Italský kulturní institut v Praze se i letos účastnil knižního veletrhu Svět knihy s vlastním výstavním stánkem a na tuto událost pozval také různé hosty. Mezi nimi byl i italský spisovatel a básník Mario Desiati (nar. 1977). Desiati publikoval básně v italských i zahraničních časopisech, byl šéfredaktorem časopisu Nuovi argomenti, spolupracoval s nakladatelstvím Mondadori a od roku 2008 do roku 2013 působil jako šéfredaktor v nakladatelství Fandango Libri.

Je autorem románům Neppure quando è notte (Ani když je noc, 2003), Vita precaria e amore eterno (Nejistý život a věčná láska, 2006), Ternitti (Ternitti, 2011), Il libro dell’amore proibito (Kniha o zakázané lásce, 2013), Mare di zucchero (Moře cukru, 2014), Candore (Nevinnost, 2016) a Spatriati (v překladu Moniky Štefkové román vyšel letos v nakladatelství EMG / Odeon pod názvem Zbloudilci, 2021). Za poslední titul získal v roce 2022 italskou literární cenu Strega.

Při příležitosti představení českého překladu románu Zbloudilci, který pořídila překladatelka a italianistka Monika Štefková, jsme se s Desiatim sešli a položili mu několik otázek.

iLiteratura: Proč jste se stal spisovatelem?
Mario Desiati: Myslím, že v základu vždycky stojí nějaká rána, může se ale podobat třeba prasklině na váze: člověku dává možnost podívat se dál.

iLiteratura: Každý spisovatel má jiný přístup a jiné pojetí kreativity. Co kreativita znamená pro vás a jaký k ní máte vztah?
Mario Desiati: Je to významná část života každého z nás. Pojí se s naším spirituálním já, prosazuje se, když k tomu nastanou příznivé okolnosti, já to nazývám stav milosti. Pro umělce je spojený s momentem, kdy tvoří svoje dílo. Ale podobné stavy milosti zažívají i lidé, jejichž život nemusí být naplněn uměleckou tvorbou: ti ho mohou poznat v klíčových okamžicích svého života.

iLiteratura: Co vlastně dnes, ve stále složitější společnosti, znamená být spisovatelem? Můžeme stále ještě hovořit o poslání spisovatele, a pokud ano, jaké by mělo být?
Mario Desiati: Já v poslání spisovatelů vůbec nevěřím. Nejsou to politici nebo ministři náboženství. Ani nositelé nějakých pravd. Spisovatel je pro mě ten, kdo vybranými slovy, v lepším rytmu a ve sdělení s ucelenou strukturou vypráví o věcech, které ostatní nevidí.

iLiteratura: Jací spisovatelé vás nejvíce ovlivnili a proč?
Mario Desiati: V mládí se na mé tvorbě hodně podepsali italští básníci dvacátého století, ale postupem času se objevili mnozí další. K těm, které jsem nejvíce četl a studoval, patřil slavista Angelo Maria Ripellino; právě jemu vděčím za svou vášeň pro Hrabala, Nezvala, Haška, Holana, Černou a spoustu dalších českých spisovatelů. Přestože neumím česky, česká literatura dvacátého století v Ripellinových překladech a v jeho interpretaci pro mě byla naprosto zásadní. Například v tom, abych se příběhům, které vyprávím, naučil dát ironický a hořký tón.

iLiteratura: Změnila vám nějaká kniha nebo povídka život?
Mario Desiati: Proměna od Franze Kafky, to bylo v mých čtrnácti letech, potom Lhostejní od Alberta Moravii, když mi bylo dvacet, Ara Coeli od Elsy Morante ve třiceti, Analisi in famiglia (Analýza v rodině) od Marii Marcone ve čtyřiceti.

iLiteratura: V roce 2022 jste za román Zbloudilci získal prestižní cenu Strega. Co pro spisovatele tak významné ocenění znamená? Vyvolá nějaké životní změny?
Mario Desiati: Změnil jsem si telefonní číslo a e-mail. Po pár měsících, kdy jsem se účastnil spousty významných akcí, jsem se pak zase vrátil ke svému životu. Žádný velký význam tomu ale nepřikládám: všichni moji oblíbení spisovatelé zemřeli, aniž kdy obdrželi nějakou cenu.

iLiteratura: Cena Strega je často předmětem sporů. Mnoho uznávaných autorů ji opakovaně kritizovalo. Co si o tom myslíte?
Mario Desiati: Bral jsem to jako hru. Samozřejmě vážnou, vzhledem k nakladatelským zájmům, ale pořád hru, v níž spolu soupeří knihy.

iLiteratura: Jakým hlavním výzvám musí dnes oproti minulosti spisovatel čelit, aby se prosadil?
Mario Desiati: Dnešek je dobou polarizace a zjednodušování. Způsobuje to rychlost informačních kanálů. Výzvou je pro spisovatele to, aby se nikdy nevzdal komplexnosti, protože když člověk příliš zjednodušuje a když podlehne té tendenci všechno polarizovat, nakonec zvítězí jen nejsilnější, často i násilně prosazovaný názor, poněvadž ten je vždycky nejjednodušší.

iLiteratura: Jak se během let vyvíjel váš styl psaní?
Mario Desiati: Žádný vývoj jsem nepozoroval. Jen jsem dál hledal ten nejlepší rytmus pro příběh, který jsem se snažil vyprávět.

iLiteratura: Co vás přimělo napsat Zbloudilce a co jste chtěl prostřednictvím tohoto románu světu sdělit?
Mario Desiati: Jak už jsem říkal, pokud bych se snažil vyslat skrz knihu nějaké sdělení, vybral bych si jinou profesi. Spisovatelé zasívají pochybnosti, problematizují svět a rozporují zjednodušený pohled na věci. To by za sebou měli nechat. Jejich posláním není nabízet fráze, které by papouškovali na každém představení knihy. Moje kniha vychází ze slova, jež je v mém dialektu diskriminačním termínem k rozlišování těch dobrých od špatných, těch lepších od horších. Těch, co mají rodinu, práci a dům, od těch, kdo nemají místo a sexuální, profesionální či profesní identitu: od zbloudilců.