Publikace Architektura káhirských mešit už od prvního pohledu upoutá barevností a váhou, do které se promítá kvalita zvoleného papíru, ale také vizuálně úhledné a vzdušné rozložení textu na stránkách a samozřejmě obsáhlost a detailnost zpracovaného tématu, doloženého desítkami fotografií, obrázky a mapami. 

Autor knihy Martin Rudiš je arabista se specializací na hmotnou kulturu a dějiny islámské architektury. Absolvoval doktorský obor Dějiny a kultury zemí Asie a Afriky na FF UK a téma architektonického vývoje Káhiry od jejího vzniku do současnosti je tématem, kterému se věnoval už od svého bakalářského a magisterského studia Blízkovýchodních studií na Západočeské univerzitě v Plzni. V samotné Káhiře pobýval celkem rok a půl v rámci několika dlouhodobých studijních pobytů (vedle jiných pobytů v Turecku, Íránu, Ománu či Střední Asii) a do města, ale i do dalších míst Blízkého východu a Severní Afriky, se mnohokrát vracel na vlastní pěst. Islámská architektura, kterou dnes vyučuje na FF UK, a to zejména káhirská, je nejen jeho badatelským tématem, ale také celoživotním koníčkem.

Opomíjená témata

Hlavní přínos knihy tkví v připomenutí českému čtenáři, že dějiny Egypta nejsou jen pyramidy a chrámy Luxoru, ale také třináct století vlády muslimských dynastií, které do země přinesly vlastní tradice a vlivy. Islámským dějinám Egypta se jak mezi českými cestovateli a turisty, tak mezi badateli dostává méně pozornosti než dějinám starověkým, což je nesmírná škoda. Malá pozornost je věnována jak vlivu, který měl islámský Egypt ve Středomoří i na samotný vývoj Evropy, tak svébytné kultuře, která v zemi ležící na důležitém obchodním uzlu vznikla. Podobně je to s tématem samotné islámské architektury: ta je v českém prostředí zpracována jen okrajově a vydané publikace jsou často překladové. Práce o moderní káhirské architektuře z pera českého badatele, který má navíc s Káhirou tolik osobních zkušeností, je proto ještě cennější. Rudiš navazuje na dílo Káhira (Nováková, Benešovská, Macháček), která je tematicky širší (věnuje se například i koptským či sekulárním stavbám), či na obecnější studii Islám: umění a architektura (Hattstein) a rozvíjí je o detailní pozornost vůči snoubení tradice a moderny na úzce zvoleném prostředí náboženské architektury. 

Obsáhlý úvod knihy se dělí na dvě části. Autor zcela logicky začíná definicí mešity a jejího postavení v islámu, ale také historickým vývojem jejích základních rysů. Seznámení s tradičními prvky mešity je pro knihu nutností, Rudiš ale přidává informace o vývoji těchto prvků a také stručné poučení o životě věřících, který se k mešitám nedílně váže. Na téma navazuje v našem prostředí zajímavější pasáž o vztahu tradice a modernity v architektuře mešit: otevírá téma moderní náboženské architektury a představuje hledání modernity v muslimském světě. Tato část se potom zabývá i proměnou významu mešity v městských společnostech. Druhou částí úvodu je pro kontext knihy velmi užitečný přehled architektonické tradice muslimského světa a jejích vlivů na káhirské mešity ve studovaném období.

Architektonické příběhy

Pro čtenáře, který se zajímá v prvé řadě o islámskou architekturu, je úvod sám o sobě hodnotný a následující čtyři kapitoly jej pak rozvíjejí na konkrétních příkladech. Kapitoly jsou rozděleny chronologicky a zahrnují období od počátku 19. století po sedmdesátá léta 20. století. Hlavní trendy daného období jsou pak demonstrovány na rozborech několika konkrétních významných káhirských mešit, a to jak po architektonické stránce, tak v některých případech i s příběhy jejich vzniku a krátkým seznámením s architekty.  

Na konci bezpochyby mnoho čtenářů ocení obsáhlý slovník použitých výrazů, které i těm v arabském světě zběhlým pomůžou k lepšímu poznání architektonických prvků budov, ale také osvěží historické osobnosti a místa islámského světa.

Kdybych měla autorovi něco vytknout, je to používání znaku (c) pro arabskou hlásku ʿayn, který je v západním akademickém stylu už mírně zastaralý a je nahrazován znakem (ʿ), který je pro čtenáře i vizuálně příjemnější. Zejména pokud se kniha dostane do rukou čtenářů, kteří nejsou seznámeni s přepisy arabštiny a nenastudují si tabulku použitých znaků, může dojít k silnému komolení názvů a slov. Zároveň je ale nutné ocenit velmi pečlivý a konzistentní důraz na přepisy.

Průvodce těžšího kalibru

V českém kontextu se jedná o velmi zajímavé dílo. Bohaté množství doprovodných fotografií, zachycujících nejen samotné mešity, ale i architektonické detaily jejich interiérů a exteriérů vše jasně dokumentuje a nenechává nic představivosti. Velmi zajímavé je také zobrazení usazení samotných staveb v labyrintu káhirských ulic. 

Architektura mešit je v českém prostředí na této úrovni zatím nezpracované téma, a to prakticky ze všech úhlů pohledu. Jejich společenská a spirituální role, historický vývoj i regionální odlišnosti zůstávají českému čtenáři skryté. Rudišovu knihu si tak užijí nejen milovníci historie a architektury, ale i ti, kteří zatouží po fundované procházce po Káhiře či jen po lepším vhledu do islámu či dějin a kultury Egypta.

Pro mě jako cestovatele je trochu na škodu ona velkolepost vydání. Velikost a váha knihy znemožňují její zabalení do batohu na cesty a její užití jako průvodce po Káhiře. Zájemci o informace v terénu se buď musí spokojit s nafocením žádaných stránek, nebo si nachystat větší batoh. I přesto ale knihu považuji za velmi užitečnou právě i pro cestovatele po Blízkém východě, jež touží po informacích. Zejména kapitoly a části knihy věnující se kontextu, v jakém mešity ve studovaném období vznikaly, a vůbec vztahů muslimů k modernitě a moderní architektuře. Islám a modernita je obecně často opomíjené téma a je velmi dobře, že existují autoři, kteří ho na český trh přinášejí.