Norský spisovatel Lars Saabye Christensen proslul mimo hranice Norska poměrně nedávno románem Poloviční bratr (Halvbroren 2001, česky 2004) oceněným mimo jiné i cenou Severské rady za literaturu. Domácí publikum si však Christensen získal téměř o dvacet let dříve románem Beatles (1984), který se od doby svého prvního vydání zabydlel v seznamu povinné literatury, kde je navíc jednou z mála oblíbených položek.

Román Beatles vypráví na téměř šesti stech stranách životní osudy čtyř přátel narozených na počátku padesátých let v Oslo, kniha začíná nástupem beatlemánie v roce 1965 a končí v roce 1972 s prvním „ne“, které dají Norové vstupu do Evropské unie. Vyprávění rámcuje diskografie legendární skupiny, názvy desek v titulu kapitol předznamenávají i nová životní období hrdinů.

Čtyřka kamarádů v čele s vypravěčem Kimem zapadá mezi typické Christensenovy antihrdiny, kteří se nechávají unášet životem neschopni zabrzdit lavinu omylů, přešlapů a kotrmelců. Milují Beatles, proto si občas říkají John, Paul, Georgie a Ringo a po vzoru svých idolů a ke vzteku rodičů si pěstují dlouhé vlasy. Sní o vlastní kapele The Snafus, která ač tématem dlouhých hovorů i hádek nakonec nikdy nevznikne. Snad proto že Kim neumí zpívat, nebo že nemají zkušebnu, ani hudební nástroje.

Mozaika každodenních událostí zrcadlí obraz dospívání jedné generace. Klukovská dobrodružství a průšvihy na střední škole, první lásky, večery nad deskami Beatles nezadržitelně končí a nezbývá než jít vstříc dospělosti. Hledání vlastní identity se ale ubírá velmi spletitými cestami, které se nevyhýbají drogám, depresím, pochybným sektám nebo neplánovanému otcovství.

Hity skupiny Beatles linoucí se z gramofonu občas naruší ozvěna dramatických světových událostí jako studentské bouře v Paříži v roce 1968 nebo válka ve Vietnamu. I poklidné norské domovy zaznamenají změny, rodiče poprvé usednou před obrazovku televize, otci jsou nuceni zavřít své drobné živnosti a matky se učí nakupovat v supermarketech. Čtyřka beatlemanů reflektuje společenské a politické změny nejprve s dětskou naivitou, později vnější události jen zvětšují jejich vnitřní zmatek a jednou z mála jistot ve složitém světě tak zůstává přátelství.

Generační romány o osudech jednotlivců odehrávajících se na pozadí dějinného vývoje nalezneme v kanónu každé národní literatury. Norská verze v podání Larse Saabye Christensena se vzpírá patosu i tragičnosti a dává přednost laskavému humoru a melancholii.  Na úspěchu románu v rodném Norsku se podepsal ještě jeden aspekt, a tím je genus loci. Láska k hlavnímu městu rozněžní srdce každého správného Nora, který se rád s nostalgií projede tramvají a projde ulicemi Osla šedesátých let.