Kdyby Evropská unie přistupujícím členům kromě legislativních norem a ekonomických kritérií stanovovala i minimální standardy jejich kultury, byl by to pro nás v mnoha ohledech vážný problém. Například absence dějin římské literatury v českém jazyce by nás kladla velmi daleko od epicentra (západo)evropské kultury. Naštěstí jsme k vydání Conteho Dějin římské literatury v českém překladu přikročili včas a bez nátlaku.

Dosud měla česká veřejnost k dispozici pouze odeonský Slovník latinských autorů (1984), sovětské Dějiny římské literatury od Tronského (1956) a neustále dokola vydávané Stiebitzovy Stručné dějiny římské literatury (1938), které během progresivního úpadku klasické vzdělanosti v našich zemích povýšily ze středoškolské příručky na vysokoškolskou učebnici. V roce 2001 vydal Koniasch skvělé Canforovy Dějiny řecké literatury a nyní, s překladem Conteho Dějin, přichází další historický mezník nejen v oboru klasické filologie, ale i české vzdělanosti vůbec: v roce 2003 jsme se konečně dočkali prvních opravdových dějin římské literatury, publikace, která tu měla být již mnoho desetiletí. Avšak hanba by nás měla fackovat nejen kvůli skandálnímu zpoždění, ale i kvůli výsledku, ke kterému musíme dojít konfrontací kvalit těchto Dějin s běžnou produkcí naší naučné literatury. V tomto případě totiž neplatí úsloví "pozdě přicházejícím kosti", neboť čeští editoři nám výběrem tohoto textu připravili velmi lahodnou a opulentní hostinu.

Conteho Dějiny sledují vývoj římské literatury od archaických dob až po pád římské říše. Přestože autor musel pokrýt literární dění v časovém horizontu asi osmi století, jeho Dějiny, jejichž výkladová část čítá zhruba šest set stran, poskytují značné množství podrobných údajů, navíc pečlivě aktualizovaných, což je pro nás obzvláště vzácné. Výklad je neobyčejně přehledný, jednotlivá témata jsou členěna do biografických medailonů, obsahů děl, srovnávacích tabulek a pasáží shrnujících hlavních témata nebo formální aspekty té které školy nebo toho kterého autora. Contemu se daří výborně kombinovat úzce filologické aspekty se širším kulturně-politickým a interpretačním kontextem. Pokud líčí biografii autora, s nikdy nepolevujícím kritickým úsilím rozlišuje mezi historií a legendou a udává prameny. Podobně tak činí s literárními díly: zmiňuje hypotézy o dataci, souvislosti s předchozím literárním vývojem, ohlasy u současníků i římské tradice, osudy díla od středověku po současnost, podává informace o textové tradici. Tato preciznost dovoluje používat knihu nejen jako literární dějiny, ale i jako manuál (italský titul je ostatně Letteratura latina. Manuale storico dalle origini alla fine dell'impero romano), neboť autor nikdy negeneralizuje a nikdy se neuchyluje k abstraktním formulacím.

Mimořádně přínosný je Conteho široký záběr u každého jednotlivého tématu, neboť pisánský filolog v žádném případě nejde jen ve stopách velkých školních autorů, k jejichž službám jsou literární příručky často kompilovány. Dozvídáme se i o oblastech často jen povrchně zmiňovaných, jako je například vývoj filologické vědy nebo překlad literárních textů z řečtiny do latiny. Conteho spisovatelé nikdy nezůstávají viset v prázdnu. Každý je přesně zasazen do žánrové a metrické tradice, stejně jako do všech synchronních literárních a politických souvislostí a kulturní politiky mecenášů či státu. Autor se snaží zrekonstruovat recepci textů u soudobého publika a na základě výše uvedených souvislostí interpretuje samotný text. Pokud jde o šíři záběru, je důležité podotknout, že Conte, zcela ve shodě s nejnovějšími kritickými pozicemi, rehabilituje autory, kteří dříve nepatřili do školního kánonu, ale moderní literární věda jim přiznává vysoké kvality. Tak například věnuje velkou pozornost Plautovi nebo autorům poklasického období, jak si programově vytyčuje v předmluvě.

Hutnost textu a bohatost informací je s ohledem na čtenářovo pohodlí vyvážena velmi inteligentní a výraznou grafickou diferenciací jednotlivých témat, praktické jsou i stručné upoutávky po vnějších okrajích stránek. Samostatnou zmínku zaslouží skoro sto padesát stran doprovodných textů na konci knihy. Nalezneme zde jmenný rejstřík, slovník základních pojmů z římské literatury a společnosti, chronologické přehledy, analytický seznam sekundární literatury, základní pojmy z řecké literatury a rovněž, záslužný to čin našich domácích editorů, bibliografii překladů římské literatury do češtiny a slovenštiny. Kolektiv autorů z filozofické fakulty Masarykovy univerzity, který Conteho Dějiny přeložil a redakčně zpracoval, nemalou měrou přispěl svojí erudovanou a pečlivou prací ke svělému dojmu z této publikace.

Setkání s dílem takovéto obsahové i editoriální kvality nám zřetelně ukazuje, že na poli naučné literatury máme co dohánět. A to se netýká jen klasických či zahraničních literatur, ale i toho, o co bychom se měli starat především: našeho národního jazyka. Uveďme pro srovnání, že v Itálii každý rok vychází několik výkladových slovníků italského jazyka o rozsahu asi dvou tisíc stran, obsahujících nejnovější lexikum, nemluvě o nejrůznějších nákresech a gramatických pomůckách. Zkusme se rozhlédnout v knihkupectví, jak je na tom uživatel českého jazyka. Absence vážně míněné státní politiky v oblasti vědy a vzdělanosti a leckdy i absurdní hodnocení publikačních výstupů na českých univerzitách napovídají, že knihy typu Conteho Dějin u nás ještě dlouho zůstanou v rovině zázraků.