Přestože je psaní knih nevděčná, mizerně nebo nulově honorovaná činnost, která navíc už ani nemá onu společenskou vážnost jako před třiceti nebo padesáti lety, stále u nás existuje značné množství lidí, kteří z nějakého důvodu touží vidět své jméno vytištěné na knižní obálce a mají pocit, že jsou dostatečně talentovaní. Česká nakladatelství jsou trvale zahlcena texty takových nadšenců (nebo grafomanů) a většinu z nich odmítají. Dříve to ti agilnější a sebevědomější řešili tím, že si knihu buď vydali vlastním nákladem, případně nějakému ekonomicky ne zrovna nejúspěšnějšímu nakladateli nabídli uhrazení nákladů výměnou za vydání knihy pod jeho značkou.

Už několik let ale mají tito lidé k dispozici „nakladatelskou službu“ Pointa, která je součástí gigantu Albatros Media. Ta všem začínajícím (i zavedenějším) nabízí, že jim s pomocí crowdfundingu text vydá, navíc s potřebnou redakcí. A protože částky potřebné k vydání knihy nejsou zas tak vysoké (pohybují se v řádu desítek tisíc korun), často se vydání takových knih zadaří: zvláště když má autor nebo autorka dost přátel, případně rozvětvenou rodinu, jejíž členové na splnění literárního snu rádi přispějí. Činnost Pointy tak lze vnímat jako chytrý byznys, jako vítanou službu začínajícím autorům, ale také jako zaplevelování už tak přesyceného českého knižního trhu. Žádná kniha z Pointy si zatím nezískala nějak výraznou pozornost kritiky a čtenářů, recenzenti je navzdory aktivnímu PR spíše ignorují, protože se celkem logicky zdráhají ztrácet čas s textem, který ani neprošel sítem standardních procedur v nakladatelství.

Detektivka Magdalény Červinkové, vydaná v Pointě koncem listopadu, nicméně recenzentský zájem vzbuzuje, a to chytlavým titulem Zločin v době pandemie. Ten sugeruje dojem, že jde o jeden z prvních románů zasazených do neobvyklé doby, která stále ještě neskončila. Rovnou dodejme, že je to spíše šikovný marketingový tah, protože autorka vůbec nevyužívá příležitostí, které skýtaly vyprázdněné ulice, zamčené obchody a restaurace a lidé uzavření ve svých bytech a domech v prvním, nejhorším lockdownu předloni na jaře. Pandemie se tu odehrává jen v rozhlasových zprávách, které autorka zařazuje na počátky kapitol a které, jak čtenář postupně zjistí, nemá smysl číst, protože k příběhu nic nedodávají a působí, jako by jejich účelem bylo spíš natáhnout nepříliš dlouhý a celkově dost řídký příběh. Ten by se přitom mohl odehrát za pandemie stejně jako kdykoli jindy, ani nemoc, ani protiepidemická opatření v něm nehrají velkou roli.

Jde o podprůměrnou whodunitku, která zkouší využívat aktuálních odhalení kolem sexuálního predátorství. Začíná tím, že se vlivný politik Douba seznámí s pohlednou studentkou Monikou, pozve ji k sobě domů, omámí a ve spánku znásilní. Šokované a deprimované dívce chvíli trvá, než vše oznámí policii, takže důkazy scházejí a politik vše popře, v čemž ho podpoří i manželka. Studentku naopak nepodpoří ani její přítel, ani rodiče, což je od autorky krajně účelové, jakkoliv se snaží tuto absenci podpory, přerůstající až v nevraživost, vysvětlit žárlivostí dvou starších žen, Moničiny matky, která zapuzením dcery získává manžela více pro sebe, a matky jejího přítele, která vztahu nepřeje. Když už připustíme vyhrocenou možnost, že by nějaká matka byla tak bezcitná a odmítla pomoci znásilněné dceři, stále tu zůstávají obě nepravděpodobně pasivní mužské postavy, které nejsou schopné Monice ani zavolat, aby si vyslechli její verzi událostí, a veškerou aktivitu nechávají na záludných ženách. Ale autorka potřebovala svou hrdinku dostat úplně na dno, aby mohla vyhrotit situaci.

Vyšetřovaný zločin se nicméně odehraje až poté, když někdo otráví zmíněného padoušského poslance Doubu. Následné vyšetřování není ničím moc zajímavé, Červinková nezvládá základní dovednost tvůrců detektivek, totiž svádět čtenáře falešnými stopami na nepravé podezřelé. Těch ostatně není moc a žádný soudný čtenář nevěří, že by zločin mohli spáchat. Policisté se sice k pachateli blíží, ale žádné překvapivé dedukce se od nich nedočkáme a vrah se nakonec přizná sám. Ději scházejí zvraty i napětí, tak jej autorka alespoň zpestřuje romantickou linkou mezi vyšetřující policistkou a advokátem a přítelem zavražděného; ale ani z toho žádný dramatický konflikt nevzejde. Konvenčně vyprávěný děj doklopýtá do konce, aniž by něčím zaujal.

O autorce se z obálky knihy nic nedozvíme, na internetu lze zjistit, že už jednu knihu vydala v roce 2020 u „nakladatelství“ Mojekniha.cz, které podobně jako Pointa využívá crowdfunding. Nebýt mnohoslibného názvu, asi by Zločin v době pandemie dopadl jako většina knih z Pointy – tedy nepovšimnut. Spokojeně by vegetoval mezi autorčinou rodinou, přáteli a fanoušky, kteří jí přispěli na vydání. Možná je tedy na místě omluvit se Magdaléně Červinkové za nevyžádanou recenzi a popřát jí hodně štěstí při shánění prostředků na vydání další knihy. Se slibem, že žádnou její knihu již recenzovat nebudeme a patrně ani žádnou jinou knihu z Pointy či dalších „nakladatelských služeb“.