Když překládají influenceři
Dva upírské romány ze dvou největších českých nakladatelských domů nepřekládali profesionální překladatelé, ale známí čeští bookstagrameři. Jak jejich překlady dopadly a proč je třeba věnovat náležitou redakční péči i takzvané spotřební literatuře?
Tituly s upírskou tematikou patří v segmentu young adult ke stálicím v edičních plánech, zvláště díky úspěchu série Stmívání autorky Stephenie Meyerové. Loni na podzim rozšířily početnou řadu těchto knih dva překlady spadající do produkce dvou největších českých nakladatelství: Mladokrevní Sashy Laurensové vyšli v Albatros Media pod značkou CooBoo (přel. Markéta Forejtová, odpovědná redaktorka Kateřina Hajžmanová), zatímco VAMPS Nicole Arendové vydala pod značkou Laser Euromedia (přel. Radek Blažek, odpovědný redaktor Boris Hokr, redakci provedla Michaela Merglová, korekturu provedla Lucie Krátká).
Protagonisté knih jsou Dillon Halloran (VAMPS) a Katherine Finnová (Mladokrevní), kteří až doposud žili mezi lidmi, ale nyní nastupují na elitní upírské školy, kde se zápletka v obou románech odehrává. Vzhledem k žánru a zaměření se nejedná o výrazně literární tituly a stylově ani jeden z nich nevybočuje z toho, co je v tomto segmentu běžné.
Na obou knihách je pro následující text podstatné zejména to, že je překládali překladatelé, kteří literární překlad doposud podle všeho nepraktikovali, ale pro zmíněná nakladatelství pracují a na literární scéně jsou známí díky svému působení na instagramu a tvorbě obsahu, jenž s knihami souvisí. Nabízelo se tedy zjistit, jestli je to pro umělecký překlad dostatečná průprava.
Přes množství výtek uvedených níže je třeba říct, že ani jeden z překladů není vysloveně katastrofální v tom smyslu, že by se nedal číst. Zároveň ovšem platí, že oba trpí celou řadou problémů, které pramení zvláště z neznalosti překladatelských postupů, nedostatku zkušeností a také zanedbané redakční péče, a oba by se daly označit spíše za podprůměrné až špatné, což se pokusím dokázat na následujících řádcích. Analýze jsem podrobila vždy první polovinu knihy.
VAMPS
Autorem překladu z angličtiny je Radek Blažek, který v nakladatelství Euromedia působí podle LinkedInu jako „manažer pro sociální média“ a má na starost „strategii, vizi a tvorbu audiovizuálního contentu pro Instagram a TikTok knihkupectví Luxor“. Z veřejně dostupných zdrojů není zřejmé, že by měl s literárním překladem nějakou předchozí relevantní zkušenost, ať už například při studiu, nebo díky účasti v překladatelské soutěži.
Mezi pozitiva překladu patří vynalézavá řešení některých jednotlivostí: vampire elect, něco jako mluvčí a vůdčí upír ročníku, je v češtině upíří tribun, Starbloods, v originálu narážka na Starbucks, je krvárna, studenti chodí na krvečeře a zvolání ve větě: „Goodness, Dillon“ je přiléhavě přeloženo jako u všech zubatých. Zároveň překladatel v přímé řeči funkčně využívá nižších stylových rejstříků češtiny, takže až na několik výjimek (například: pravděpodobně seš z toho podělaný strachy [s. 115], kde by se mnohem spíš nabízel tvar podělanej nebo slovesné vyjádření ses z toho podělal) znějí dialogy mezi mladými studenty uvěřitelně a čtenáře neruší.
Nedostatků je v textu bohužel mnohem víc. První, čeho si čtenář všimne, je až zarážející množství typografických, interpunkčních a literních chyb a také chybějících či přebývajících slov.
Typografické chyby zahrnují vícero případů špatného dělení: úš-klebkem (s. 19), bezel-stná (s. 33), nejo-mamnější (s. 57), tri-umfální (s. 87), zašk-lebil (s. 193) a další, přebývající mezeru před nebo za interpunkcí: Rozhodl, že se v tom nebude moc vrtat , a každý vzorek… (s. 98), „ Ksindle,“ (s. 136), „No tak, “ (s. 227) a další, nebo chybějící mezeru mezi slovy či větami: zesevření (s. 145), při odchodu usmát.Dillon se nicméně… (s. 212). Na s. 29 se pak nachází zjevně omylem vložený řádkový předěl.
