Tchajwanský spisovatel a umělecký kritik Enkaryon Ang (nar. 1981) publikoval zatím čtyři básnické sbírky. Jeho původní profese je však jiná. Studoval chemii a přírodní vědy a získal doktorát z chemické biologie a molekulární biofyziky na Národní tchajwanské univerzitě a Academii Sinica. Mezi témata, kterými se ve svých pracích zabývá, patří věda, společenská hnutí a rovnoprávnost LGBT komunity. Nejvíce se však soustředí na vztah mezi tchajwanskou literární historií a materiální kulturou. Rozhovor vznikl při příležitosti jeho pobytu v Praze na podzim 2022. 

iLiteratura: Máte zajímavý pseudonym. Jak jste si ho vybral, k čemu odkazuje?
Enkaryon: V devadesátých letech, když se začal šířit internet, byl mezi studenty středních škol na Tchaj-wanu velmi populární systém BBS (systém elektronických nástěnek, kde bylo možné zakládat diskusní fóra, pozn. red.). Byl jsem na střední škole a enkaryon, což je špatně napsané slovo eukaryon (organismus, jeho buňky mají jádro, pozn. red.), bylo mé uživatelské jméno. V té době jsem také začal s prvními nesmělými pokusy psát básně. Na vysoké škole jsem první dvě slabiky přepsal do znaků jin-kcha (印卡) a udělal z toho svůj pseudonym. Odkazuje k arbitrárnosti, se kterou v jazyce pracuji. Ale současně tyto dva znaky vypadají podobně jako v latince psané ENK, „enkaryon“.

iLiteratura: Jste básník, vydal jste čtyři sbírky, zároveň máte doktorát z chemické biologie a molekulární biofyziky. Jsou podle vás tyto oblasti propojené?
Enkaryon: Psaní jsem začal brát vážněji na vysoké škole. Poezii jsem nepovažoval přímo za vědecké vyjádření, ale hned od počátku jsem nacházel různé důvody, proč poezie a věda nejsou v rozporu. Když jsem se zabýval organickou chemii, zjistil jsem, že Roald Hoffmann, laureát Nobelovy ceny za chemii, považoval psaní básní za důležitý způsob pozorování. Na Tchaj-wanu je také dostupné dílo českého básníka a imunologa Miroslava Holuba. 
Později, při studiu dějin literatury, jsem si toto propojení ještě více uvědomoval. Filozof Agamben tvrdí, že sloka je jakési úložiště myšlenek. Poetika prostoru od filozofa Bachelarda, na Tchaj-wanu poměrně známého, přitáhla pozornost k tématu prostoru. I mě samotného začalo zajímat, jak pomocí poezie diskutovat o epistemologických překážkách a jestli se opravdu tato dvě pole, poezie a věda, vylučují. A tak jsem se pokusil do svých básní vložit vědeckou obraznost, experimenty i koncepty.
Dnes jsou si věda i poezie velmi blízké, obě se opírají o běžný každodenní jazyk a fakta. Zajímá mě, jestli nám tohle záměrné dělení světa na přírodní a humanitní vědy v něčem nezkresluje pohled. Například fake news jsou problém, kterému čelí mnoho oblastí, ať už jsou to přírodní, nebo humanitní vědy. V tradiční teorii poezie je vztah mezi básníkem a pravdou ještě složitější. I když se moje psaní nedotýká vždy tak velkých témat, pohybuji se mezi těmito dvěma poli, polem poezie a vědy.

iLiteratura: Ve vašich básních je výrazné téma ochrany přírody. Myslíte si, že poezie může ekologii nějak pomoci?
Enkaryon: Možná toto mé zaměření souvisí s vlivem tradiční čínské poezie. Koncem devadesátých letech se začal prosazovat pojem antropocén, a na Západě se dokonce pracuje s pojmem literatura antropocénu. V souvislosti s klimatickou krizí je posledních pár let stále rozšířenější tzv. klimatická fikce (cli-fi). 
Myslím, že i poezie nabízí čtenářům možnost přehodnotit lidstvo a jeho životní podmínky. Přispět k ochraně přírody může jen nepřímo, avšak svoboda projevu je přípravou k akci. Přestože samotné básně nemohou nic změnit, otázka změny klimatu je naléhavá a musíme jednat hned.

