Centrum pro studium demokracie a kultury, neziskové občanské sdružení s působištěm v Brně, se již více než deset let profiluje jako velmi agilní nakladatelství, jehož zájmy se prostírají nad nejrůznějšími oblastmi lidské společnosti. Provozuje řadu úspěšných a zajímavých edičních řad - namátkou budiž jmenována Sociologická řada; Klasikové společenských věd; Politologická řada - a vydává také sborníky z vědeckých kolokvií, seminářů a konferencí. Tak se na seznam publikací CDK dostal na sklonku roku 2004 také Druhý život antického mýtu

Tato kniha představuje soubor příspěvků ze stejnojmenné vědecké konference pořádané 27. - 28. března 2003. Mnohoslibně nazvanou akci zorganizovala brněnská pobočka Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty. Zaměstnanci tohoto badatelského pracoviště se významnou měrou podílejí na překladech nejrůznějších latinských a řeckých textů a na jejich odborných analýzách. Přestože předmětem primárního zájmu nejsou v jejich případě spisy starověké, tedy prvotní literární zdroj antické mytologie, všichni se během svého bádání s antickými mýty setkávají téměř na každém kroku. Proto je na místě, že se rozhodli podělit se o své zkušenosti s proměnami antických mýtů také s ostatními vědci. Přizvali tedy do svého středu nejen medievalisty z celé České republiky, ale rovněž odborníky z oblasti společenských věd, v nichž přítomnost antické mytologie tušili. Tak na seznamu autorů příspěvků najdeme vedle odborníků na latinský středověk (z celého zástupu budiž jmenována alespoň A. Vidmanová) rovněž klasické archeology (J. Bouzka, M. Pardyovou), odborníky na antickou literaturu (M. Šedinu, J. Šubrta), a dále zástupce oboru byzantologie (R. Dostálovou), anglistika (M. Frankovu), filozofie (F. Karfíka, L. Karfíkovou), slavistika (D. Kšicovou, I. Pospíšila), bohemistika (J. Kudrnáče) a muzikologie (M. Štědroně). Svou vzácnou přítomností konferenci ozdobil také renomovaný klasický filolog K. Smolak, profesor vídeňské univerzity (jeho příspěvek nalezneme ve sborníku přeložen do češtiny). Uvedená jména tvoří pouze zlomek z plejády přednášejících a všechna slibují kvalitní statě ze své odborné oblasti.

Pestré spektrum přednášejících odráží do jisté míry místo, jaké zaujímá antická mytologie v evropské kultuře, tzn. je všudypřítomná a stále populární. Odborné studie o mýtech v jejich klasické podobě jsou na českém knižním trhu poměrně dobře zastoupeny. Sborník Druhý život antického mýtu je pak vhodně doplňuje a rozvíjí.

Editorka knihy zvolila pro uspořádání příspěvků jednoduché a současně zřejmě nejlepší kritérium: chronologické. Čtenář tak postupuje od oddílu Řecká a římská antika přes Latinský středověk, Renesanční humanismus, až se dostává Od manýrismu k novověku. Z věcného hlediska lze konstatovat, že většina článků vykazuje interdisciplinární charakter, čímž nabízí mnoho úhlů pohledu na mýtus. A právě v tom spočívá hlavní kvalita knihy, neboť každému se kromě tradičního zhodnocení mytického vyprávění dostane také nazírání mýtu z nečekané strany.

Namátkou jmenujme alespoň dva příspěvky. První, sepsaný Janem Bouzkem, pojednává o založení Olomouce (str. 191-194) v jeho legendární podobě. Ta tvrdí, že původcem moravského města byl římský vojevůdce Gaius Iulius Caesar. Jedná se sice o historickou postavu, avšak její aktivity v oblasti Olomouce jsou mytického rázu a jsou plně v souladu s touhou nalézt arché (začátek). Toto přání stálo také u zrodu velkého počtu mýtů, čímž je elegantně vytvořena spojitost mezi tématem konference a článku. Další příspěvek (str. 206-213) z pera vědce, jenž se nezabývá primárně mýty, pojednává o dobře známých mytologických postavách Merkurovi a Amorovi. Miloš Štědroň však nehovoří o starověkých bytostech, nýbrž o aktérech prvního hudebního dramatu na Pražském hradě, slavnosti Phasma Dionysiacum, konané 5. 2. 1617. Starořímský bůh obchodu ztělesňuje v opeře císaře Matyáše a bůžek lásky je obrazem panovníkovy choti, císařovny Anny. Skladateli tak posloužili starověcí nebešťané jako prostředek holdu vladařské rodině. Ve výčtu zajímavých článků s neobvyklými náměty by bylo možné pokračovat ještě dlouho, a proto si jistě každý najde ve sborníku své téma.

Jediná vada na kráse, která může pozornému čtenáři Druhého životu antického mýtu malinko pokazit dojem z jinak velmi kvalitní publikace, spočívá v přepise řeckých a latinských výrazů, obzvláště vlastních jmen. V Úvodní poznámce (str. 7) je uvedeno, že problém přepisu se ponechává na autorech jednotlivých příspěvků. Tento přístup editorky je velmi tolerantní, neboť vychází vstříc všem přístupům k české transkripci řeckých a latinských slov. Nevhodně však působí, když se v rámci jednoho příspěvku směšují různé systémy přepisu. Metod, jak přepisovat slova pocházející z latiny a řečtiny, je mnoho: jedna se snaží v řeckých slovech zachovávat kvantity všech vokálů, další reflektuje kvantitu pouze v případě, že je tato v řečtině naznačena zvláštním grafémem (přitom se ještě bere ohled na to, zda slovo či jméno pochází z řečtiny klasické či byzantské), v latinských slovech se naopak kvantity obvykle nezachovávají atd. Je zřejmé, že každý člověk si může najít svůj způsob, jakým se bude k latinským a řeckým slovům v češtině chovat. Pokud si však autor jeden z nich zvolí, měl by jej důsledně dodržovat v celém textu. Bohužel ne u všech příspěvků je toto pravidlem (srov. str. 12, kde je psáno Íapeta, avšak Titánů - mělo by být též í - dále Menoitea, pokud vím, jedná se o Menoitia; v práci tohoto druhu také zarazí skloňování Atlase místo korektního Atlanta).

Na závěr je třeba říci, že se zmíněnými nedopatřeními se čtenář setká ve sborníku Druhý život antického mýtujen zřídka, a proto nakonec zůstane po přečtení knihy toliko dobrý pocit, spousta nových podnětů v oblasti mytologie a vědomí, že antický mýtus prožil a prožívá již rozhodně více než jen dva životy.