Interpunkčních chyb, ať už se jedná o čárky přebývající, nebo chybějící, je z uvedených kategorií zcela jednoznačně nejvíce, přičemž ve většině případů nejde o nikterak složité jevy: Vzhledem k našim speciálním požadavkům, je tohle místo ideální. (s. 8), je zdravější spoléhat se sám na sebe, než jenom žít… (s. 12), Moje máma zmizela hned jak jsem se narodil… (s. 21), Hltal mrazivý vzduch a jakmile si jeho oči přivykly… (s. 23), Vypadáš dobře tak jak seš. (s. 44), Díky Arone… (s. 44) a mnoho a mnoho dalších.
Literní chyby se v textu týkají hlavně pádových a slovesných koncovek, ale nejen jich: S lehkým zachvěním, který připomínal mávnutí křídel… (s. 22), Tohle je Dillon, je to dhampír. Prvního, kterýho sem přijali. (s. 44), jiné speciální talenty, který odhalíte… (s. 47), když se ředitelka povzdechla… (s. 54) a mnoho dalších. Jedna věta dokonce obsahuje literní chybu a dvě chyby v interpunkci najednou: Cora vypadala jako by ji to vůbec nezajímalo a zbytek skupiny se ve svých výrazech pohybal někde mezi těmito extrémy. (s. 95)
K chybějícím a přebývajícím slovům jen několik příkladů: Pár okamžiků se na něj jenom zírala. (s. 48), a mladá upírka se pomalu zvolna odtáhla (s. 56), a očích jí problesklo zklamání. (s. 188), což naprosto to chápu. (s. 217) a další.
Přestože zodpovědnost za odstranění uvedených problémů měly především redaktorka Michaela Merglová a korektorka Lucie Krátká, nelze v tomto případě vyvinit ani překladatele, protože množství nalezených chyb by bylo přijatelné možná v hrubé verzi překladu, ne ve finálním překladu odevzdávaném nakladateli, natožpak ve vytištěné knize.
Překladatelova nezkušenost a nepříliš pečlivá práce redaktorky se pak naplno projevují na stylové rovině textu, a to jak v obecném měřítku (nedodržováním formálních pravidel či estetických zvyklostí češtiny), tak v jednotlivostech. Do obecných problémů spadá:
- interferencí dané užívání přivlastňovacích zájmen i tam, kde jsou zbytečná nebo by šla nahradit pro češtinu přirozenějším dativem: Upřela na ně svůj zrak… (s. 64), odvrátila tvář a položila své ruce na jeho hruď (s. 165), Vaše špičáky vás začnou svědit, vaše zorničky se začnou zvětšovat, vaše touha po krvi zastíní váš úsudek. (s. 156), Zlatá krev tančila každičkou jeho buňkou v jeho těle… (s. 238) a další;
- překladatelova tendence kopírovat časovou souslednost z angličtiny. V těch vedlejších větách, v nichž čeština vyžaduje sloveso v přítomném čase, se tak často objevuje čas minulý: Když se rozhlédl po laboratoři, všiml si, že někteří spolužáci pořád ještě váhali. (s. 99), Věděl, že navzdory tomu, co říkala, výsledkům volby nevěřila. (s. 109), Dillon si všiml, že Aron doslova hltal každé jeho slovo. Nebylo těžké uhodnout, co chtěl po absolvování školy dělat. (s. 130) a další;
- rušivé opakování slov: Cítil, jak klopýtá dopředu, ale myšlenky se mu rozutekly do všech stran. Srdce mu tlouklo jako splašené a znepokojovala ho myšlenka… (s. 56), Byla bych radši, kdyby tady ještě chvíli zůstal. Potřebuje odpočívat. Vy tady s ním můžete zůstat. (s. 60), Pak se přiměl zavřít oči a dokončit hodnocení posledního vzorku. Bik skončila jako poslední… (s. 99) Některé takové případy působí leckdy až komicky: VAMPS je skvělá škola a pomůže vám stát se nejlepšími upíry, kterými se můžete stát. (s. 89), Přitisknete ústa na jejich krk a rty přejedete po jejich krku. (s. 156) a další;
- pleonastická spojení při vyjadřování pohybu: zaklonila hlavu dozadu (s. 52), předklonil se dopředu (s. 154), ucouvl dozadu (s. 165);
