Kanadskému thrilleru a detektivnímu románu v dnešní době jednoznačně vévodí anglicky píšící autorka Louise Pennyová, s příběhy frankofonního inspektora Armanda Gamache. Pennyová zaznamenala úspěch nejen na americkém kontinentě, ale i v zahraničí, a za svůj přínos pro kanadskou kulturu a zviditelnění kanadské provincie Quebec obdržela vyznamenání Řád Kanady. I její vrstevnice Andrée Michaudová (nar. 1957) se ve svých románech ráda věnuje kultuře a historii své země a jakožto francouzsky píšící autorce jí záleží na francouzštině jako jednom z jazyků kanadské literární produkce. Quebecká autorka psychologických a policejních románů získala za knihu Bandury (Bondrée, 2014) v Kanadě ocenění generálního guvernéra.

Román Bandury je pro Michaudovou jedním z nejosobnějších. Poutavý a napínavý děj obsahuje autobiografické prvky a lze z něj poznat, že vzpomínky na místo autorčina dětství a dospívaní jsou skutečné. Její osobní prožívání a náhled na život tak v textu zprostředkovávají každý po svém jak Audrey Duchampová, zvídavá holčička, která tráví každé prázdniny s rodiči a sourozenci v chatové osadě Boundary Pond, nebo detektiv – inspektor Michaud. Vyprávění tak získává hloubku a až téměř filozofický rozměr.

Bandury ale v prvé řadě začíná jako dobrá detektivka. Ocitáme se v odlehlé chatařské oblasti uprostřed kanadských lesů. Léto je v plném proudu, ale parno, před nímž rodiny na prázdninách ani okolní les neochrání, může být stejnou předzvěstí něčeho temného jako ledová melancholie drsných kanadských zim. Na to v tu chvíli ale nikdo nemyslí. Jediné, čeho se někteří pověrčiví místní obávají, je duch lovce, jehož zde kdysi dávno našli oběšeného v jeho lesní boudě. Po lovci Landrym zbyly dnes už jen nebezpečné pasti, kvůli nimž není radno vypravovat se hluboko do lesa. Ani Zaza Mulliganová se daleko neodvážila, ale přesto ji onoho dusného léta 1967 potkalo neštěstí. Právě jedna ze starých pastí se jí stala osudnou.

Zaza a její kamarádka Sissy byly mladé a krásné, ale trochu moc hlasité a nezbedné, a každý proto měl na ně i na jejich chování jasný názor. Pro stále ještě hodně malou Audrey byly naopak vzorem: jakožto frankofonní Kanaďanka obdivovala jejich kanadskou angličtinu a ráda je pozorovala, jak si zapalují cigaretu nebo na sebe pokřikují sprosťárny a chechtají se na pláži u jezera. Audrey byla první, kdo soucítil se Sissy, jejíž smutek ze Zaziny smrti nebral konce. Stejně jako Audrey dokáže i inspektor Michaud, který Zazin případ dostane na starost, vidět v přátelství dvou mladých dívek i v nich samotných něco víc než jejich tradiční, konzervativní okolí. Michaud pro tuto chvíli tragickou smrt připíše náhodě, ale co když osud udeří podruhé?

S místním názvem Bandury (ve francouzštině Bondrée), francouzskou zkomoleninou anglického výrazu boundary jakožto hranice, se v Quebecu lze setkat velmi často. A je to i příhodný název thrilleru, v němž se Michaudová zabývá hranicemi v nejrůznějších podobách, ať už jde o hranice dvou kultur a jazyků, nebo o zlomový bod mezi dětstvím a dospělostí, či o předěl mezi tradiční minulostí a rozvolněním, které přišlo v 60. letech. Příběh přitom vypráví střídavě z pozice několika různých vypravěčů: oběti, vraha, malé Audrey a detektiva Michauda. Dvěma posledně jmenovaným postavám autorka připisuje schopnost rozvinuté sebereflexe, a právě v jejich soudech týkajících se vlastních myšlenek a jednání spočívá přidaná hodnota díla, stejně tak jako například ve skvělém vykreslení dynamiky přátelství dvou dospívajících kamarádek.

Příběh bohužel neposkytuje rozuzlení jedné z vedlejších dějových linií, jednoho z minulých případů detektiva Michauda, ani tuto historii plynuleji nezačleňuje do hlavního proudu vyprávění. Samotný závěr je velmi rychlý a překvapivý a osud, jenž hlavního detektiva čeká, je v příbězích podobného ražení vcelku nevídaný. Vyprávění se tváří jako detektivka, je stejně napínavé jako detektivka, čte se snadno jako dobrá detektivka, je tu vražda, oběť a vrah jako v detektivce, dokud se téměř v závěru neukáže, že o odhalení pachatele vlastně nikdy tolik nešlo a opravdu máme co dočinění s thrillerem. Každopádně kniha určitě stojí za přečtení, a to zejména jako odpočinková literatura, která ovšem neurazí ani svou jazykovou úrovní a poetickým obsahem.