Chce-li se oddaný čtenář vydat po stopách Henrika Ibsena, má neuvěřitelně mnoho možností, kterým směrem zamířit. Je logické začít v Norsku a prozkoumat místa, kde se dramatik narodil (městečko Skien), kde začal vážně uvažovat o dráze spisovatele (město Grimstad), kde získal vzdělávání (Oslo, tehdy zvané Kristiania) či kde působil jako praktický divadelník (Bergen). Ibsen ovšem v roce 1864 Norsko na 27 let opustil a od té doby pobýval na různých místech v Evropě (nejdéle v Římě, Drážďanech a Mnichově). Letní měsíce však trávil na italském venkově (v dobách svého římského pobytu) či v Jižním Tyrolsku a Berchtesgadenských Alpách (v době, kdy žil v Německu).

Pokud by se člověk chtěl zaměřit na místa, kde tento autor napsal některá ze svých vrcholných děl (Peera Gynta, Domeček pro panenky, Přízraky a Nepřítele lidu), povedou jeho kroky do Itálie, přesněji do Neapolského zálivu, kde Ibsen s oblibou trávil letní měsíce, které pro jeho tvorbu představovaly nejplodnější čas (schován v nějaké vile či hotelu nebyl od práce odváděn městským společenským životem). Samotná místa pobytu prosluněná jižním sluncem zjevně představovala ideální zdroje inspirace. Ibsena také těšily procházky po kopcích, lehká italská strava a především víno, kterému celý život holdoval. Rodina Ibsenových odjížděla v létě na venkov také z ryze pragmatického důvodu – hnal ji strach z epidemií (nejčastěji cholery), které v letních měsících běžně sužovaly větší italská města.

Putování může začít na ostrově Ischia, kam se Ibsenovi odebrali na svůj letní byt v roce 1867 a kde Ibsen napsal několik jednání Peera Gynta. Dnešní trajekty z Neapole míří přímo do městečka Casamicciola, kde se Ibsenovi ubytovali ve Ville Pisani. Turistické letovisko má příjemný jižní ráz a na Ibsenovy stopy narazí pozorný cestovatel už na náměstí nedaleko přístavu, kde na zdi kostela visí deska s autorovou podobiznou. Najít samotnou vilu je ovšem úkol nelehký, v němž Ibsena chtivému turistovi snaživě komunikujícímu fragmentární italštinou málokdo pomůže, byť ostrované (alespoň ti pracující v turistickém byznysu) jsou si skutečnosti, že zde slavný básník kdysi pobýval, celkem vědomi. Je pochopitelně třeba se ptát po Enricu Ibsenovi, jak zní básníkovo jméno lokalizované do italštiny. Pro dosažení Villy Pisani je nutné znát klíčovou informaci, že jde o dnešní hotel Nausicaa, nalézající se ve čtvrti Casmicciola Alta. Bližší pátrání odhalí, že vila byla částečně zničena při velkém zemětřesení, které ostrov postihlo 1883. Místo s krásným výhledem si ovšem své kouzlo uchovalo i přes novou okolní zástavbu. Zde tedy Ibsen po ránu vykřikoval repliky z Holbergovy hry Jeppe z vršku, aby probral dánského básníka Vilhelma Bergsa, obývajícího dům v sousedství. „Hola, Jakube Ševče! Už jsi vzhůru? Otevři, Jakube!“