- Slovosled, kdy se v rematické pozici nezřídka objevuje téma věty: „Proto musím být s Bramem, Dillone. Rozumíš?“ ¶ Dillona rozhodily její pronikavé oči. Dalo mu zabrat, aby pochopil, co mu řekla. „Ví o tom Bram?“ (s. 163; lépe: „A Bram o tom ví?“), Ano, krev toho dhampíra možná chutná jinak, ale Bram říká, že ten dotyčný do té doby nikdy nepil krev. (s. 171; lépe: nikdy krev nepil, příp. nikdy neměl ani kapku), Profesorka Sandhu vyprskla smíchy a měla tak nakažlivý smích, že se celá třída přidala k ní. (s. 185; lépe: se rozesmála a její smích byl tak nakažlivý, že se k ní přidala celá třída.), Ale přece někteří upíři se musejí dostat do blízkosti lidí… (s. 157; lépe: Ale někteří upíři se přece musejí…)
Stylové problémy mimo výše uvedené kategorie zahrnují vícero jevů, hlavně pak:
- příliš doslovný převod různých slovních spojení nebo neznalost správné české kolokace: Zbytek z vás bude cestovat s madam Dupledgeovou. (s. 20; lépe: Vy ostatní budete…), Jedna strana pokoje zela čistotou… (s. 41; lépe: zářila čistotou), výrazně se podívala na jeho ruce (s. 79; lépe: významně se podívala), Zítra po soumraku váš rozvrh začne naplno… (s. 107; lépe: se výuka rozběhne naplno), Někteří na něj zírali nepokrytě nepřátelsky… (s. 114; lépe: s neskrývanou záští), Dillon se lehce natočil stranou do boxovací pozice… (s. 134; lépe: do boxerského postoje) a mnoho dalších;
- interference při překladu idiomů či ustálených obratů: „To možná ne,“ zamumlal Dillon. „Ale pořád může zahrát dhampírskou kartu. (s. 169; lépe: vždycky může vytáhnout to, že jsem dhampír), Krev je silnější než voda. (s. 182; v češtině běžně: Krev není voda), Jenom říkám. (s. 124; v orig.: Just saying, v češtině vzhledem ke kontextu spíše: Jenom tě varuju.) a další;
- kostrbaté překlady celých vět, často kvůli přejímání anglické syntaxe: Z jejích slov si připadal jako malý kluk. (s. 118; lépe: Když ji slyšel, připadal si…), Jedna z věcí, které vás chceme na této škole naučit, je připravit vás na vstup do civilizované upírské komunity… (s. 129; lépe: Na této škole vás chceme mimo jiné připravit na…), Dillona překvapilo vidět, jak je bledý. (s. 186; lépe: Dillona překvapilo, když viděl…), Ace se uklonil, zdálo se, že se ale ho její slova nedotkla. (s. 40; lépe: ale nezdálo se, že by se ho její slova dotkla.) a další. Stejně jako výše platí, že některá řešení jsou až úsměvně nešikovná: Někteří tu vůni dokonce zachytili sami a nastala téměř vtipná řetězová vlna rozšiřujících se nosních dírek… (s. 191; lépe: a bylo téměř zábavné sledovat, jak se jim jednomu po druhém rozšiřuje chřípí…)
Kombinace výše uvedených nešvarů pak vede k tomu, že některé věty přestávají být srozumitelné: Dveře i zakřivená stěna sousedící s atriem tvořilo sklo… (s. 28–29), Celeste si zrovna vybalovala kufry v místnosti hned u výtahů, který měl velká okna do vnitrobloku. (s. 34; správně podle orig. která měla), Prolétlo mu hlavou, jestli se takhle upíří cítí pořád, nebo zda za to může, že je krev madam Dupledgeové tak mimořádně silná. (s. 61), A když pocítíte, že bude třeba, pokuste se to trochu potlačit… (s. 186) a další.
Další vrstvu problémů a pochybení odhaluje srovnání s originálem, které jsem provedla na náhodně vybraných zhruba čtyřiceti stranách v různých částech první poloviny knihy. Zaprvé se ukázalo, že překladatel původní text v mnoha případech nedokáže správně interpretovat (v níže citovaných příkladech komentuji jen prohřešky této povahy, ač se tam někdy vyskytují i jiné):
O: … cringing in embarrassment as he recalled losing control in front of them. He was certain he would never live it down. From what he had seen so far, vampires didn’t take any prisoners. (s. 60)
P: Při vzpomínce na to, jak se přede všemi přestal ovládat, se chtěl propadnout hanbou. Byl si jistý, že za tohle ho trest nemine. A z toho, co zatím věděl, tušil, že upíři nemají vězení.
