Pokud je Weirova nejznámější kniha Marťan jedním z nejdůležitějších sci-fi románů našeho století, jen těžko lze uvěřit, že Spasitel by dokázal i tuto příčku překonat. Nicméně nominace na letošní žánrové ceny Hugo svědčí o tom, že porotci si to možná myslí (Marťan nominován nebyl). Stejně jako v případě Marťana představuje i tato kniha studnici nejrůznějších vědeckých experimentů, které prostřednictvím fiktivního příběhu ve čtenáři podněcují zvědavost a touhu po rozšíření znalostí z oblasti přírodních věd. Čtenář se dozvídá víc o vesmíru a naší galaxii, ale co je důležitější, dochází touto cestou k pochopení života a přírodních jevů na Zemi. Někteří američtí učitelé z toho důvodu dokonce Weirovy knihy neváhají zařadit do školních osnov.

Andy Weir (nar. 1972), původním povoláním softwarový inženýr, poskytuje odpovědi na otázky, na které jsme se báli zeptat v hodinách chemie, fyziky a biologie, a rozšiřuje čtenářům obzory tím, že vědu prezentuje jako něco, co není vyhrazené jen úzkému okruhu odborníků, ale týká se ve své podstatě nás všech. Dalo by se říct, že ji svým způsobem odtajňuje a objasňuje, proto je považován za jejího komunikátora. I proto každá z Weirových knih, dokud to jejich narativ umožňuje, upřednostňuje vědeckou přesnost a spád vyprávění před komplexním jazykovým stylem. Nejde přitom o vadu na kráse, ale o prostředek, díky němuž mají čtenáři možnost se jednoduchým způsobem něco dozvědět a zůstat při tom napjatí.

Autor si samozřejmě vypomáhá několika smyšlenými motivy (k tomu účelu ve Spasiteli vynalézá například neexistující kov xenotit), přičemž je obdivuhodné, jak je dokáže do příběhu začlenit s ohledem na reálné současné vědecké poznatky.

Nosili by ufoni oblečení?

Výjimečná je perspektiva, která nám nabízí pohlédnout jakoby svrchu na naši planetu i na nás samotné. Andy Weir se zabývá mimo jiné otázkou života ve vesmíru a jeho možných podob. Co nás vede k přesvědčení, že každý život funguje na bázi uhlíku a vody? Jak důležitá je z evolučního pohledu schopnost komunikace a je možné, že by u mimozemských bytostí probíhala jinak než mezi lidmi? Konsenzus tvůrců sci-fi seriálů je zřejmě takový, že všichni mimozemšťané vypadají víceméně jako lidé a mluví americkou angličtinou. To je samozřejmě taky zábavné, ale je rozhodně zajímavé si s Andym Weirem představovat i jiné možnosti, jak by takový první kontakt mohl vypadat.

Pokud jste se někdy zamýšleli nad tím, jaké podoby by mohl mít inteligentní život, úplně jiný než ten, který se vyvinul na naší planetě, Spasitel poskytuje ohromující a zevrubnou odpověď a vybízí naši představivost k dalším otázkám. Jak by se například odvíjely rituály a kultura mimozemských bytostí od toho, jakým způsobem by přijímaly potravu? Nosili by ufoni oblečení? A kým jsme vlastně pro mimozemšťany my? Mimo[vložte obyvatelské jméno odvozené od libovolné cizí planety]?

Kdyby o planetě rozhodoval jeden člověk

Vyprávění má tentokrát také filozofický rozměr. Weirovy postavy například teoretizují o evoluci inteligence, konkrétně o tom, co určuje její míru a proč tato míra nepřesahuje určitou hranici. Okrajově se setkáváme také s úvahami o klimatické změně nebo řešení hladu ve světě. V hlavní příběhové linii se pak odvíjí scénář, ve kterém hrozí celé naší planetě bezprostřední nebezpečí, jež je možné zažehnat, jedině pokud se všichni semknou ve vzájemné spolupráci. Co by se stalo v situaci, kdy je nebezpečí natolik bezprostřední, že by byl kvůli úspoře času rozhodováním o dalším postupu celé planety pověřen jediný člověk? Jaký by musel mít charakter a schopnosti? Představu právě o někom takovém čtenář postupně získává, když se seznamuje s fascinující postavou Evy Strattové.

Jak už je u autora zvykem, vyprávění nechybí skvěle načasovaný humor a navzdory děsivému nebezpečí, ve kterém se postavy ocitají, v něm lze nalézt mnoho milých a veselých momentů. Hlavní hrdina Ryland Grace, jehož Weir popisuje jako srdečného optimistu, který se snaží dělat vše pro dobro věci a věří, že ostatní také, se stává příjemnou společností při rozkrývání vesmírné záhady, v jejímž středu se náhodou a bez jediného vysvětlení ocitl – podobně jako čtenář.