K hlubokým lidským pocitům, k tématům lásky a oběti a věčného sváru rozumu a citu se vrací Arthur Japin v románu Nádherná vada, který v překladu Olgy Krijtové vydalo na podzim roku 2006 nakladatelství Paseka.

Děj románu je založen na rozpracování životní epizody Giacoma Casanovy. Casanova se jako mladý student bohosloví setkává s mladičkou služebnou Lucií. Zamilují se do sebe a slíbí si, že se zasnoubí, až se Casanova vrátí po zimní sezóně zpět z Benátek. Casanova slib dodrží, vrátí se pro Lucii, ale ta mezitím zmizí beze stopy. Casanova se opět s Lucií setkává až po mnoha letech v Amsterdamu a je šokován jejím fyzickým i morálním úpadkem.

Arthur Japin se ovšem nerozhodl zasvětit svůj román Casanovovi, nýbrž jeho první lásce, kterou Casanova ve svých vzpomínkách zmiňuje jen letmo. Autor se ve své rekonstrukci Luciina příběhu pokouší vysvětlit, proč Giacoma opustila, jaký byl její další život, jak se dostala z Itálie do Amsterdamu a jakou z ní životní události vytvořily osobnost. Do této chvíle by čtenář mohl román považovat za historický. Fikční zpracování historického námětu je jasně naznačeno až románovou zápletkou: Lucie, mezitím tajemná amsterdamská kurtizána Galathée de Pompignac, která nikdy neodkládá závoj, uzavře s nic netušícím Casanovou, vystupujícím jako francouzský velvyslanec rytíř de Seingalt, sázku. Pokud rytíři dokáže, že učinil alespoň jednu ženu v životě svou láskou nešťastnou, vyhraje. Rytíř netuší, jaký trumf má Galathée v rukou, ona zas netuší, jak těžkou životní zkoušku kvůli nevinné sázce podstoupí.

Atraktivní zápletka, lehký a břitký tón dialogů, zajímavé historické detaily řadí román Nádherná vada ke knihám, které se čtou jakoby samy. Samozřejmost vyprávění se nepromítá pouze do dialogů, ale i do introspektivních a reflexivních pasáží Luciiny románové zpovědi. Emocionální hloubka a vysoká míra autentičnosti prožitků v monologu Lucie ukazují, že těžištěm příběhu není zajímavý historický kolorit a dobový spor mezi raciem a emocemi, ale drama jednoho lidského osudu s nadčasovou platností.

Zdá se, že právě tato nadčasová lidská dramata Japina fascinují. Podíváme-li se na tuto fascinaci v kontextu ostatních próz, zjistíme, že snaha o zmapování lidské duše je leitmotivem Japinova díla. Pro své analýzy duševních emočních světů volí autor outsidery, kteří kvůli své odlišnosti a svým „nádherným vadám“ zůstávají osamoceni a většinovou společností nepochopeni. V prvním románu Černý s bílým srdcem (De zwarte met het witte hart, 1997) jsou takovými protagonisty dva afričtí princové Kwasi a Kwami, které dostal nizozemský král Vilém I. darem a vyrůstali pak na královském dvoře. Na pozadí tohoto příběhu autor rozbírá problém identity a konfliktu mezi touhou zůstat sám sebou a snahou přizpůsobit se. Echo tohoto tématu zaznívá nejen v románu Nádherná vada, v němž Lucie znetvořená neštovicemi hledá místo ve společnosti, která nade vše oceňuje dokonalý vzhled, ale i v novele Velký svět (De grote wereld, dárek k Týdnu knihy 2006), která zachycuje opět historické téma, tentokrát osudy liliputů za 2. světové války a krátce před ní.

Po vydání románu Nádherná vada se Arthur Japin ocitl na vrcholu zájmu čtenářů i literárních kritiků a od té doby je Japinovo jméno často skloňováno nejen v kruzích literárních, ale i v médiích, mezi divadelníky a hudebníky (viz Portrét autora či Doslov Olgy Krijtové). Nezbývá než se ptát, v čem tkví tak velký úspěch Japinových knih. Odpovědí se nabízí hned několik. Nasnadě je argument o vícevrstevnatosti a otevřenosti textů. Například román Nádherná vada lze číst pouze prvoplánově, tedy v souladu s dějovou linkou, ale lze jej číst i v dobovém kontextu historickém i filozofickém nebo v něm lze spatřovat paralely k současným společenským problémům. Japin je také výborný vypravěč, i když nepatří k experimentátorům s narativem. Příběh dokáže vyprávět se zajímavého úhlu, umí pracovat s tempem vyprávění a různými stylovými polohami. Samy o sobě by tyto technické dovednosti dělaly z Japina dobrého literáta, ovšem výjimečného z něj činí schopnost zkombinovat tyto technické dovednosti s vysokou citlivostí, hloubkou empatie a obrovskou lidskostí. Nezbývá než souhlasit s Olgou Krijtovou, překladatelkou a autorkou doslovu k románu Nádherná vada, že opravdu stojí za to přijmout výzvu k procházce po Japinových fikčních světech.

© Lucie Smolka-Fruhwirtová