V příslušné scéně se v originálu nemluví ani o trestu, ani o vězení, lepší řešení by bylo například: Byl si jistý, že tuhle potupu už nesmaže. A jak se zatím mohl přesvědčit, upíři se nezastaví před ničím / neberou ohledy na nikoho.
O: Cora grinned, revealing slightly extended fangs, and leant over him.
P: Cora se usmála, čímž odhalila své dlouhé špičáky, a položila se na něj. (s. 63)
Jde o scénu na ošetřovně, kdy Dillon leží na lehátku, a byť k určitému jiskření mezi ním a Corou dochází, správné řešení by bylo: odhalila povysunuté špičáky, a naklonila se nad něj.
O: ‘Why is he flushed?’ she asked, staring daggers at Cora.
P: „Proč je odpojený?“ zeptala se a střelila po Coře nabroušeným pohledem. (s. 63)
Ošetřovatelka se vzhledem k předchozímu sbližování s Corou neptá, proč je Dillon odpojený od monitorovacího přístroje, ale proč tak zrudl nebo proč se tak červená.
O: I (…) bring out the best in people…
P: vidím v lidech to nejlepší… (s. 64)
Správně: probouzím v lidech to nejlepší.
O: Tentatively, he lowered his mouth…
P: Opatrně otevřel ústa… (s. 164)
V této scéně se jeden ze spolužáků sklání Dillonovi ke krku, správně tedy: Nejistě/Váhavě se sklonil ústy k…
O: The odds might change.
P: Šance se ještě můžou změnit. (s. 204)
V kontextu sázek, které se zde probírají, jde jednoznačně o kurzy.
Minimálně ve dvou případech (s. 88 a 122) si pak překladatel plete slovesa howl a scowl a postavy tak úpí, místo aby se mračily.
Druhý problém – a pro mě asi ten nejzásadnější – představuje skutečnost, že překladatel si text svévolně upravuje: někdy část přidá, jindy vynechá, případně si překlad značně zjednoduší.
O: An incredible pool curved round one side of the glass tubular lift shaft.
P: Dechberoucí bazén zabíral většinu místnosti. (s. 67)
Správně zhruba: Dechberoucí bazén tvořil půlkruh kolem skleněného válce s výtahovou šachtou.
O: ‘Maybe catch you at the pool later?’ he added as he disappeared out the door.
P: „Možná se uvidíme u bazénu?“ (s. 62; chybí: dodal a zmizel ve dveřích)
O: But, to answer your question, we’re okay in the day if we stay behind tinted glass or out of direct sunlight.
P: Ale abych ti odpověděla, pokud se vyhneme přímému slunečnému svitu, tak jsme v pohodě. (s. 62; chybí: nebo nás chrání tónované sklo)
O: Dr Meyer was inside dealing with Frederick, who, in the short space of time since he’d last seen him, had gashed his head open and was perched on the bed looking sorry for himself.
P: Uvnitř se doktorka Meyerová zrovna věnovala Frederickovi, kterému se během té krátké chvíle, co se neviděli, nějak podařilo přijít ke krvácející ráně na hlavě. (s. 110; chybí: a teď seděl na posteli jako hromádka neštěstí)
O: She continued, ‘Most of you have had very little exposure to humans.
P: Rozhlédla se po třídě a pokračovala. „Většina z vás má s lidmi minimální zkušenost. (s. 150)
O: That will be invaluable for the ski trip. ¶ ‘Now, imagine you must go on a night out with your colleagues.
P: Tyhle lekce oceníte během vašeho výletu do lyžařského střediska.“ ¶ Při slově „výlet“ třída zpozorněla. ¶ „Představte si, že se musíte s kolegy vyrazit bavit. (s. 155)
Překladatel si zde bez jakékoli motivace přimyslel větu, která v originálu ani náznakem není. Totéž platí v následujícím případě.
O: ‘Thank you,’ he muttered. ‘Jesus, Dillon,’ he whispered, after she moved away to teach the rest of the lesson. ‘I thought I’d had it there.’
P: „Díky,“ zamumlal Angelo a jakmile ředitelka přešla zpátky před třídu, zašeptal Dillonovi: „Sakra, myslel jsem si, že to zvládnu, ale nevim… Seš tak lákavej…“ (s. 211)
Vzhledem k množství formálních, stylových a překladových prohřešků a s přihlédnutím k překladatelovým svévolným zásahům do původního textu by pro mě byla kniha při případném nedostatku „zajímavějších“ kandidátů adeptem na udělení Skřipce.
