Tento týden bude mít na Netflixu premiéru Šedý muž (The Grey Man), nejdražší původní film, který tato stanice letos zatím uvedla. Jde o adaptaci stejnojmenného románu amerického spisovatele Marka Greaneyho (nar. 1967), prvního ze série zatím deseti akčních thrillerů bondovského (či možná spíše bourneovského) ražení. Než se objevil zájem Netflixu, nebyly to knihy nijak výjimečné, prodávaly se solidně, ale žebříčky prodejnosti nebořily. Greaney si mezi jejich psaním odskočil ke spolupráci s Tomem Clancym, jehož thrillery jsou těm Greaneyho podobné, jen o něco sofistikovanější. Bez filmové verze by Greanyho romány asi nezaujaly ani české nakladatelství, které před premiérou stihlo vydat dva z nich pod názvy Šedý muž a Na mušce.

Zajímavější je první z nich, nekompromisní akční thriller ve vysokém tempu, v mnoha směrech samozřejmě naivní a účelově přestřelený, ale sympatický v tom, jak důsledně se drží jednoduché akční linky, připomínající počítačovou hru typu first-person shooter. Greaney v této své prvotině uvádí na scénu bývalého člena speciálního zásahového oddílu CIA Courta Gentryho, přezdívaného Šedý muž. Ten už po roztržce několik let pro CIA nepracuje, naopak patří mezi hledané nepřátelské osoby. Živí se tím, že na zakázku zabíjí – ale své cíle si vybírá podle toho, zda si v jeho očích opravdu zaslouží zemřít.

V románu jej potkáváme v okamžiku, kdy na Blízkém východě zlikvidoval vysoce postaveného člena rodiny diktátorsky vládnoucí jedné africké zemi. Cestou domů ještě jen tak mimochodem vysvobodí posádku havarovaného amerického vrtulníku z obklíčení džihádistů a míří do Británie, kde sídlí malá agentura nabízející jeho služby a inkasující platby. Jenže africký diktátor se naštve a jedné velké nadnárodní firmě se sídlem ve Francii pohrozí, že pokud mu nepřinesou hlavu vraha jeho příbuzného, zruší plánovaný obří kontrakt. Firma rychle kontaktuje šéfa Gentryho agentury Fitzroye, její zabijáci unesou jeho rodinu včetně dvou malých vnoučat a u spřátelených rozvědek států, které si s lidskými životy hlavu příliš nelámou (Kazachstán, Bolívie, JAR), si objednají několik speciálních komand, která mají Gentryho zlikvidovat.

Fitzroy sice Gentryho opakovaně zradí, když zabijákům prozradí jeho úkryty, ten ale přesto neochvějně míří k zámečku ve Francii, kde armáda střelců vězní Fitzroyovu rodinu. Jak se probíjí celou Evropou (včetně Prahy), utrží různá zranění, avšak i s prostřeleným stehnem a dost hlubokou bodnou ranou v břiše likviduje vražedné týmy a blíží se k cíli. Je to krystalicky jednoduché: z bodu A se musí nějak dopravit do bodu B, kde má spojence nebo alespoň úkryt, ale obvykle tu na něj už také čekají nepřátelé. Greaney přitom využívá prvků, které patřily do triviálního čtiva už před půldruhým stoletím: náhody, jež zázračně odrazí kulku, mrtvé, kteří obživnou ještě na poslední překvapivý výstřel, tajné skrýše a únikové východy, ba dokonce i propadlo. Pražský střet se odehraje v metru; Greaney nejspíš neví, že na rozdíl od mnoha stanic amerických podzemních drah je celé pod dohledem kamer. Padouši sice vyhlížejí hrozivě, ale občas se chovají jako děti a ani neucítí plyn, který uniká v uzavřené místnosti.

Greaney sice neumí napsat pořádnou zápletku a pokusy o zvraty v závěru působí spíš úsměvně, nicméně po celou dobu drží vysoké tempo děje. Vyzná se ve zbraních a bojové taktice, umí vyprávět úsporně, a přitom napínavě.

Jestliže první román série ještě může uhranout jako krkolomná akční jízda, následující Na mušce už takové parametry nemá. Je to poklidnější příběh (přinejmenším v prvních dvou třetinách), který bohužel z hlavního hrdiny dělá ještě většího lidumila, který torpéduje svou atentátnickou africkou misi pokusem o záchranu jedné humanitární pracovnice, a v závěru dokonce odmítne zabít súdánského diktátora, protože mu dojde, že jeho smrt způsobí v zemi ještě větší chaos a krveprolití. Z původně sympaticky přímočarého stroje na zabíjení se z Gentryho stává až příliš kladný hrdina s vhledem do lokálních i globálních souvislostí svých akcí.

Jako rychlé, spotřební čtivo pro muže série Marka Greaneyho asi obstojí, žádné větší nároky si ostatně neklade. A že jde o průměrné knihy, zjevně pochopili i producenti Netflixu: u scénáře blížícího se filmu trochu pozměnili zápletku a přidali hlavní ženskou postavu. Ne že by to vzbuzovalo naději, že tak vznikne nějaké veledílo.