Básník Karel Šiktanc není pohádkovým prvotvůrcem, což je z Hory Zlodějky dobře zřejmé. Kniha plynule navazuje na své předchůdce (Královské pohádky, O dobré a zlé moci) a obsahuje pět autorských pohádek nikoliv nepodobných pohádkám lidovým, které opět spojuje specifický autorský styl, vyznačující se poetickou vzletností a originalitou.
Karel Šiktanc
Stačilo promluvit s autorem a ověřit si tak, že v té číselné magii žádný vědomý záměr nebyl. Hlavně jsme ale mluvili o poezii i o životě obecněji, což děláme vlastně neustále. Myslím, že tyto hovory, v nichž se opakovaně hledaly formulace pro to, co všem formulacím uniká, tedy tajemství poezie a tajemství života vůbec, dokážou rovněž jistým způsobem nasvítit básnický typ, napomoct uvědomit si autorský svéráz.
Nejnovější sbírka básníka Karla Šiktance obsahuje verše z let 2007–2010. Básník v ní potvrzuje své kvality, aniž by sklouzával k opakování sebe sama. Šiktancovy básně působí překvapivě mladistvým dojmem, ačkoliv jedním ze stěžejních motivů sbírky je stáří.
Od roku 2000 vycházejí básníku Karlu Šiktancovi (1928) v nakladatelství Karolinum „sebrané spisy“, takzvané Dílo bylo rozvrženo do osmi svazků, z nichž sedm je na světě, čekáme jen na závěrečnou Monografii.
Autorova poetika i kvalita jeho veršů zůstává zjevně konstantní. Charakteristický volný verš formovaný výraznými přeryvy, průrvami v řeči i v grafickém záznamu básně, se již dlouhá léta vyznačuje především hláskovou instrumentací, která, zdá se, nemá v současné české poezii obdoby.
Když jsem se teď díval na Český orloj, vůbec jsem nepochopil, jak jsem to mohl všechno upsat. Takový fláky. Orloj jsem psal pro dospívajícího syna, chtěl jsem mu naznačit, kde jsou pro mě ty základní věci. Pak přišel Tanec smrti...