Ve devětadvaceti letech se Pajtim Statovci (nar. 1990), původem kosovský Albánec, který se do Finska s rodiči přistěhoval jako dvouletý, stal dosud nejmladším laureátem této prestižní ceny. Četná ocenění však nesbírá jen ve Finsku, ale i v zahraničí. Před pěti lety získal za prvotinu Moje kočka Jugoslávie (Kissani Jugoslavia, česky v překladu Jitky Hanušové vydalo Argo v r. 2016) cenu Helsingin Sanomat, udělovanou nejlepšímu knižnímu debutu, což odstartovalo Statovciho vítězné tažení i na mezinárodní literární scéně. Anglický překlad jeho druhého románu Tiranan sydän (Srdce Tirany) byl před nedávnem jako vůbec první kniha finského autora v New Yorku nominován na National Book Award v kategorii překladů, a přestože tuto cenu nakonec nezískal, už pouhá nominace je pro finskou literaturu zaznamenáníhodný úspěch.

Mnohovrstevnatá Bolla je kniha drsná, plná násilí, bolesti a nenaplněných snů, přesto je napsaná vycizelovaným poetickým jazykem. Statovci si klade otázku, kde se nachází hranice mezi dobrem a zlem, mezi etickým a neetickým chováním. Osudové setkání Srba a Albánce se odehraje v nejméně vhodnou chvíli, ale zanechá v životě obou z nich nesmazatelnou stopu. A jak sám autor dodává, náš svět je pro mnoho lidí opravdu strašné místo, v němž má láska jen málokdy prostor a šanci přežít.

Soupeři Statovciho v letošním finále byli mj. laureát ceny z r. 2010 Mikko Rimminen, známý i u nás díky prvotině Igelitkové pivo (Pussikaljaromaani), kterou v překladu Vladimíra Piskoře vydalo nakladatelství Kniha Zlín v r. 2010. Tentokrát Rimminen v románu Jos se näyttää siltä (Jestli to tak vypadá) experimentuje s neologismy i se zažitými vypravěčskými postupy. Uznávaná finskošvédská autorka Monika Fagerholm získala nominaci znovu po čtvrtstoletí za příběh o dalekosáhlých následcích dávného zločinu Vem dödade bambi? (Kdo zabil bambiho?). A mezi finalisty pronikla také původně básnířka Johanna Venho a její biografická próza Ensimmäinen nainen (První dáma) o osudech Sylvi Kekkonen, spisovatelky a manželky dlouholetého finského prezidenta U. K. Kekkonena.

Na stejném ceremoniálu byli vyhlášeni také držitelé cen Finlandia v dalších dvou kategoriích. V kategorii knih pro děti a mládež se mezi nominacemi sešla poněkud těžko souměřitelná díla pro čtenáře velmi různého věku od předškoláků po náctileté. Za zmínku stojí například krátké pohádky Kettujuttuja (Liščí příběhy) debutujícího tandemu Kaija Pannula a Netta Lehtola či příběh už dříve oceněného Tomiho Kontia Koira nimeltään Kissa tapaa kissan (Pes jménem Kočka potká kočku) o síle přátelství, samostatnosti a bezpečí, který ilustrovala Elina Warsta. V duchu trendu nastoleného už vloni byla ovšem oceněna spisovatelka a školní psycholožka Marisha Rasi-Koskinen za dystopickou fantasy Auringon pimeä puoli (Odvrácená strana slunce). V ní si autorka pohrává s myšlenkou, co by se stalo, kdyby se člověk ocitl náhle v minulosti a v totalitní společnosti, odkud by nebylo úniku.

Většina knih nominovaných na Cenu Finlandia v kategorii literatura faktu se zabývala politickými zvraty a násilím, ať už v historii, nebo v současnosti. Vítězství si však nakonec odnesla velmi aktuální kniha čtveřice mladých severofinských novinářů nazvaná Metsä meidän jälkeemme (Les po nás). Publikace doplněná výmluvnými fotografiemi narušuje obvyklé stereotypy o vztahu Finů k lesu a přírodě vůbec a naléhavě se ptá, zda je ještě vůbec možné zachránit člověkem poničené lesní společenství pro příští generace.