Druhým místem, kam se za Ibsenem na Ischii vydat, je vyhaslá sopka Monte Epomeo, která ostrovu dominuje. Podle dramatikových životopisců se po jejím úbočí Ibsen často procházel ve společnosti svého dánského kolegy. Především z memoárů tohoto spisovatele pocházejí více či méně cenzurované historky o tom, jak autora trpícího fobiemi všeho druhu napadl pes či jak oba autoři (posměšně si po cestě citující ze záporných kritik na svá díla) v předtuše zemětřesení sjeli sopku dolů po zadku. Turista, který výstup i sestup na Monte Epomeo zažil na vlastní kůži, radí ostatním dychtivcům vyjet okružním autobusem do vesnice Serrara a vystoupit na Epomeo cestou mimo hlavní turistickou „magistrálu“, která začíná ve vísce Fontana. Stezku, proplétající se mezi políčky a vinicemi kapesní velikosti, lemuje divoký kopr, dosahující třímetrové výšky, a kroky osamělého poutníka provází pouze šelestění prchajících ještěrek. Vrchol sopky skýtá kromě okouzlujícího výhledu na celý Neapolský záliv včetně Vesuvu a ostrova Capri také luxus dobře vybavené restaurace a vyhlídku na místo, z něhož se při zmiňovaném zemětřesení v roce 1883 uvolnil kus masivu, jenž následně zasypal městečko Casamicciola a zničil většinu tamních budov.

Sestup z Monte Epomeo lze provést na kteroukoli stranu, pokud ovšem zamíříte do Casamiccioly či Foria, připravte se (kromě mizerného značení) na prudký sestup, potvrzující starou pravdu, že některé kopce je snazší vylézt než slézt. Při té příležitosti se nelze vyhnout úvahám o Ibsenově kondici, o níž se všeobecně ví, že byla nevalná. Kromě procházek básník žádnému sportu neholdoval (pomineme-li občasné rybaření) a dokumentována je jen jediná cesta do hor, kterou podnikl jako mladík. Ve svých téměř čtyřiceti už byl navíc poměrně korpulentní postavy. Je ovšem fakt, že za Ibsenových dob toho lidé nachodili mnohem více než dnes. I obyvatelé Ischie neúměrně zpohodlněli, jak lze soudit ze spleti vybetonovaných cestiček zajišťující pohodlný přístup na skútru téměř na jakékoli místo na ostrově včetně strmých úbočí sopečného masivu.

Kromě Ischie může v Neapolském zálivu Ibsenův obdivovatel navštívit také města Amalfi a Sorrento, kde dramatik pobýval v letních měsících roku 1867, 1879 a 1881. I zde lze narazit na pamětní desky, které Italové Ibsenovi věnovali. Místo, které si člověk může prohlédnout podrobně, neboť dodnes existuje, je exkluzivní hotel Tramontano v Sorrentu. Ibsen nebyl jediným, komu se zde tak líbilo, že tu napsal nesmrtelné dílo (v Ibsenově případě to byly Přízraky, za které podle análů může terasa hotelu). Pobývali tu také Goethe, Byron, Scott, Shelley, Musset, Keats, Longfellow, Cooper a Harriet Beecher Stowe. Genius loci zde dosahuje skutečně dusivých kvalit, což vzbuzuje podezření, zda namísto inspirace nezpůsoboval tamní pobyt některým spisovatelům spíše tvůrčí blok.

Vyjedete-li dále na ostrov Capri (ideálně mimo letní sezonu, nechcete-li ulicemi místních městeček postupovat uskřípnutí v nekonečném davu turistů), můžete odhalit, kde se Nora naučila tancovat tarantelu, jak prozrazuje v Domečku pro panenky své přítelkyni Kristině. Tento tanec se zde prý v letních měsících tančíval na každé střeše. Na Capri se nalézá také mimořádně krásně situovaná vila švédského lékaře a spisovatele Axela Muntheho. Ibsen měl s o téměř třicet let mladším Munthem několik společných přátel a v létě roku 1885 se oba muži náhodou setkali v Norsku.

Ozvěny Ibsenovy tvorby mohou ovšem v Neapolském zálivu nabýt i zcela netušených rozměrů. To když postupujíce úzkou cestičkou v touze prohlédnout si z blízka Villu Parodi, v níž se na Ischii zdržoval Garibaldi, narazíte na párek postarších amerických rekreantů.
- Henrik Ibsen? Oh, you know what? My niece played a big part in one of his plays. She was Miss.., ahh, I can’t quite remember.
- Gabler?
- Oh yes, Gabler, that’s it! Oh dear, what if you don’t find the house he lived in here? Is it essential for your work?
- No, it isn’t. Just curious, you know…