Polské nakladatelství Centrala mělo sídlo i v Londýně, ale zdá se, že jeho majitel Michal Slomka se usadil v Praze. Což je skvělé, protože tak nabízí další publikační příležitost pro české autory; letos například už vydal dva české komiksy: relativně rozsáhlé Prázdniny od Tomáše Staňka a krátký komiks debutujícího Radka Doskočila nazvaný Golem Věž Já. Má pouhých čtyřicet stran, přičemž nakladatelství nenechalo žádnou nevyužitou – takže tiráž knihy najdeme na vnitřní straně obálky (s pevnou vazbou!), což je poněkud neobvyklé, ale zároveň docela sympatické šetření papírem. Méně sympatické už jsou překlepy a chyby: i když Doskočilovi v předmluvě promineme používání hovorových výrazů jako „tohodle“, „tohleto“ nebo „furt“, nelze přehlédnout, že občas někde chybějí, nebo naopak přebývají písmena nebo čárky ve větě. Platí to i pro doporučení Marka Rubce na zadní straně obálky. Čtenáři samozřejmě rychle dojde, jak to bylo myšleno, ale svědčí to přinejmenším o nepozorné redakci.

Občas na podobnou drobnou chybu narazíme i v textu komiksu, naštěstí ne moc často a nikdy ne tak, aby to bylo vyloženě rušivé. Doskočil se v něm nějak snaží prolnout vlastní vzpomínky na dětství na pražském Žižkově v osmdesátých letech, kdy se tu stavěla televizní věž, s legendou o Golemovi. V předmluvě přitom píše, že inspirací mu byl náhodně zahlédnutý plakát ke starému německému expresionistickému filmu o Golemovi a také jedno české komiksové zpracování známé pověsti: scenárista Rudolf Baudis s kreslířem Jiřím Petráčkem ji v roce 1986 interpretovali s pomocí žánru sci-fi.

Těžko říct, jak žánrově vymezit Doskočilův komiks, prvky sci-fi nebo fantasy bychom v něm nicméně mohli najít také. Začíná se dopovězením golemovské legendy, pokračuje dětstvím a stavbou věže, přičemž samotný příběh, k němuž se předchozí pasáže sbíhají, je pak vlastně především psychedelickou halucinací. Působí to trochu jako natažená komiksová povídka, což může některé čtenáře mírně zklamat, protože po prvních stranách nejspíš očekávali něco promyšlenějšího, co bude držet pevněji pohromadě a neskončí úletem.

Hodně zachraňuje Doskočilova černobílá kresba (byť zrovna oněm závěrečným psychedelickým scénám by slušelo barevné provedení), která je suverénní a vyzrálá. Však také Doskočil nekreslí poprvé, jeho předchozí práce jen nebyly publikovány, protože šlo o storyboardy nebo animační fáze pro filmy. Ostatně i Jaromír 99 kdysi začínal jako kreslič storyboardů. Doskočilova kresba je mírně karikaturní a určitě by se skvěle uplatnila v komiksech nebo ilustracích pro děti. Zaujme celostránkovými kompozicemi, v nichž se symboly, postavy a výjevy prolínají do pozoruhodných a působivých celků. Skvěle mu jde vypravování obrazem, na mnoha stranách text nepotřebuje vůbec, nebo jen málo. Je to dynamické, nápadité a zároveň srozumitelné, přístupné a – jak bylo zmíněno – trochu pro děti, ale ne infantilní. Asi nejzajímavější jsou dokumentární pasáže o stavbě žižkovské věže ve spojení s likvidací tamního židovského hřbitova.

Golem Věž Já je v mnoha směrech zajímavý, ale ve finále nakonec spíše selhávající komiks. Zpráva, kterou vysílá do světa (respektive do české kotliny), je zhruba tato: domácí komiksová scéna má dalšího slibného kreslíře s hotovým stylem, který bude pro svou další práci nutně potřebovat schopného scenáristu.