Mladokrevní
Autorkou překladu z angličtiny je Markéta Forejtová, která pod přezdívkou endlessbibliophile působí nejen na Instagramu, ale také v Albatros Media v rámci HumbookTeamu, jenž pomáhá propagovat young adult literaturu. Podle LinkedInu měla před překládáním tohoto románu zkušenosti s překladem webových stránek, návodů a vědeckých publikací, ne ovšem s překladem literárním. Je také otázkou, co je oněmi vědeckými publikacemi míněno, protože na Databázi knih ani v katalogu Národní knihovny jsem žádnou takovou nedohledala.
Byť u Mladokrevných nemohu vyzdvihnout žádné vysloveně pěkné překladatelské řešení, za zmínku stojí způsob, jakým se překladatelka vypořádala s nebinaritou jedné z vedlejších postav, a to prostřednictvím tvarů jako opálený‧á nebo usmál‧a. Přestože je čtenář může při prvním výskytu vnímat jako chybu, postupně si na ně bez problému zvykne a jsou podle mě funkčnější než různé hvězdičky, koncovka x a podobně.
Pravopisných, gramatických či interpunkčních chyb a překlepů v textu není mnoho (když v tom nás slečna Radtkeová… [s. 66], východní a západně schodiště [s. 76], Řasy se mi otřely o Taylořinu brady… [s. 118], nic, co by mohlo až příliš zdůraznit jak málo jsem patřila vedle Galena [s. 140] a několik dalších), stylisticky je však překlad na srovnatelně špatné úrovni jako u VAMPS. Obecné i specifické problémy se u obou titulů do značné míry překrývají:
- příliš mnoho přivlastňovacích zájmen nebo nemotivované užívání posesivního genitivu místo přivlastňovacího adjektiva: Poklepávala jsem patou své tenisky na dřevěné zábradlí. (s. 32), Popularita Evangeline sahala tak vysoko… (s. 37), všechno to bylo srovnané zaměstnanci Mecenáše. (s. 47), někdo chytil moji nohu… (s. 149; lépe: mě chytil za nohu), Cítila jsem, jak moje hlava dopadla na naleštěnou betonovou podlahu… (s. 181; lépe: jak jsem hlavou dopadla), Obejmi ji a opři si její hlavu o svoje rameno. (s. 188; lépe: a nech ji, ať ti položí hlavu na rameno) a další;
- přejímání časové souslednosti: Bylo fakt nefér, že skutečnost, že se mi líbily holky… (s. 110), Pomalu jsem si začínala zvykat na to, že Hemy bylo pořád dost… (s. 124), slečna Radtkeová říkala, že to, co dělal pan Kontos, bylo hrozbou pro nás všechny. (s. 143), Galen lehce pozvedl obočí, dost na to, aby dal najevo, že taky neměl tušení, co se tady děje. (s. 152) a další;
- rušivé opakování slov: Ve třetím patře byl jenom jeden pokoj. Jak jsem očekávala, byl menší než ten, jaký mi přiřadili dole. Protože byl na půdě, měl na obou stranách zkosený strop, takže byly obě postele o něco blíž k sobě. Byly tu dva stoly, dvě skříně a dveře, které vedly do koupelny. Do pokoje proudilo sluneční světlo z velkého vikýře, z něhož byl nádherný výhled… (s. 47), „Dodržujeme večerku od deseti hodin večer do šesti hodin ráno s jedinou výjimkou, kterou jsou víkendové propustky, které schvaluji já osobně. A, bez výjimek, žádní chlapci.“ ¶ Místnost zaplnilo ukňourané vzdychání. Pokradmu jsem se podívala na Taylor, která své dlouhé končetiny zkroutila tak, aby se mohla usadit na okenní římse, která rozhodně k sezení určená nebyla. (s. 66), Tohle byl povědomý pocit, nejedla jsem od rána, takže pocitově asi pár tisíc let. (s. 73), vynálezce právě té krevní náhražky, na které si právě pochutnáváte (s. 75), Její hlava bezvládně visela přes opěradlo pohovky a její obličej nabral popelavě šedou barvu. Tělo měla bezvládné. (s. 181) a další;
