Pokud má jméno některého současného francouzského autora v českých literárních kruzích zvuk, pak je to především Édouard Louis. Když spisovatel loni na jaře navštívil Prahu, na jeho vystoupení ve Francouzském institutu museli fanoušci stát frontu. I zdejší kritická obec se k tomuto pikardskému rodákovi staví spíše pozitivně a až do vydání románu Rozložíš paměť od Marka Torčíka se občas ozývalo volání po „českém Édouardu Louisovi“. Francouzskému spisovateli se totiž prostřednictvím otevřených popisů vlastních životních peripetií daří srozumitelně zprostředkovat specifickou životní zkušenost: dokáže širší veřejnosti tlumočit problémy dělnické třídy ve Francii. Knihy tak mají neoddiskutovatelný politický rozměr. Sám Louis je politicky aktivní, v posledních volbách například otevřeně podporoval Novou lidovou frontu, jak o tom referuje například deník Le Figaro nebo sám autor na svém profilu na instagramu.

Právě levicové smýšlení ho pojí s britským režisérem Kenem Loachem, o několik generací starším. V roce 2009 se umělci setkali v pořadu Studio B. Přepis rozhovoru následně vyšel knižně, česká publikace je překladem francouzského vydání.

Nápad spojit šestaosmdesátiletého filmaře, který je, jak sám říká, „zastáncem levicové politiky již od 60. let minulého století“, s aktuální levicovou literární hvězdou rozhodně zafungoval. Debata, kterou spolu vedou, je podnětná a dává čtenáři nahlédnout jak do ideových pozic obou umělců, tak do konkrétních společenských kontextů jejich života a tvorby.

Navzdory potenciální generační propasti mají oba autoři mnoho společného. Sdílejí například podobné zázemí: Loach vyrůstal v hornické rodině v Midlands a jeho otec byl elektrikář v továrně na obráběcí stroje. Louis pochází z Pikardie a jeho otec pracoval jako tovární dělník. Stejně jako Louis dává i Loach ve svých dílech prostor postavám z pracující třídy (kurýrům, pečovatelkám, horníkům) či postavám ve zranitelných situacích (uprchlíkům nebo svobodným matkám). Právě na půdorysu jejich osudů stavějí oba umělci kritiku společenských systémů ve Velké Británii a Francii.

Tato kritika často směřuje k politické reprezentaci příslušných států. Nejinak je k tomu i v této publikaci. Diskuse se několikrát stočí k tématu úpadku levice, a naopak raketovému nárůstu popularity krajní pravice, jenž je mimochodem po letošních volbách do europarlamentu bolestně aktuální. Louis tento fenomén v rozhovoru vysvětluje následovně: „(…) když otec, nebo někdo jiný z mého okolí volili krajní pravici, říkávali: ‚Levice na nás kašle, nemluví o nás.‘ A dodávali, že krajní pravice je jediná, kdo se o ně, ‚o lidi‘, ‚o dělníky‘, o ‚takový jako jsme my‘ zajímá. Ten pocit neviditelnosti byl velmi silný, matka denně opakovala: ‚Politici na lidi jako my kašlou.‘ Nejvíc si připadala neviditelná v projevech progresivistické levice, od níž bychom mohli očekávat, že nás bude bránit a bude za nás bojovat.“ (s. 46) Dodává také, že „tento posun souvisí s politickými dějinami, s faktem, že strany institucionální levice ze svých projevů postupně vypustily chudobu, ekonomickou prekarizaci a sociální násilí: to se týká Socialistické strany ve Francii, německé SPD, britských labouristů, do jisté míry i amerických demokratů (…) Ostatně je zajímavé, jak moc tyto různé strany v různých zemích, s různou kulturou, prošly toutéž politickou trajektorií: lidové vrstvy z jejich projevů a z toho, za co bojují, úplně vymizely.“ (s. 47) Oba diskutující opakovaně zmiňují nutnost transformace, kterou levice bude muset projít. Kromě samotného zacílení na jiné voliče mluví Louis i Loach o potřebě vzniku nového jazyka a způsobu komunikace. Jedním z palčivých problémů je totiž podle nich fakt, že levice místo nastolování vlastních témat pouze reaguje na otázky, s nimiž přichází pravicové spektrum, a zaplétá se tak do nesmyslných a nikam nevedoucích kulturních válek.

Ač má samotný rozhovor jen něco přes sedmdesát stran, dotýká se velkého množství témat, jako je například práce, sociální systém, empatie či důležitosti komunit. Útlá kniha je zajímavou sondou do ideologického zázemí diskutujících umělců. Otevírá aktuální témata, která rezonují i v českém kontextu. Ačkoliv pro některé čtenáře budou prezentované názory jistě kontroverzní, publikace je přínosným příspěvkem do probíhající diskuse.