Pokud se nám někdy podaří objevit ve vesmíru život, natož život inteligentní, nepochybně jej budeme chtít co nejpečlivěji prozkoumat. A stejně to má i vesmírná Rada, která vyslala Meziplanetární výzkumnou expedici probádat život na Zemi. Nám se nyní podařilo získat zprávu, již členové expedice sestavili na základě informací, „které jim předali obyvatelé této planety“. Její úryvky představuje řadou cen ověnčená kniha Pozemšťané z pera polské designérky Ewy Solarzové (nar. 1974), v tuzemských knižních vodách známé již díky jiné publikaci pro děti, pojmenované D.E.S.I.G.N. (Jana Kostelecká – JAKOST, 2015).

Na necelých osmdesáti stranách se malí čtenáři zábavnou formou seznámí se základními vlastnostmi naší domovské planety, například jakou má pozici ve Sluneční soustavě, proč se střídá den a noc, co se s ní stane během jednoho roku, jaký podíl jejího povrchu zabírají pevniny a oceány, kolik procent souše je vyhrazeno zemědělství nebo jak velké jsou jednotlivé kontinenty. Sympatické je, že autorka tu a tam zabrousí i do historie, aby ukázala, jak se představy lidí o jejich planetě v průběhu věků měnily.

Lidé od A do Z

Největší část knihy je však vyhrazena pozemskému životu a především druhu, který planetu stále větší měrou a na úkor většiny jiných organismů i vlastní budoucnosti přetváří k obrazu svému, tedy člověku neboli Homo sapiens. Zpráva meziplanetární expedice informuje o lidské společnosti i tělesné stavbě lidí a jejích specifikách v porovnání s jinými živočichy. Díky tomu děti zjistí, k čemu jsou nám dobré potní žlázy, proč nemají všichni pozemšťané stejnou barvu kůže, jak vysocí lidé jsou a jak to bylo v minulosti, v čem se liší muži a ženy, co se označuje jako pohlaví X, co lidé rádi konzumují, kolik vody v těle mají nebo které smysly a smyslové orgány jsou pro ně při orientaci ve světě nejdůležitější. Od obecných jevů zpráva tu a tam zabrousí i k zajímavým detailům, například jaké procento genetické informace máme společné s jinými organismy od slona po banán, kolik praváků a leváků se mezi námi nachází či jak často se průměrně sprchují příslušníci různých národů.

Jak napovídá výše nastíněný obsah knihy, Pozemšťané jsou v první řadě průvodcem současným světem, který malým čtenářům (nakladatel uvádí věkové určení 8+, s čímž lze jen souhlasit) nenápadně poskytne základní přehled o tom, co by o Zemi i jejích obyvatelích měli znát. Také je ale přiměje, aby si více všímali svého okolí i sami sebe, byli tolerantnější vůči druhým, ať už hendikepovaným, nebo příslušníkům odlišných etnických skupin, a vnímali některé problémy sužující lidstvo – od znečišťování prostředí po ekonomickou nerovnost. Samozřejmě se nabízí další témata, třeba jak se lidé baví nebo jakých technologických úspěchů už dosáhli (sporadicky ovšem něco z této oblasti zazní), ale ta už by knihu zřejmě neúměrně nafoukla. Autoři si navíc nechali otevřená zadní vrátka pro případné pokračování sdělením, že „z technických důvodů“ zatím nepředstavují celou zprávu, nýbrž jen její část.

Potěcha pro oko i zdvižený prst

O ilustrace Pozemšťanů se postaral Robert Czajka, jehož hravý, nicméně barevně střízlivý styl je ukázkovým příkladem toho, že méně je někdy více. V celé knize si Czajka vedle základní černé využívané k vytvoření základních rysů postav a věcí vystačil jen s několika málo barvami, zejména trojicí červená, modrá a okrová, jež tu a tam doplní zelená nebo šedivá. Elegantně jednoduché, přiměřeně karikaturní, nikoli však uspěchané či odbyté ilustrace se s textem skvěle doplňují a mají specifické kouzlo.

Dojem z knihy kazí jen pár překladatelských a možná i autorských přešlapů, které by bývala vyřešila pečlivější redakce. Na straně 14 se kupříkladu dočteme, že „před 375 miliony let prehistorické ryby opustily vody a zahájily evoluci členovců. Jejím výsledkem bylo, že se objevili pozemšťané“. Zarážející je zde slovo „členovci“ (polsky „stawonogi“), neboť mezi členovce nepatří ani ryby, ani člověk, nýbrž korýši, hmyz nebo pavouci. Snad zde mělo stát slovo „čtyřnožců“ („czworonogi“), ale těžko říct, jelikož recenzent neměl k dispozici originální text. O čtyři strany dál pozorného čtenáře zarazí setkání s pižmovým býkem (správně má být pižmoň, v polštině nazývaný též „wół piżmowy“). Na straně 39 se zase píše o Májích (myšleni jsou však Mayové, polsky „Majowie“). Mimoto by bylo vhodnější místo zřídka používaných termínů monogamický a polygamický (s. 28 a 29) uvádět monogamní a polygamní, místo škorpióna dát štíra (s. 39), místo rudých vlasů vlasy zrzavé (s. 41) nebo místo váhy hmotnost (s. 46). Sem tam se patrně i kousek textu zatoulal, jako například ve větě na straně 37: „Nejméně dvě osoby mezi pozemskými ženami dokážou rozlišit 100 milionů barev, tedy 100x více než průměrný člověk.“ Z doplňujícího textu však vyplývá, že tato schopnost by se měla týkat „12 % pozemských žen“, tedy jistě více než dvou. Některé termíny, kupříkladu užívání slov dítě a těhotenství v souvislosti se zvířaty, jsou ke zvážení, ale v tomto případě lze přistoupit na skutečnost, že se přece jen jedná o zprávu mimozemského původu, jejíž autoři by mezi takovými nuancemi nemuseli rozlišovat.

Přestože se nejedná o chyby, které by knihu srážely jako celek, a větší část čtenářů si jich možná ani nevšimne, přesto zamrzí. I tak můžeme Pozemšťany s klidným svědomím doporučit, protože už jen listovat jimi je díky zdařilým ilustracím i vhodně zvolenému papíru báječný zážitek.