Agnieszka Sobolová
mladá básnířka a literární kritička (nar. 1977). Její tvorba patří k tomu nejnadanějšímu, co polská literární současnost nabízí. Mluví se v souvislosti s ní (a to platí ještě pro několik jiných tvůrců) o tzv. „osmělené představivosti“ a expresivních inspiracích. Do svých knih zařazuje také výtvarné práce, píše texty nasycené tropy odkazující k různým mytologiím a genderové problematice.

Blue

To, že Milovaný odešel, nebolí nejvíc.

Bolí to, že je vedle a napřahuje ke mně dlaň plnou broskví,

ty broskve jsou blankytné a tiše naříkají.

To, že Milovaný už není milovaný, nebolí

nejvíc. Milovaný stále hladí mou kůži, ta kůže

je modrá a zježená cizím zvukem.

To, že Milovaný nemiluje jako dřív nebolí nejvíc.

Milovaný je se mnou na pokraji šílenství, podává mi mléko

a med, ten med je modrý a stéká do očí hvězd.

Bolest nebolí, když se Milovaný opíjí do němoty a

zpívá I WANNA KILL THAT WOMAN a vráží mi nůž do stehen,

a na prach rozbíjí mé snění, ještě po usnutí a dlaněmi

hladí půlky a vyhrožuje teorií létání na oškubaných

křídlech a vrhá se do Visly a plyne s proudem slz a

rodí se z tužeb, ještě více živý, s ještě jedním

párem nevidomých očí a lodě, které plují travou, mizí

z linie obzoru a země otvírá smích svých jeskyní,

na nebe stoupají okrouhlá slunce a drásají nebe

ohnivými nitěmi,

nebe,

nebe je modré,

nebe,

má bolest.