Ne že by starý dobrý komisař Montalbano už nebyl, co býval, ale s okolním světem to jde čím dál víc šejdrem. Komisařovo znechucení dosáhlo dokonce takového stupně, že napsal výpověď. Jsme opět v mýtické Vigatě, tentokrát zmítané palčivě aktuálními problémy: kulisu novému příběhu tvoří ilegální imigrace se všemi násilnostmi s ní spojenými, od otřesných podmínek běženců, vydírajícími se navzájem, až po násilí policie. Jednoho dne si jde Montalbano zaplavat, když tu proti němu pluje po vodě mrtvola. Na další mrtvolu narazí nedlouho poté, ale tentokrát to už není smrt v anonymní podobě, ale mrtvé tělo chlapce, dítěte běženců, kterému Montalbano dříve pomohl v nouzi. Tento otřesný zážitek mu dá zapomenout na plánovanou výpověď a vžene ho do případu.
Pojetí stárnoucího Montalbana, psychicky i fyzicky unaveného a dobrovolně se vzdalujícího od reality, která je čím dále drsnější, dotváří plastičtěji než kdykoli předtím postavu, která má také již nějaký ten pátek za sebou. Nejen postava komisaře, ale mnoho motivů se hlásí k tomu, co bylo řečeno v minulých románech. Prostředí Vigaty se všemi svými postavičkami a vztahy mezi nimi navazuje na tradici a obohacuje se o další inovace. Soudě podle toho, jak výtisky knihy mizí z pultů knihkupectví, autor splnil očekávání, které v něj jeho široké publikum vkládalo.