Nakladatelství Argo zařadilo do své produkce pro dětské čtenáře původní český titul Záludnosti těla, který si vysloužil nominaci na Zlatou stuhu 2023 v kategorii Literatura faktu pro děti a mládež. Autorka textu Barbora Klárová (nar. 1983) své téma rozvrhla do tuctu kapitol, v nichž vysvětluje, co se děje s lidským tělem, když ho sužuje škytavka, pískání v uších, svědění, tik, chrápání či mravenčení. 

Všechny tyto tělesné projevy v nejrůznějších situacích zažívá vypravěčka Pěva, dívenka zřejmě školního věku, kterou ilustrace kreslířky Kristýny Plíhalové (nar. 1985) zachycují jako rozvernou rusovlásku, jejíž tvář prozrazuje snad všechny myslitelné emoce. Dívčinou věrnou průvodkyní v knize je pak Mžitka, zlatá víla, kolem které poletují třpytky a která všechno ví a všechno zná. Zničehonic se objeví vždy, když se tělo Pěvy stáhne v křeči, cuká jí oční víčko nebo se jí setmí před očima. Mžitka ve vyprávění plní roli vševědoucího vykladače, jenž zprostředkuje poučení. Tento invenční nápad má své výhody, ale pochopitelně také limity. Dětem jistě bude sympatické, že je nepoučuje dospělák – vždyť nakonec i u výkladů přechytřelé víly se Pěva častokrát ošívá, protože je jí Mžitka protivná svou drzostí a nafoukaností, když dokola opakuje, že ona přece ví všechno. Kromě svých znalostí ale Mžitka vnáší do textu humor a fantazii, protože seriózní výklad prokládá pábením, smyšlenými báchorkami a nerealistickými příklady – ty jsou ovšem do té míry bláznivé, že je čtenář pozná na první dobrou, takže nenarušují výklad a jsou jen jakýmsi dalším plánem vyprávění (Kdo zná Helen Humpfenhagendutzerovou? Kdo si myslí, že křeč způsobuje křeček? Jak se chová Svědič Drbálek?)

Body Mžitce přihrává také abstraktní obrazové zpodobení ve formě „bubliny“, která hraje tolika (pastelovými) barvami, až oči přecházejí – přestože text mluví o víle, která má hlavu i ruce. Nic to však nemění na faktu, že když se Mžitka popáté, pošesté i podvanácté zjeví právě ve chvíli, kdy Pěvino tělo zakouší další záludný stav, působí to stereotypně, ne-li rušivě. Dlužno však podotknout, že kniha patří do rukou dětským čtenářům, kterým splněná očekávání konvenují. Chvályhodná je i gradace výkladu – když se v závěrečné kapitole vypravěčka po delším pobytu na slunci ještě udeří do hlavy, udělají se jí před očima mžitky. Ty se pak sice překřikují, takže na vysvětlení o náhlém poklesu krevního tlaku nedojde, ale Pěva už si aspoň dovede se svým záludným tělem poradit a ví, že Mžitka-rádkyně a svého druhu kamarádka se zase ukáže, až bude zapotřebí.

Autorka se opírá o zkušenost pedagožky a také scenáristky a dramaturgyně spolupracující s Českou televizí (pořady pro program Déčko), takže výklad velmi jemně a pečlivě dávkuje, „zcizuje“ a zpomaluje situačními komentáři a již zmíněnými humornými vsuvkami. Pracuje se současným spisovným jazykem blízkým dětem, který ozvláštňuje expresivními výrazy (Pěvule se majzla do hlavy) i záměrnou manýrou v podobě nadužívání „přece“ v replikách Mžitky. 

Také ilustrace využívají pestrou škálu prostředků, jak upoutat pozornost: střídají se formáty celostránkových i drobnějších doprovodných kreseb a objevují se komiksové prvky (bubliny s citoslovci či hláškami u solitérních ilustrací) i delší komiksové stripy, které barevně odlišují rovinu realistickou (tělesná Pěva v sytých odstínech) od fantazijní (světlá „duhová“ Mžitka) a neskrývají chuť pobavit a kompenzovat poučný tón textu. Kniha chce za každou cenu zaujmout, což manifestuje rovněž její grafická úprava: hojné ilustrace sekundují střízlivému objemu textu, v němž se střídají fonty i velikost písma (někdy je tak zvýrazněno jednotlivé slovo uprostřed textu, drobné výkladové vsuvky jsou vysázené takřka petitem a objevuje se i „tiskací rukopis“ imitující inkoustové pero).

Celkově kniha přináší takový gejzír nápadů, až se vkrádá pochybnost, zda by méně nebylo více, zda by výkladu neprospělo pár redakčních škrtů a vizuálu knihy větší umírněnost, aby výsledek nepůsobil tak roztěkaně. Volba tématu i jeho základní uchopení je však chvályhodné a zdařilé stejně jako cíl knihy: naučit dětské čtenáře porozumět fungování lidského těla, dopřát tělu klid a uvědomit si, jak je někdy důležité jen zhluboka dýchat.