- pro češtinu nepřirozený slovosled: Čtvrťačky si navzájem seděly na klínech a snažily se všechny vejít na jednu pohovku, která byla zjevně zónou pro čtvrťáky. (s. 62; lépe: kterou si jejich ročník zjevně zabral pro sebe), Se vší úctou k Nadaci Blackových, PFaSK zajišťuje lidem bezpečí a Hema zajišťuje bezpečí upírům. (s. 88; lépe: zajišťuje bezpečí lidem a Hema zase upírům), CasTech určuje ceny, zlato. Já jsem jenom prostředník. (s. 58; lépe: Ceny určuje CasTech, zlato…), Historie je naším spojením s minulostí. Věčné bytosti, kterými upíři jsou, ztělesňují toto spojení. (s. 153; lépe: toto spojení ztělesňují) a další;
- značné množství neobratných či doslovně přeložených slovních spojení: „To nic,“ řekla jsem. „Žaludeční záležitosti.“ (s. 10; lépe: Žaludeční potíže nebo Je mi špatně od žaludku / Je mi zle), Čekárna byla plná mizerné energie (s. 13; lépe: V čekárně vládla bezútěšná atmosféra.), Tyhle okolnosti jasně dávaly najevo… (s. 17; lépe: Z toho jasně vyplývalo…), Očekávala jsem, že jeho reputace se pravděpodobně nevzpamatuje do jarních prázdnin… (s. 33; lépe: že se to s ním potáhne / že to bude mít na talíři až do…), používáním ošoupaná podlaha (s. 45; lépe jen ošoupaná podlaha), splňovat všechna pravidla a zásady kodexu cti (s. 66; lépe dodržovat), že úšklebek, ve kterém se zkroutily jeho nádherné rty, projde jako výraz nadšení. (s. 76; lépe: budou všichni považovat za výraz nadšení.), Galen byl možná předurčeným vítězem… (s. 116; lépe: měl možná vítězství v kapse). Text je podobnými spojeními doslova zaplevelen a v jejich výčtu by šlo dlouze pokračovat: Za to si zasloužil trochu smíchu; okraje vzpomínek ze sobotní noci; pitomě namakané rameno (!); Vážně jsem byla nejvíc patetická věc na světě; medicínské studie; že jsem ji konstantně sledovala…
- kostrbaté překlady celých vět a souvětí: Byla jsem neuvěřitelně šťastná, že jsem nikdy nemusela své tesáky zabořit do ničího krku… (s. 10; lépe: že jsem nikdy nikomu nemusela prokousnout krk), ačkoli souhlasím, že slečna Sangerová dokáže otestovat číkoli trpělivost (s. 93; lépe: že slečna Sangerová často pokouší trpělivost nás všech), Hluboce jsem rozuměla snaze se konstantně, po milionu maličkatých kousků stávat někým jiným. (119; lépe: Dobře jsem věděla, jaké to je, když se člověk pořád, kousek po kousku, snaží popřít sebe sama.), Vyschlo mi v puse a vrhla jsem po ní svůj nejlepší co-to-sakra-vyvádíš výraz. (s. 148; lépe: Vyschlo mi v puse. Co to sakra vyvádíš? zeptala jsem se jí pohledem.). Na vině zde často bývá i kopírování jmenného vyjadřování originálu: Zhruba třicet tři měsíců absence komunikace nezměnilo nic na tom… (s. 56; lépe: Zhruba třicet tři měsíců bez jediného slova…), Naštěstí ji zachránila Galenova potřeba reklamního spotu pro Nadaci Blackových. (s. 87; lépe: Naštěstí ji zachránil Galen, ten totiž potřeboval udělat reklamu…), Jako by snad mohlo Galenovy city zranit vyslovení skutečnosti… (s. 157; lépe: Jako by se snad Galen mohl urazit, kdyby někdo nahlas řekl…), Motala se mi hlava jenom z koukání na obálku. (s. 166; lépe: Stačilo se podívat na obálku a už se mi motala hlava.)
