Když byly v listopadu oznámeny užší nominace na cenu Finlandia, vzbudil velký zájem fakt, že mezi vybranou šesticí autorů jsou poprvé v historii hned tři, kteří už tuto cenu získali: Rosa Liksom v roce 2011 za román Hytti nro 6 (Kupé č. 6), jehož filmové zpracování momentálně dobývá festivaly po celém světě, spisovatelka, režisérka a herečka Pirkko Saisio už v roce 2003 za autobiografický román Punainen erokirja (Rudá kniha o rozchodu) a před pěti lety za svou románovou prvotinu Akvarelleja Engelin kaupungista (Akvarely z Engelova města) také Jukka Viikilä. Ještě překvapivější bylo nakonec jméno, které na ceremoniálu oznámila filmová režisérka Zaida Bergroth, jíž v aktuálním ročníku připadl úkol z nominovaných románů vítěze vybrat a která mimochodem loni režírovala životopisný film Tove, zpracovávající osudy finskošvédské malířky a spisovatelky Tove Jansson.

Zaida Bergroth totiž zvolila Viikiläho experimentální, a přesto čtivý román Taivaallinen vastaanotto (Nebeské přijetí). Jak při vyhlášení řekla, potěšila ji jako čtenářku nejen výjimečně odvážná forma díla, ale i neobyčejně pronikavé myšlenky, které dlouho doznívají v hlavě. Pozoruhodná je i skutečnost, že původně básník a dramaturg Jukka Viikilä (*1973) dosud vydal pouze dva romány a že tuto nejprestižnější literární cenu získaly oba.

Nebeské přijetí je fragmentární a polyfonní dílo, protkané aforistickými úvahami desítek postav (údajně ani sám autor přesně neví, kolik jich je!), které testuje dosud známé hranice románové formy, předvídá, jak bude kniha přijata, a názorně ukazuje, že si jako čtenáři do textu vždy projektujeme osobní zkušenosti. Spisovatel může dodat základní literární materiál, ale konečný útvar si z jednotlivých střípků každý poskládá po svém.

V kategorii knih pro děti a mládež se mezi nominovanými objevilo pokračování i u nás známé Parvelovy série Kepler62 Terra: Klony či návod na chování při setkání s medvědem v obrázkové knížce finskošvédské spisovatelky Malin Kivelä a Dána Martina Glaz Serupa s ilustracemi Lindy Bondestam. Cenu si odnesla Anne-Maija Aalto za dystopii Mistä valo pääsee sisään (Kudy světlo proudí dovnitř). Kniha podle autorčiných slov začala vznikat během posledních prezidentských voleb v USA jako jistá reakce na boj dvou nesmiřitelných táborů o pravdu. Velkou roli v příběhu, který je situován do zatopeného Tokia, hraje klimatická katastrofa a s ní spojené společenské změny, neméně významnou úlohu má ovšem i nerovná láska.

Najít v kategorii literatura faktu nějaké jednotící či výrazně nové téma bylo letos obtížné. Nominovaná šestice děl se věnuje komunální politice i jídelní kultuře, dějinám Spojených států amerických i inspirativním finským ženám. Nominaci v cenu nakonec proměnil Osmo Tapio Räihälä s knihou věnovanou současné klasické hudbě nazvanou Miksi nykymusiikki on niin vaikeaa (Proč je současná hudba tak těžká). Bývalý hudební kritik a rozhlasový redaktor se v současnosti věnuje komponování hudby na plný úvazek a publikaci připravil jako vlídného průvodce po obecně marginalizovaném hudebním žánru a navzdory názvu tvrdí, že soudobá klasika vůbec těžká není.