Fantazie, humor a překvapení nechybí v žádné knize Petra Stančíka. Nejmenší dětští čtenáři ho znají jako autora již desetidílné série o jezevci Chrujdovi, na jehož motivy byl natočen také Večerníček. Školním čtenářům jistě neunikla alchymistická pohádka Fíla, Žofie a Smaragdová deska (2018) a především pak sága H₂0 se zkratkou v názvu odkazující ke jménům hlavních hrdinů, čtvrťáků Huberta, Huga a Ofélie, jejíž čtyři díly postupně vycházejí od roku 2017. Posledně zmíněné tituly se dočkaly také úspěšné audioknižní podoby – a novinkou v tomto ranku jsou Pohádky pro zlobivé bagry (2022). Čtveřici krátkých pohádek vydalo ke čtení nakladatelství Euromedia v edici Pikola, audioknihy se ujalo vydavatelství Témbr a interpretaci svěřilo Otakaru Brouskovi ml. 

To lze považovat za šťastnou volbu zejména pro posluchače, kteří v jeho podání znají audioknihy Nabroušené pohádky Miloše Macourka (dvě CD, Tympanum, 2020 a 2021) a nejnověji Ludvíka Aškenazyho (Tympanum 2022) – právě na tuto nonsensovou linii vyprávění pro děti Stančík zdařile navazuje. Vybájí praštěné scény, s jazykovým vtipem vylíčí detaily a ani náznakem nepoučuje. 

Podle názvů na první pohled pokaždé neodhadneme, kterou známou pohádku překrucuje, inovuje a bláznivě domýšlí – anebo z jakých pokladů národní literatury (či snad lépe rovnou z pokladnice jazyka!) vyzobává motivy, aby je asociativně řetězil a spletl v nový příběh. Tak například hned úvodní pohádka „O bagrovi, který si nečistil zuby“ tematizuje cestu do světa a hledání nevěsty – bezzubý bagr Karborund zavítá do Kocourkova a Kotěhůlek, Horní Dolní i Zlámané Lhoty, než se ocitne v Čudu a v Tramtárii, kde místo zubařského křesla, pro něž se do světa vypravil, získá princeznu Badyánu.

„Jeřáb, Míchačka a Lejzroň“ je svérázná parafráze Erbenovy pohádky o putování tří chlapíků, kteří vynikali co do délky, šířky a ostrozrakosti. I ve Stančíkově „technickém“ podání doprovázejí obživlé stavební stroje mladého bagřevice na cestě za nejkrásnější bagřicí v bílém laku, již vězní v železném zámku zlý buldozer. Své dobrodružství také sem tam chlapácky komentují: „Právě v zámku chystají večeři, ještě si stihneme dát pořádně do chladiče.“ Zběsilé vyprávění, v němž se vyvolená promění v pikslu zaschlé běloby, kostku cukru i skleněné oko periskopu, zakončí výbuch atomovky. 

O momenty překvapení není nouze, vypravěč obratně transponuje scény do světa těžkých strojů a důsledně uplatňuje patřičný slovník, místy sáhne i po nespisovném výrazu. To platí o všech zastoupených pohádkách a je to pochopitelně osvědčený zdroj jazykového humoru: Když se například v pohádce „Jak dělal bagr brajgl a bugr“ setkal v lese Bagrulka s vlčicí, „v kabině mu to šrotovalo, jak by vlčici přechytračil“. A než zazvoní zvonec, uslyšíme ještě, že bagr „zpytoval svědomí a šel do sebe. Vlastně do sebe jel.“ (…) „A jestli neumřel, rýpá se v sobě dodnes.“

Svazek vrcholí „Nekonečnou pohádkou o nenažraném bagrovi“, jež má velkolepé jazykové antré o vynálezci bagru, nadto v ní pochodují na koupaliště čtyři plechové vany s gumovými kachničkami a bagr v ní suverénně veršuje. Zde je zmiňovaná blízkost k „macourkovinám“ asi nejnápadnější a čtenářsky nejvděčnější. 

Nakladatel dedikuje knihu čtenářům od šesti let, stopáž audioknihy nepřesahuje hodinu. Četné aluze a jazykové vtípky předurčují text k opakovanému poslechu, který nebude nudit ani dospělé. Přebal audioknihy se shoduje s knižní obálkou, kterou stejně jako ilustrace v dominantní žluté barvě s náležitou dávkou nadsázky ztvárnila Galina Miklínová.