Stejně jako u VAMPS pak kombinací zmíněných problémů vznikají výpovědi, které přestávají dávat elementární smysl: Když se mě ostatní upíři ptali (nebo spíš ptávali, protože jsem roky žádného nepotkala) na můj původ… (s. 18; iterativní tvar slovesa zde předminulost nevyjadřuje, lépe tedy: Když se mě ostatní upíři ptali na můj původ [což už se dlouho nestalo, protože jsem roky…], Měla jsem dost času o své chybě přemýšlet, když jsme odjížděly přes celou zemi z Virginie do Kalifornie… (s. 18; odjíždět přes celou zemi se dost dobře nedá, lépe: když jsme vyrazily z Virginie a jely přes celou zemi až do Kalifornie…), Jen proto, že jsi spokojená s prolustrováním vlastní nesmrtelnosti… (s. 25; překladatelka pravděpodobně myslela prošustrování, v orig. piss away), Byly jsme v jejím pokoji a údajně jsme dělaly úkoly, ale vlastně jsme si jenom povídaly. (s. 131; jde o doslova přeložené spojení allegedly doing homework, správně: kde jsme si měly dělat úkoly), Našla jsem jeden její profil na sociálních sítích, zjevně pouze proto, aby se mohla stát členkou skupiny pro rodiny upírů, kteří zemřeli na PfaSK. (s. 146; lépe: sítích: zjevně si ho založila pouze proto, aby…) a mnohé další, namátkou: Když už teď bylo po všem, špatnost se mi rychle usazovala na ramenou (!); Byla to uhlazená, mocná síla nenápadně drahých obleků a cestování vrtulníkem, abyste se vyhnuli dopravní zácpě, a schopnost říkat věci jako o to je postaráno a mít pravdu (!); Chci říct, že ji proměnil mnohem dřív předtím; Neobjevil nic inkriminujícího, protože žádný z Lucyiných pečlivě vybraných hostů nechtěl svůj status vzdát tím, že něco prozradí…
Poslední stylový problém spatřuji v některých dialozích, které takzvaně „šustí papírem“ a potřebovaly by volnější, přirozenější řešení: Vím, že už je pozdní léto… (s. 22; mladá studentka by řekla spíš: Vím, že už je konec léta / že léto končí), Vážně příšerně flákám svoji povinnost tě tu provést! (s. 69; lépe: Promiň, jako průvodkyně jsem úplně nemožná.), To napětí už nelze snést… (s. 107; učitelka zde vyžaduje odpověď od studentky, lépe: Budete mě napínat dlouho?), Po tom, co mě odvezl zpátky sem, učinil drobné přiznání. (s. 187; lépe: se jen tak mimochodem k něčemu přiznal), Chováš se jako fakt špatný host. (s. 181; lépe: Jenom tu kazíš zábavu.) a další.
S originálem jsem srovnala zhruba stejný počet stran jako u VAMPS, a co se týče správnosti překladu, nenarazila jsem na žádný zásadní, systémový problém. Jednotlivosti, které uvádím níže, nepovažuji za nikterak závažné.
O: The whole time we’d been fighting…
P: Celou dobu jsem bojovala… (s. 26; jde o hádku matky s dcerou, správně tedy: Celou dobu, co jsme se hádaly…)
O: Lucy was the president of Marine Biology Club and captain of the tennis team, Carolina Riser was allegedly good enough to be a concert violinist…
P: Lucy byla předsedkyní kroužku mořských biologů a kapitánka tenisového týmu Carolina Riserová byla údajně tak dobrá ve hře na housle, že by mohla hrát se symfonickým orchestrem… (80; správně: a kapitánkou tenisového týmu, Carolina Riserová byla údajně…)
O: Simon Black was white, tall, and broad-shouldered under his boxy lab coat, with sharp facial features that Galen’s were the softer echo of.
P: Simon Black byl vysoký běloch se širokými rameny, která se rýsovala pod laboratorním pláštěm, a s ostrými obličejovými rysy, díky kterým Galen působil jako rozmazaná kopie. (s. 160; lépe spíš: které u Galena nebyly tak výrazné nebo které Galen zdědil jen částečně vzhledem k tomu, že Simon Black je Galenův otec)
Mírou nepřesnosti se ve srovnávaném úseku vymykal jen následující odstavec:
O: He winced. “It’s not as messed up as it sounds. My mom doesn’t talk about it much, but she’s from a wealthy merchant family in Gujarat, and he spent years pursuing her until she agreed. He didn’t just make off with a helpless girl from some village. Anyway, it was a long time ago.”
P: Trhl sebou. „Já vím, je to divný. Máma o tom moc nemluví. Je z rodiny bohatého obchodníka v Gujaratu a táta ji roky přemlouval, než souhlasila. Neunesl ji nebo tak něco.“ Napětím zase svraštil obočí. „Ne že by to snad zlehčovalo situaci. Ale každopádně už je to dávno.“ (s. 160)
První zvýrazněná věta originálu má přesně opačný význam, tedy spíše: Není to tak divný, jak to zní. Indický Gujarat se do češtiny přepisuje jako Gudžarát, pursue pak více než přemlouvání evokuje třeba nadbíhání nebo usilování. Věta Napětím zase svraštil obočí a první věta následující přímé řeči je v překladu z nějakého důvodu navíc, naopak chybí zmínka o vesničance, která se nemohla bránit.
