Adam je unavený, jen málo míst se uvolňuje, lidé páchnou sladko-kyselým potem, nastupují a vystupují. Adam by si sedl, ale ví, že střídání babiček na zastávkách mu nedovolí klidně si delší dobu posedět, bude muset uvolnit místo nebo předstírat, že usnul, poslouchat pokašlávání, hekání, vzdychání, litanie k Ježíši Marii Bohu Svatému, a tak radši počká, až autobus vyjede za město...
Román tvoří tři příběhy tří hlavních hrdinů, kteří se nacházejí v určitém mezním bodě svého života. Mají vyřešit zásadní problém, osudově se rozhodnout, přičemž však svá rozhodnutí oddalují.
Wojciech Kuczok (1972) napsal moderní rodinnou kroniku, která se v českých zemích jako typ vyprávění těší nemalé oblibě – a to jak u čtenářů, tak i autorů (např. Paměť mojí babičce, Patriarchátu dávno zašlá sláva).
Přál jsem si, aby vypukla válka. Čekal jsem, až vypukne nějaká válka, i kdyby jen na několik dní, v tu chvíli bych vstoupil do nepřátelského vojska, proti kterému by bojoval starý K., ...
Literatuře ponechme „pěkná“ témata a udržme ji v linii „politické korektnosti“, protože umění nemá být „uměním ulice“. Že tato stereotypní představa platí i v Polsku jen částečně, dokazuje již několik let mladá a nejmladší generace tamních autorů.
Wojciech Kuczok (1972) debutoval básnickou sbírkou Uvěřitelné příběhy (1996), na niž navázal povídkovými soubory Obyčejné příběhy (1999) a Kostřenky (2002). V roce 2003 uveřejnil román Smrad, za nějž získal prestižní polskou cenu Nike.
V jeseni roku 2004 bola po jedenásty raz udelená najprestížnejšia poľská literárna cena Niké. Dostal ju mladý prozaik Wojciech Kuczok za román Hnoj.
Třiatřicetiletý Wojciech Kuczok je dalším z řady mladých polských autorů.
Jeho povídky jsou, jak už bylo řečeno, obyčejnými příběhy ze života střední či nižší společenské vrstvy...
Kniha je postavena na obyčejném příběhu dospívajícího chlapce – jedináčka...
