Chris Ware je v současné době jedním z nejznámějších autorů nehrdinských komiksů, které tvoří protipól klasickým příběhům s nadlidmi v hlavních rolích. V devadesátých letech stvořil postavu Jimmyho Corrigana, jež si zanedlouho získala velký čtenářský ohlas.

Už podtitul tohoto románu v obrazech dává superlativem v kombinaci s přebalem knihy klíč k autorovu záměru. Dokonce i obálka je neobyčejná. Pokud je rozložena (jedná se o docela velký arch papíru), jsou na ní k nalezení pitoreskní vystřihovánky a navíc šest normostran textu, jejž tam Chris Ware umístil jako prolog svého díla a návod k jeho čtení. To samo naznačuje, že se nejedná o komiks klasického typu. Ba naopak, celé dílo je netradiční. Nejde ani tak o obrázky, jako spíše o text a o detaily. Kresba je úzkostlivě pečlivá, linky jsou rovné, dotažené do podrobností, zcela odpovídající povaze příběhu; pokud mají jít dvě čáry rovnoběžně, neodchýlí se o desetinu milimetru. Tak je to i s hrdinou samotným. Určil-li mu někdo, že půjde tudy, neodchýlí se také ani o píď. Představa, že by to udělal, mu nahání hrůzu, protože by někoho nepotěšil, stejně jako by čtenáře nepotěšila nepřesná linka. Vždyť přece hrdina i autor jsou hodní kluci!

Román má autobiografické prvky. Chris Ware se se svým otcem prý za celý život viděl pět hodin. Jimmy s ním stráví dva dny. Není tedy již asi nutné podotýkat, že se jedná o velmi netradiční a alternativní dílo jak námětem, tak zpracováním. Kdo je tedy ten nejchytřejší kluk na světě?

Šestatřicetiletý Jimmy Corrigan je archetyp nesmělého muže poznamenaného izolační výchovou své matky, muže se spoustou psychóz, za které vděčí prostředí, z něhož pochází. Patří k oné generaci amerických mužů, jež vychovaly pouze ženy a kteří vlastně nevědí nic o životu tam venku, pokud se o tom nedočtou v komiksech. Nevolá-li Jimmy alespoň jednou denně svojí matce, vyvolává to v něm pocit provinění. Je velmi úzkostlivý. Není schopen podívat se ženám do tváře. Tento motiv je výtečně zachycen i v grafické podobě románu. Za celou dobu se nesetkáme ve vyprávění s jedinou ženskou tváří kromě tváře vlastní sestry. Ženy vidíme vždy jen otočené, nebo jen ve výřezu. I toto okamžitě vyvolává horečnaté představy hlavního „nehrdiny“.

Jediným spojením Jimmyho s „chlapáctvím“ byl opět komiks. Občas se Jimmymu stane, že se zapomene, a vyprávění sklouzne na chvilku do smyšleného vesmíru, kde žije Superman, kde se umí podívat ženám do očí a nevolá své matce každý den. A stejně jako tyto, i všechny ostatní stránky obsahují nějaký psychopatologický jev či jinou úchylku typickou pro Wareovy hrdiny.

Corrigan patří do stejné kategorie jako hrdinové Chucka Palahniuka. I on řeší existenciální problém - co se svým životem, který už dávno není „jeho“, ale patří ženám, které nás porodily a vychovaly. Jen Palahniukovi hrdinové jsou rebely. Zjistili, že spasení naleznou v sebedestrukci. Wareův Jimmy si něco takového ani nedovolí představit. Před Palahniukovými postavami by se zděšeně chytil za obě tváře, zavřel oči a z nosu by se mu spustila krev. Jimmy je hodný kluk!

Ale Ware jde ještě o krok dál. Jako zrcadlo nastaví čtenářům životní příběh Jimmyho Corrigana staršího, šestadevadesátiletého děda našeho nehrdiny. Děj se odvíjí v roce 1893, kdy se v Chicagu odehrála Světová výstava. Tento Jimmy je opakem toho prvního. O matku přišel při narození, a to mu otec neodpustil do posledního okamžiku jejich společného života. Příběh chlapce původně z vyšší střední vrstvy, k němuž je otec přehnaně přísný, příběh chlapce, jenž ví, že je rasově nadřazený, je hrdý na svůj původ, ale který touží po kousku lidského tepla, jen neví, jak to dát najevo. Příběh dětského hrdiny končícího v sirotčinci. Nakonec se oba Corriganové setkají v první a poslední den, kdy Jimmy spatří svého otce. Stejně jako se setkají i dvě dějové linie, které do sebe ale nezapadnou tak, jak bychom čekali, ale jen se ostýchavě přiblíží, rozpačitě zakašlou a jdou opět jiným směrem přesně v duchu Sardova příběhu.

Celý román je sledem absurdních obrazů vyvolávajících ve čtenáři pocity úzkosti a studu, jaké musí cítit jeho hlavní hrdina. Kniha je nejdivnějším počinem, jakého jsme u nás za poslední dobu mohli být svědky, je to ale ten typ podivnosti, nad kterým zůstává rozum stát a vrací se k němu stále znovu a znovu. O jeho síle hovoří i cena časopisu Guardian za nejlepší prvotinu roku 2001. Pokud tedy čtenář nad knihou ucítí rozpaky a jeho názor na knihu bude roztříštěný jako je kniha sama, ocitl se přesně tam, kde jej Ware chtěl mít.

Český překlad je dílem Viktora Janiše a vypadá přesně jako celá kniha: na první pohled plná zcela obyčejných, až banálních situací, postav a rozhovorů, které ale v dalších rovinách vůbec banální nejsou a naprosto diametrálně se liší jak svým stylem, tak svým sdělením. Právě tomu na míru musel být ušit překlad, což se povedlo více než dobře. Nakladatelství BB/art opět přišlo s něčím velmi zásadním, s něčím, s čím asi spousta lidí nebude souhlasit, ale v žádném případě to nemůže popřít a přejít bez povšimnutí. Jimmy Corrigan je totiž nejchytřejší kluk na světě. A k tomu je velmi milý.