Celkově by se dal překlad Markéty Forejtové označit za nevyvážený: zatímco z hlediska formálně jazykové a překladové správnosti mu na rozdíl od VAMPS nelze vytknout nic vyloženě zásadního, styl překladu trpí na všech úrovních od jednotlivých slovních spojení až po celá souvětí a je stejně „skřipcový“ jako překlad Radka Blažka. Právě na této rovině textu se ukazuje, že ani jeden z překladatelů (zatím) nemá k literárnímu překladu dostatečné kompetence, protože se až příliš často nedokáže odpoutat od originálu a vymyslet přirozeně znějící české řešení.
Nechme překládat překladatele
Pokud čtenář této kritiky dočetl až sem, možná si klade otázku, proč jsem věnovala několik normostran rozboru dvou knih, které objektivně řečeno nepatří mezi nijak význačné tituly, podle počtu hodnocení na Databázi knih se v Česku nestaly bestsellery a jsou zcela běžnými zástupci produkce obou zmíněných nakladatelství. Mám pro to dva důvody. První velmi přesně formulovala překladatelka a shodou okolností také zástupkyně ředitele nakladatelství Euromedia Petra Diestlerová v knize Neviditelné řemeslo: tajemství redakční práce editora Jakuba Sedláčka, kterou loni vydalo nakladatelství Paseka: „Kvalitní překlad a redakce by neměly být výsadou závažných, stylově či myšlenkově průlomových románů, stejná péče by měla být věnována i nenáročným oddechovým knížkám (…). Jistě, z banálního, klišovitého a jazykově chudého originálu překlad a jeho redakce žádný literární skvost neudělají, ale i takový text si zaslouží, aby se to v něm nehemžilo prohřešky proti české syntaxi, lexikálními kiksy a nesmyslně převedenými idiomy a netrčel z něj slovosled původního jazyka.“ (s. 96)
Druhým důvodem je potřeba upozornit na fakt, že samotný proces vydávání knihy by takto v žádném případě vypadat neměl. Dává totiž vzpomenout na to, čím svého času neblaze proslula edice Knihy Omega: tituly dostávali k překladu nezkušení překladatelé, kteří neměli dostatečnou oporu v redaktorovi, což nepřekvapivě vyústilo ve vydávání místy až nečitelných textů. Jako čtenáři bychom měli dělat vše pro to, aby se takový způsob práce nestal normou, ať už se jedná o jakýkoli žánr.
Myslím, že je na místě ptát se, jak se oba překladatelé ke svým překladům dostali a zda to nebylo čistě jen „ze známosti“, tedy proto, že mají jako zaměstnanec, respektive spolupracovnice zmíněných nakladatelství blízko k jejich redaktorům. Stejně tak si kladu otázku, jak je možné, že odpovědní redaktoři, lidé, kterým by mělo na kvalitách titulů, pod nimiž jsou podepsaní, záležet ze všeho nejvíc, zadají překlad někomu, kdo s překládáním literárních textů nemá podle všeho ani elementární zkušenost. Je to projev neúcty k textům jako takovým, k jejich autorkám, a hlavně k českým čtenářům, kterým se kniha dostává do ruky v mnohem horší kvalitě, než kdyby ji překládal profesionální překladatel, nebo alespoň někdo se základním povědomím o principech uměleckého překladu. Nehledě na to, že by nám jako společnosti mělo záležet na tom, aby zvlášť knihy pro mladé dokázaly přispět ke kultivaci jejich jazyka, což se v tomto případě ani v nejmenším neděje.
Pokud už se nakladatelství pro takového překladatele rozhodlo, mělo ho spárovat se zkušeným redaktorem, který by text i za cenu větších a častějších zásahů dovedl do přijatelné podoby. To se ani u jedné z knih nepovedlo a jak Kateřina Hajžmanová u Mladokrevných, tak Michaela Merglová u VAMPS odvedly velmi nekvalitní práci. U některých formulací je až s podivem, že redakčním čtením mohly projít.
V souvislosti s neudržitelnou výší honorářů se literární překladatelé snaží stále častěji upozorňovat na to, že jejich práce není jen koníček, ale povolání, které vykonávají jako kvalifikovaní, často filologicky vzdělaní profesionálové, a že ke zhotovení kvalitního uměleckého překladu nestačí jen to, že člověk „rád čte“ nebo „umí anglicky (německy, francouzsky…)“. Jestliže se Markéta Forejtová a Radek Blažek chlubí svými překlady tisícům sledujících na svých instagramových profilech a dávají jim tak signál, že „překládat knížky může každý“, je to špatně pro celý náš literární ekosystém.