iLiteratura: Dalším vaším velkým tématem jsou moderní technologie. Tvrdíte, že technologie mění lidské vědomí. Můžete vysvětlit, jakým způsobem se to děje?
Enkaryon: V desátých letech došlo k rozmachu sociálních sítí a s tím se zcela proměnilo to, jak vnímáme tváře. Na Tchaj-wanu lidé dříve věřili tomu, že fotografie dokáže ukrást duši. Ani v Evropě není slušné zírat někomu do obličeje. Ale to se dnes změnilo s tím, jak lidé zveřejňují své fotografie na sociálních sítích. Tvář je stvrzením přítomnosti, například při cestování. Média způsobila, že se z našich tváří stává měna. Vznikl také fenomén deepfake a důležitou roli hrají influenceři. Já jsem například před tím, než jsem přijel do Prahy, sledoval český kanál Honest Guide na YouTube. A to se nemusím ani zmiňovat o tom, že tvář je kódem a nástrojem totalitního digitálního sledování lidí. 
Zrychlení, které přinesly technologie, skutečně změnilo vzorce lidských vztahů a dalo vzniknout různým novým konceptům a představám. Příkladem může být diskuse o právu být zapomenut. Použití různých technologií se vždycky pojí s nějakou skrytou ideologií. Zkoumat tento proces je pro mě velmi zajímavé. 

iLiteratura: Jakou roli hraje poezie v současné tchajwanské společnosti? Jaké básně Tchajwanci rádi čtou a která témata jsou pro ně důležitá?
Enkaryon: Tchajwanská poezie má pro spisovatele i čtenáře v 21. století různé významy. Pro spisovatele jde o vyjádření emocí a problémů. Mnoho básníků se ve svém díle zaobírá tchajwanskými etnickými skupinami či genderovými a sociálními hnutími. To je specifikum současných spisovatelů-mileniálů. Ale v posledních letech, po vzestupu sociálních médií, se poezie stává také často útěchou nebo stížností na společnost. 
Další trend představuje poezie, která neusiluje o kreativitu, ale snaží se především o co největší dosah, stejně jako internetové memy. Pokud mluvíme o trhu, stále se prodává milostná poezie a populární jsou i básně s odlehčenějším obsahem. 

iLiteratura: Česká republika se od Tchaj-wanu v mnohém liší. Jak se vám tu líbí a jak na vás působí Praha? 
Enkaryon: Před pár dny jsem měl přednášku na jedné české střední škole, kde se mě paní učitelka zeptala, jestli mi v Česku chutná. Jenom jsem se rozpačitě usmál. Než abych českou kuchyni chválil, spíš bych řekl, že svým způsobem nemá daleko k té tchajwanské, zejména dušené pokrmy hodně připomínají naše jídlo. 
V Praze jsem byl poprvé v roce 2019. U Prašné brány jsem tehdy uviděl reklamu, která říkala, že Praha není to, co si o ní vy, rozuměj turisti, myslíte. Teď jsem zde na delší dobu, tak jsem zvědavý, jak tu žijí běžní obyvatelé. Zúčastnil jsem se například iniciativy Na ovoce a v parku si natrhal jablka. Tento vztah k přírodě ve městě ve mně zanechal silný dojem, protože na Tchaj-wanu jsou v parcích především okrasné rostliny. 
Možná je to jen můj osobní pohled, ale myslím, že Praha svým přísným a vážným vzhledem připomíná jezero pod tenkým ledem. Když se v tom ledu vytvoří prasklina, objeví se bohaté prostředí, zcela nepodobné povrchu.