Lars Saabye Christensen (*1953) je renomovaný norský autor více než deseti svazků románů a povídkových sbírek, z nichž několik bylo zfilmováno. Za poslední román Nevlastní bratr (Halvbroren, Cappelen, Oslo 2001, 640 stran) byl poctěn literární cenou Nordisk Litteraturpris, kterou každoročně uděluje Severská rada nejlepšímu románu severských literatur.

Málokdy se v Norsku stává, aby měla kniha domácího autora tak pozoruhodný úspěch jako Christensenův poslední román. V případě úspěchu však nastává s železnou pravidelností stejná situace: čtenáři ji kupují (a snad i čtou), vydavatelé vydávají a kritici se dělí na dva nerozlučné tábory. V našem případě jedna část kritiků přirovnává tuto tragikomickou rodinnou kroniku a autorův vypravěčský talent k Irvingovi, či dokonce k Hamsunovi, jiní jeho objemný román odsuzují k věčnému spočinutí na polici lehkého a nevýznamného čtiva.

Román lze chápat jako rodovou kroniku rodiny z Oslo, zahrnující osudy čtyř generací, zároveň jako román růstu hlavního hrdiny pojmenovaného výstředním jménem Barnum. Dva nevlastní bratři (mají společnou matku) vyrůstají v hlavním městě během 50. a 60. let 20. století. Starší z nich, Fred, nejzáhadnější postava celého románu, je nemanželský; jeho matka byla v den skončení války znásilněna. Fred má složitou povahu, temnou a násilnickou, jeho mladší bratr Barnum však zbožňuje jeho sílu a neoblomnost. Sám nemá ani jednu z těchto vlastností, je zranitelný a zakomplexovaný. Otec Barnuma utekl v mládí z Lofotských ostrovů k cirkusu a celý život o sobě prohlašoval, že se živí jako obchodní cestující, jeho činnost je však více než záhadná. Další pozoruhodnou členkou rodiny je dánská babička, která čeká na návrat svého milého, jenž se vydal před padesáti lety do Grónska a zmizel v ledu. Páteř a spolehlivou oporu rodiny tvoří pouze ženy. Jakmile Barnum vyroste (nevyroste však bohužel moc, a odtud další komplexy), sledujeme nejbližší okolí, školní zážitky i příběhy s přáteli jeho prostřednictvím.

V taneční škole se seznámí se dvěma nerozlučnými přáteli - s obtloustlým Petrem a krásnou Vivian. Oba se liší od generačních druhů - stejně jako Barnum - svým rodinným zázemím a introvertností. Přátelství s nimi je to nejhezčí, co Barnum v životě zažije.

Všichni tři milují film a v kině také vznikne Barnumovo rozhodnutí stát se scénáristou. Má úspěch: ožení se s Vivian, stane se zakladatelem severského typu filmu (northern analogicky k western), propadne však pití. Shledáním s bratrem Fredem po letech se mnohé vysvětluje a kruh se uzavírá. Leccos však zůstává nedořečeno a zahaleno tajemstvím.

Vypravěčský talent Christensena je skutečně pozoruhodný, vyprávění je intenzivní a naléhavé, autor nás vtahuje stále hlouběji do spleti osudových náhod - a čtenář se nebrání (přestože musí přečíst více než 600 stran), protože prožívá čirou radost ze čtení.