Pokud se zrovna nedělají efektní pokusy, chemie na základní ani střední škole k nejoblíbenějším předmětům většinou nepatří, a na rozdíl od takové biologie ji ani není úplně snadné popularizovat. Přesto se o to někteří s úspěchem pokoušejí, jak dokládají například Periodické příběhy, které z různých úhlů představují známé i přehlížené chemické prvky, nebo svazek Proč pláčeme při krájení cibule?, jenž odkrývá chemické procesy, s nimiž se setkáváme při přípravě či konzumaci různých pokrmů. Ze starších děl pak nelze nepřipomenout dodnes nesmírně působivou knihu Zdeňka Opavy Chemie kolem nás (Albatros, 1986). Ambice přiblížit krásy a taje chemie širšímu publiku má i Komiksová chemie (The Cartoon Guide to Chemistry, 2005), dílo známého tvůrce naučných komiksů Larryho Gonicka, jenž si ke spolupráci přizval profesora environmentálního inženýrství a vědy Craiga Criddlea. Ačkoli v češtině Komiksová chemie navazuje na nedávno vydanou Komiksovou biologii (The Cartoon Guide to Biology, 2019), ve skutečnosti je o skoro půldruhé dekády starší než její „biologická“ sestřička.

Bez skrupulí k základům

Jinak toho ale mají obě společného docela dost, včetně jisté „proradnosti“ spočívající v nesouladu mezi slupkou a obsahem. V recenzi druhé jmenované zaznělo, že „byť by se z veselé obálky mohlo zdát, že Komiksová biologie cílí spíše na mladší čtenáře, čemuž trochu nahrává i zažitá představa, že dospělí přece komiksy nečtou, po prvním prolistování je jasné, že tomu tak docela není“, a pro Komiksovou chemii to platí dvojnásob. Autoři odmítli jít čtenářsky přívětivější, leč nutně povrchnější cestou kupříkladu humorných dějin chemie nebo líčení chemických „špeků“ z každodenního života a bez skrupulí se vrhají na samotné základy této vědy, tedy zejména na chemii obecnou.

Na co se čtenář může těšit? Ve dvanácti kapitolách se dozví, co jsou to atomy a z čeho se skládají, proč je periodická tabulka tabulkou, co jsou to orbitaly a jak se zaplňují elektrony nebo kterak se od sebe liší kovy, nekovy a polokovy. Pak už začne jít trochu do tuhého, neboť celá třetí kapitola je věnována vazbám (iontová, kovová, kovalentní), od nichž se autoři přesunou k tvaru molekul, chemickým rovnicím, skupenstvím hmoty, roztokům či reakčním rychlostem a faktorům, jež je ovlivňují. Závěrečné kapitoly představí kyseliny a zásady, chemickou termodynamiku, elektrochemii a na úplný konec ještě ve stručnosti organickou chemii. Ačkoli to možná nezní tak komplikovaně, Gonick s Criddlem k tématu přistupují velmi svědomitě, takže by se čtenáři měli připravit na záplavu termínů, s nimiž se leckdy naposledy setkali v prvních ročnících střední školy, na „populární“ vyčíslování (v knize „vyvažování“) chemických rovnic či na spousty vzorečků a počítání (od výpočtu pH po určování změny entalpie).

Není vhodné pro začátečníky

Shrnutí obsahu knihy snad poskytuje jistou představu, jakým směrem komiks kráčí a co nabízí. Text se skládá víceméně z učebnicových pouček a příkladů a od klasické učebnice chemie se komiks vedle občasného vtípku, a samozřejmě designu, liší především tím, že je mnohem stručnější. O to je však jeho čtení náročnější, neboť nemá takový prostor na zevrubnější vysvětlení popisovaných jevů, a musí tudíž pracovat maximálně úsporně, a přesto srozumitelně, což často není vůbec snadné. Z toho také plyne, že Komiksová chemie navzdory zmíněné evokované hravosti není úplně ideální pro naprosté začátečníky a alespoň nějaký základ je potřeba (bez něj by četba byla velmi náročná). Stejně tak nejde o příliš vhodnou knihu pro ty, kteří s chemií léta bojovali a chtěli by jí dát druhou šanci. Je celkem pravděpodobné, že by se ubiti nesčetnými pojmy, zákony, rovnicemi a výpočty pouze utvrdili v tom, že to opravdu není nic pro ně, což by byla věčná škoda.

Ideální tak komiks bude například jako doplněk při výuce na střední škole nebo jako prostředek, jak si hravě procvičit část učiva při přípravě na maturitu. Ocení ho také všichni, kdo na chemii úplně nezanevřeli a rádi by si oprášili pozapomenuté znalosti nebo si jen chtějí prohloubit povědomí o fungování okolního světa. Nutno však podotknout, že záběr komiksu ani zdaleka nepostihuje veškerou (středoškolskou) chemii. Například ta organická zde má jedinou kapitolu a skoro úplně chybí biochemie, ačkoli v tomto ohledu nedostatek částečně napravuje pár kapitol Komiksové biologie. Obsahuje i málo příkladů z praxe, jež by uvedené jevy demonstrovaly na dobře známých příkladech, takže výklad zůstává povětšinou teoretický.

Přesto není (úplně) nudný, čemuž napomáhá právě komiksová forma opírající se o jednoduchou černobílou kresbu. Autoři se téma snaží odlehčit, jak jen to jde, ať už různými průpovídkami ústřední dvojice, jež čtenáře celou knihou provází (všeznalý chemik a studentka, která mnohdy zoufalého mistra bombarduje jedním dotazem za druhým), tak i vizuálními šprýmy, jež nemají pouze pobavit, ale také názorně doložit probírané jevy.

Komiksová chemie tedy není úplně pro každého a dalo by se spekulovat, kde všude zůstal nevyužitý potenciál (historie, pokusy na doma, chemie kolem nás), ale recenze nehodnotí, čím dílo není a mohlo by, nýbrž čím je. A v tomto ohledu autoři odvedli dobrou a hlavně poctivou práci (totéž platí o překladatelce, která si s náročným tématem poradila velmi dobře). Není pochyb, že i u nás si jejich kniha čtenáře najde, a třeba některému z nich poskytne ten poslední impulz, aby chemii zasvětil zbytek života.