V novele Průzračné věci sloupává Vladimir Nabokov z předmětů vrstvy jejich minulosti a lidské otisky. Zároveň s tím nám epizodicky předestírá historii vztahu redaktora Hugha a jeho ženy Armande.
VN
Vladimir Nabokov
Vladimir Nabokov ve svých pamětech nechává ožít fascinující svět ruské šlechty přelomu 19. a 20. století, vzpomíná na studia v Cambridge i emigrantskou existenci v Paříži a hitlerovském Berlíně, kde se však v jeho podání spíše než hajlování a pochodování esesmanů ozývají první slova a krůčky jeho jediného syna.
Nejrozsáhlejší román Vladimira Nabokova je erotické mistrovské dílo i filozofické pojednání o podstatě času. Dílo vysoce riskantní obsahem má originální uměleckou formu. Jedná se o velký román, krásnou historii vášnivé lásky a velkolepé fantaskní vyprávění.
Novela Vladimira Nabokova Slídil vychází v češtině už v druhém překladu; ten první byl pořízen rovněž Nabokovovým „dvorním“ překladatelem Pavlem Dominikem, avšak z anglické verze, která je mladšího data než ruský originál z roku 1930. Jde o první text, který Nabokov vydal už v emigraci. Autor se v něm dotýká hledání identity literárního subjektu a v širším významu hledání identity lidské bytosti obecně.
Novela Slídil (v roce 1996 vydaná pod názvem Oko v překladu z anglického originálu) vyšla poprvé v pařížském emigrantském časopise Sovremennyje zapisky v roce 1930, v době, kdy již byl Vladimir Nabokov všeobecně označován za neobyčejně talentovaného autora. Vypravěčem je ruský emigrant žijící přibližně v polovině dvacátých let v Berlíně, který na konci první kapitoly spáchá sebevraždu. Od tohoto okamžiku začíná vlastní zápletka novely.
Bledý oheň vyšel roku 1962 a jde o pátý Nabokovův román psaný anglicky. V českém překladu vychází nyní kniha poprvé. Čtenář znalý jiných Nabokovových knih neomylně pozná autorův rukopis již na prvních stránkách. Všechna jeho díla se určitým způsobem doplňují a jsou spolu provázaná. Konstantami jsou tu nejen formální vytříbenost, experimentování se strukturou literárního díla a jakási autorská škodolibost ve vztahu k postavám i čtenáři, ale také opakující se a všemi texty procházející témata –
Čaroděj je poslední ruskou prózou Vladimira Nabokova. Byl napsán koncem třicátých let, ale pak se text údajně ztratil a objevil se až koncem padesátých let. Nabokov si jej znovu přečetl a zatoužil po jeho vydání, ke kterému však došlo až v roce 1986, kdy Čaroděje do angličtiny přeložil Nabokovův syn.
Vladimir Nabokov napsal Čaroděje, jednu ze svých posledních ruskojazyčných próz, v roce 1939 ve Francii, těsně před odjezdem do Ameriky. Za zmínku stojí také historie rukopisu. Domněle zničený rukopis, který Nabokov údajně nalezl až koncem 50. let, nebyl nikdy za jeho života vydán. Stejně jako jej ve Francii odmítl ruský vydavatel, tak jej později odmítl i vydavatel v Americe. Čaroděj vyšel v originále poprvé až v roce 1991 a o 5 let dříve v anglickém překladu Nabokovova syna Dmitrije.
Povídky Vladimira Nabokova (1899–1977), jejichž naprostá většina byla napsána a otištěna rusky v době jeho evropského exilu, bývaly hodnoceny (hlavně americkou kritikou) jako vedlejší, druhořadé ve srovnání s jeho romány.
Vladimir Nabokov: Ut pictura poesis. Vybrané básně z let 1918-1973. Přeložili Petr Borkovec a Jaroslav Kabíček, doslov Kamila Chlupáčová, redaktorky K. Chlupáčová a Marta Ljubková. Triáda, Praha 2002, 128 stran.
S perfekcionismem vlastním jejímu tvůrci byla na český trh znovu uvedena Lolita, kdysi tak skandální román rusko-amerického spisovatele Vladimira Nabokova (1899–1977).
Ve znamení levobočka je román po všech stránkách pozoruhodný. V celku Nabokovovy tvorby zaujímá zvláštní místo, protože je to první román, který autor napsal v Americe (byť nikoli první, který napsal anglicky). Z větší části vznikl na přelomu let 1945 a 1946.
Druhý americký román Vladimira Nabokova, Bend Sinister, stojící v pozadí jeho velkých děl, jako jsou Lužinova obrana, Pozvání na popravu, Dar, Lolita, zazářil ve skvělém aktuálním překladu Pavla Dominika pod názvem Ve znamení levobočka.
