Výraznou osobností současné portugalské literatury je prozaička a novinářka Inês Pedrosová, která se narodila v Coimbře roku 1962. Na Fakultě sociálních věd lisabonské Universidade Nova vystudovala teorii komunikace. Sama o sobě říká, že se stala spisovatelkou, jakmile se naučila číst a psát. Nejprve ji učarovalo stručné a dynamické novinářské psaní. První text publikovala ve čtrnácti letech v časopise Crónica Feminina. V roce 1983 začala pracovat pro deník O Jornal a v následujícím roce se stala redaktorkou literárních novin Jornal de Letras. Byla členkou sdružení, které pod vedením novináře, politika a pozdějšího ministra obrany Paula Portase založilo týdeník O Independente. V letech 1993 – 1996 řídila portugalskou verzi „emancipovaného“ časopisu Marie Claire. V současné době má spisovatelka pravidelný sloupek v týdeníku Expresso.

Inês Pedrosová se hlásí k myšlenkám feminismu, a to nejen prostřednictvím literární tvorby. Publikuje články a organizuje debaty proti zákazu umělého přerušení těhotenství, což je v Portugalsku velmi citlivé a diskutované téma. Stejně rozhodně se zasazuje za právo na registrované partnerství osob stejného pohlaví. V roce 2006 kandidoval spisovatel Manuel Alegre na úřad prezidenta republiky za sociálně-demokratickou stranu (Partido Socialista) a Inês Pedrosová byla tiskovou mluvčí jeho kampaně. Od roku 2008 je ředitelkou lisabonského kulturního centra Dům Fernanda Pessoy (Casa Fernando Pessoa), kde ve funkci nahradila svého vrstevníka, spisovatele, básníka a novináře Josého Francisca Viegase.

V roce 1991 vydala dětskou knížku Mais Ninguém Tem (Víc nikdo nemá). Do širšího povědomí čtenářů se tehdy třicetiletá autorka dostala částečně autobiografickým románem A Instrução dos Amantes (Výchova milenců, 1992). Za román Nas tuas Mãos (V tvých rukou, 1997) byla vyznamenaná cenou Prémio Máxima de Literatura. Na osudech žen jedné rodiny předkládá obraz Portugalska posledních desetiletí. Román Fazes-me Falta (Chybíš mi) vyšel v roce 2002. Následoval zábavný pohádkový příběh A Menina que Roubava Gargalhadas (Dívka, která kradla smích, 2002) o děvčátku Lauře, které kradlo smích ostatním dětem a napravilo se až v kouzelné zahradě, do níž se propadlo dírou ve stromu. Román Carta a uma Amiga (Dopis kamarádce, 2005) napsala společně s fotografkou Marií Irene Crespovou, jejíž fotografie knihu nejen doplňují, ale zároveň tvoří součást zpola fiktivního příběhu. Ze spolupráce s multižánrovým umělcem Jorgem Colombem vznikl román Do Grande e do Pequeno Amor (Z velké a z malé lásky, 2006). V prozatím posledním románu A Eternidade e o Desejo (Věčnost a touha, 2007) se spojuje současnost dvou protagonistů Clary a Sebastiãa s dobrodružným životem náboženského spisovatele a jezuitského kazatele Antónia Vieiry ze sedmnáctého století.

Zatím jediná povídková sbírka s celkem dvanácti povídkami Fica Comigo Esta Noite (Dnes v noci se mnou zůstaň) je z roku 2003.

V roce 2005 si Inês Pedrosová zkusila práci dramaturgyně úpravou fragmentů vlastních románů a povídek pro představení 12 mulheres e 1 cadela (12 žen a jedna fena), původně přepracovaných pro nevydaný soubor Geração TV. Inscenace pod vedením významné režisérky a herečky Marii de São José Lapové byla uvedena v lisabonském divadle Teatro da Trindade.

Od roku 1999, kdy pod názvem José Cardoso Pires: Fotobiografia (José Cardoso Pires: Fotobiografie) vydala životopis portugalského spisovatele Josého Cardosa Pirese, se Inês Pedrosová věnuje také literární kritice. O rok později sestavila sborník 20 Mulheres para o Século XX (20 žen pro 20. století, 2000). K událostem portugalské „karafiátové revoluce“ a konce diktatury se vrací souborem Anos Luz: Trinta Conversas para Celebrar o 25 de Abril (Roky světla: Třicet rozhovorů na oslavu 25. dubna, 2004). Snaží se v něm osvětlit změny, které se udály v Portugalsku za posledních třicet let. V roce 2005 jí vyšla sbírka fejetonů Crónica Feminina (Ženský sloupek). Zatím poslední vydanou knihou Inês Pedrosové je populárně-vědecké dílo No Coração do Brasil – Seis cartas de viagem ao Padre António Vieira (V srdci Brazílie – šest dopisů z cest knězi Antóniu Vieirovi, 2008) věnované osobnosti, která spojovala barokní Portugalsko a Brazílii. Kniha vyšla ke čtyřstému výročí Vieirova narození.