Česky vyšel v překladu Ladislava Václavíka r. 2008 Donnerův román Král bez zítřka (fr. Un roi sans lendemain, 2007).

Christophe Donner má potřebu psát o věcech, o nichž se nemluví, a posouvat hranice společenských a literárních tabu. Jeho tvorba je pestrá – a ačkoli jednotlivé knihy mají různé shodné body a rysy, zprvu to není až tak patrné. Vyznačují se vždy snahou o zcela odlišný záběr tematický, jiný pohled na svět a nový způsob zpracování. Teprve po přečtení několika Donnerových děl se případnému věrnému čtenáři začne skládat mozaika autorova jediného námětu (jímž bude právě hledání reálného, tj. pravdivého uchopení světa a hlubokých problémů, s nimiž se každý potýká nutně sám, často aniž by je okolí vůbec postřehlo – ať už jde o dítě s postižením tělesným či psychickým, o otce, který ve své pýše nutně narazí na krutou realitu nebo třeba zdánlivě nepodstatné chvilkové homosexuální vztahy z pohledu chlapce, který svou sexuální orientaci teprve tuší, či muže ve středních letech, jenž už s ní „nemá problém“).

Donner pochází z Paříže, kde na předměstí prožil své dětství – i tyto zážitky se různě prolínají četnými jeho díly. Nedostudoval, přesto se dokázal prosadit se jako filmový herec a později střihač. Sám natočil několik krátkých snímků. Proslavil se jako autor autobiografických románů, v nichž si často vyřizuje účty se svým okolím – ať už rodiči L'Empire de la morale (2001), nebo třeba filozofem Paulem Ricœurem (L'Esprit de vengeance, 1992; Ma vie tropicale, 1999). Své názory na důležitost autobiografického přístupu k literární tvorbě popsal v eseji Contre l'imagination (1998). V úspěšných knihách pro mládež používá jako vypravěče postavu chlapce, jehož otec je spisovatel a starší bratr homosexuál (Les Lettres de mon petit frère, 1992) – přitom ale nemají tak kontroverzní ohlas jako jeho romány.

Jistý čas psal pravidelně do deníku France-Soir o dostizích a jako náruživý milovník koní dokonce založil roku 2003 časopis Of course. Sloupky píše také do týdeníku Le Monde 2, na stránkách Le Monde rovněž pravidelně aktualizuje i svůj blog. Jako autor reportáží pro časopis Globe hodně cestuje. V roce 2007 ostře vystoupil proti praktikám udělování literárních cen (konkrétně slavné ceny Renaudot), a proto pak také odmítl ve stejném roce převzít cenu udělenou porotou Le Figaro Magazine.

V nakl. Grasset právě vychází nejnovější Donnerova kniha s názvem 20 000 euros sur Ségo ! (20 000 euro na Segolène Royalovou). Autor se v ní dívá se na sjezd socialistické strany jako na dostih: vypráví příběh muže, který si chce vsadit na to, kdo se dostane do čela francouzské socialistické strany. Po Yasmině Reze a její knize o Sarkozyho cestě na vrchol je to v poslední době další z francouzských pokusů o propojení literatury a politiky, o „románovou“ reflexi zcela aktuálních událostí.

Bibliografie
Petit Joseph, Fayard, 1982.
M’en fous la mort, Éditions Mazarine, 1986.
Trois minutes de soleil en plus, Gallimard, 1987.
Le Chagrin d’un tigre, Gallimard, 1988.
Giton, Le Seuil, 1990.
Les Sentiments, Le Seuil, 1990.
L'Europe mordue par un chien, Points-Seuil, 1991.
L'Esprit de vengeance, Grasset, 1992.
Les Maisons, Grasset, 1993.
Mon oncle, Grasset, 1995.
Mes débuts dans l’espionnage, Fayard, 1996.
L'Édifice de la rupture, Actes Sud, 1996.
Retour à Éden, Grasset, 1996.
Mes débuts dans les courses, Fayard, 1997.
Forme d’amour n° 3 ou 4, Grasset, 1997.
Quand je suis devenu fou, Fayard, 1997.
Le Voile, le visage, l’âme, Fayard.
Contre l'imagination, Fayard, 1998.
Ma Vie tropicale, Grasset, 1999.
Le Décalogue, Stock, 2000.
L'Empire de la morale, Grasset, 2001.
Mes débuts à la télé, Fayard, 2002.
Ainsi va le jeune loup au sang, Grasset, 2004.
L'Influence de l’argent sur les histoires d'amour, Grasset, 2004.
Bang ! Bang !, Grasset, 2005.
Un roi sans lendemain, Grasset, 2007. (česky Král bez zítřka, přel. Ladislav Václavík, Host, 2008)
20.000 euros sur Ségo !, Grasset, 2009.

Přehled Donnerovy filmografie a bibliografie knížek pro děti: wikipedia.org