikováno.