Národní klasik Finů, spisovatel Zacharias Topelius (1818–1898), svého času předpověděl, že švédština, kterou sám psal, jednou z Finska zcela přirozeně vymizí. Jeho prognóze se v dobovém kontextu 19. století, období mohutného obrozeneckého hnutí prosazujícího jako jazyk finské kultury výhradně finštinu, nelze příliš divit. Anno 2012 se ale každopádně z „finského nebe“ Topelius asi hodně diví, neboť dvě ze tří finských významných literárních cen Finlandia získaly v tomto roce finské autorky píšící švédsky, které nyní ve své zemi zastupují jen několikaprocentní švédskojazyčnou menšinu.

O ceně Finlandia za nejlepší román za rok 2012 na základě předchozího výběru ze šestice nominovaných děl rozhodovala bývalá finská prezidentka Tarja Halonen. Je snad její verdikt ve znamení podpory švédskojazyčné literatury ve Finsku – tzv. finskošvédské literatury – výrazem linie politické korektnosti vůči menšinám, zvláště když u této finské političky byl zájem o otázky minorit vždy výrazně patrný? Uvažování v tomto směru by nás asi zavedlo do schizofrenních rovin: Tarje Halonen by se totiž dala rovněž přičítat spoluúčast v jakémsi „spiknutí žen“, neboť laureátkami všech cen Finlandia za loňský rok jsou výhradně autorky ženské (viz též  článek o této ceně za rok 2011).

Je především nutné uvést, že za dobu existence této ceny od roku 1984 byl v její hlavní kategorii švédskojazyčný autor oceněn již pětkrát, což vypovídá o významu kulturní tradice finských Švédů pro celou zemi. Laureátka hlavní ceny z prosince loňského roku, Ulla-Lena Lundberg (* 1947), je již několik desetiletí aktivní a oceňovanou autorkou. Debutovala roku 1962 jako lyrička, později psala i romány, cestopisy, literaturu faktu a rozhlasové hry. V autorčině tvorbě se odráží mj. studentský radikalismus 60. let, její dlouholeté pobyty v Africe v 70. letech a rovněž její původ z ostrova Kökar na Ålandském souostroví – to především ve známé ålandské trilogii z let 1989–1995.

Cenu Finlandia získala Ulla-Lena Lundberg za román Is (Led), odehrávající se v poválečné době na šérách, kde si mladá farářská rodina rozhodne vybudovat svůj domov. Za stejné dílo je spisovatelka nominována i na celoseverskou literární cenu Severské rady pro rok 2013. Jedná se o román napsaný po dlouhé přestávce jedenácti let od vydání poslední autorčiny beletrie, během níž plány na novou knihu zajisté stačily dostatečně uzrát. Spekulace o tom, že by při výběru hrála menší roli kritéria estetická, jsou tak skutečně čirými spekulacemi.

Estetická kritéria zajisté nebyla pro Tarju Halonen jedinými. V projevu, v němž zdůvodnila svůj verdikt, nezapřela sociální demokratku: ocenila linii zobrazení lidí v širším společenském rámci, to ale u všech nominovaných děl. A bylo skutečně z čeho vybírat: i další kandidáti patří mezi významné autory současnosti (Pirjo Hassinen, Juha Seppälä, Riikka Ala-Harja, Heidi Köngäs, Aki Ollikainen), z nichž v pořadí první dva byli dokonce již přeloženi do češtiny.

Cenu Finlandia Junior za literaturu pro děti a mládež získala rovněž finskošvédská autorka a ilustrátorka Christel Rönns za knihu Det vidunderliga ägget (Neuvěřitelné vajíčko). Vítězství v kategorii literatury faktu patří Elině Lappalainen za knihu o životě užitkových zvířat chovaných pro konzumaci člověkem.