Německá spisovatelka a autorka bestselleru Co je odtud vidět Mariana Leky byla jedním z letošních hostů Světa knihy. V rozhovoru mimo jiné prozrazuje, proč v jejím díle vystupují zvířata s magickými schopnostmi, a vysvětluje, jakou roli hraje v jejím životě psychologie.

iLiteratura: Letos vyšel česky váš třetí a zároveň nejúspěšnější román Co je odtud vidět (č. 2021, německy 2017), kterým se vůbec poprvé představujete českým čtenářům. Jak byste charakterizovala svůj autorský styl? Jak se vám líbila samotná tvůrčí práce?
Mariana Leky: To je velmi zajímavá otázka. Ještě jsem se sama sebe nikdy neptala, jestli se mi má tvůrčí práce a proces psaní líbí. Můžu říct, že se vždy dostaví obrovská radost, když mám pocit, že se mi nějaký odstavec povedl – ale pak se zase vynoří ta hluboká „údolí pochybností“, kterými autor klopýtá během práce na každé knize. Postup psaní je u mě vždy stejný: velice dlouho přemýšlím – většinou během procházek se psem –, a když si pak po letech rozmýšlení konečně sednu k psacímu stolu, jde to většinou strašně rychle, protože příběh v hrubých rysech nosím v hlavě už dlouho.

iLiteratura: Luisa, která románový příběh vypráví, není jen subjektivní ich-vypravěčkou, ale částečně také vševědoucí. Jak jste dospěla k této experimentální vypravěčské perspektivě?
Mariana Leky: Na konci knihy říká babička Luise: „Ty jsi vymyslela svět.“ Vypravěčská perspektiva v románu si hraje i s touto variantou: třeba si Luisa tento svět skutečně vymyslela. Chtěla jsem ale naťuknout také tu možnost, že když si vymyslíme vlastní realitu, vytvoříme tím i vnitřní život našich blízkých. A současně to nabízí i možnost další, a sice že v této realitě je vševědoucnost vlastně rovněž subjektivní.

iLiteratura: Téma spletitého milostného vztahu mezi knihkupkyní Luisou a buddhistickým mnichem Frederikem jste zpracovala již v roce 2012 v rozhlasové hře Buddhista a já (Der Buddhist und ich). Věděla jste už tenkrát, že budete tento příběh zpracovávat do románové podoby?
Mariana Leky: Doufala jsem v to. Vidina toho, že příběh o vztahu Luisy a Frederika zasadím do rozsáhlejšího vyprávění a spojím jej s jinými postavami, mě vždy lákala.

iLiteratura: Láska a smrt ve vaší tvorbě často prostě patří dohromady. Také v posledním románu se čtenáři stanou svědky tragického úmrtí a jeho důsledků pro celou komunitu, přesto kniha nepůsobí pochmurně, zejména díky laskavým postavám, humoru a naplněné lásce. Myslíte si, že se román stal bestsellerem nejen zásluhou literárních kvalit, ale i pozitivní energie, kterou vyzařuje?
Mariana Leky: Z toho bych měla opravdu radost – ale to je otázka, na kterou mohou lépe odpovědět čtenáři.

iLiteratura: Optik, Selma a Elsbeth ztělesňují navzdory svým drobným neurózám a podivnůstkám dobro a člověku to nedá, aby je neměl rád. Která postava je vám osobně nejbližší?
Mariana Leky: To nedokážu říct paušálně, všechny postavy jsou mi blízké. Myslím si, že se to střídá: někdy je mi nejblíže jedna postava, jindy zase druhá – někdy nešťastný myslivec Palm, jindy optik.

iLiteratura: Hrdinové vašich knih jsou často označováni za „skurilní“ a románová vesnička ve Westerwaldu je přirovnávána k Márquezovu městečku Macondo. Kteří spisovatelé ovlivňují vaši tvorbu? Máte nějaké literární vzory?
Mariana Leky: Všichni spisovatelé, které obdivuji, píšou úplně jinak než já – John Irving například, nebo Elizabeth Strout. Nebo také Jonathan Safran Foer.

iLiteratura: Okapi se stala symbolem vašeho románu. Naši čtenáři se asi spolu se mnou ptají, jak vás napadla právě okapi a proč jste ji spojila s laskavou vdovou z Westerwaldu?
Mariana Leky: V knize jde o spoustu věcí, které spolu na první pohled vůbec nesouvisejí, ale pak mezi nimi nakonec nějaká spojitost vznikne – jako například mezi okapi z Konga a starou dámou z Westerwaldu. Okapi jsem zvolila jako takovou „galionovou figuru“,¹ protože si myslím, že vypadá nereálně, jako by byla poskládaná z jednotlivých dílů, které k sobě vlastně nepatří. Tím mě vždy fascinovala.

iLiteratura: Vedle okapi zaujal čtenáře i obrovský, záhadný pes Aljaška. V románu První pomoc (Erste Hilfe, německy 2004) vystupuje „největší pes na světě“ a také v jedné z povídek ze souboru Cukrové perličky (Liebesperlen, německy 2001) truchlí celá rodina nad smrtí psího mazlíčka. Jakou roli hrají psi a zvířata obecně ve vašem životě?
Mariana Leky: Mám pocit, že se na zvířatech dají dobře znázornit mezilidské vztahy – mimoto vnášejí zvířata do života (i do knih) magii. Žít společně s tvorem, u kterého toho s lidskou řečí moc nepořídíte, má v sobě něco magického a může to být i velmi osvěžující.

iLiteratura: V románu trpí protagonisté různými neduhy a provozují podivné rituály. Odkud pramení vaše inspirace?
Mariana Leky: Zcela upřímně: netuším. Napadá mě to během procházek, kdy přemítám o nejrůznějších tématech. Vždy mě velmi zajímali lidé, kteří, abych to vyjádřila slovy německého básníka Joachima Ringelnatze, „do života vrostli jaksi nakřivo“. Asi to má co do činění s mými rodiči a prostředím, ve kterém jsem vyrůstala.

iLiteratura: Vaše matka byla psycholožka a otec pracoval ve věznici jako psychoanalytik. Vy sama píšete sloupky do časopisu Psychologie Heute (Psychologie dnes) a vedete semináře tvůrčího psaní ve věznicích v Berlíně. Jaký vliv má psychoanalýza na vaši tvorbu? Odrážejí se vaše zkušenosti s vězni i ve vašem díle?
Mariana Leky: Povolání mých rodičů na mě mělo nesmírný vliv, ovlivnilo i volbu mého povolání. U nás doma šlo často o vnitřní „krize“, které mě dnes zajímají i z literárního hlediska. Práce s vězni se v mých knihách nevyskytuje.

iLiteratura: Na autobiografické prvky však ve vašich knihách sem tam narazíme. Stejně jako Luisa jste se například chtěla vyučit knihkupkyní. Zažila jste v učení něco podobného jako ona?
Mariana Leky: Ne, mé zkušenosti z oboru knihkupectví byly pozitivnější než Luisiny.

iLiteratura: Nyní se už určitě spolu s fanoušky těšíte na zfilmování románu, které má být v roce 2022 uvedeno do kin. Jak se vám spolupracovalo s režisérem Aronem Lehmannem?
Mariana Leky: Jsem plná očekávání a napjatá, jaký film bude. Velmi mě těší, že se zfilmování ujal právě Aron Lehmann, který je výjimečný režisér. Na scénáři jsem se přímo nepodílela, ale hodně jsem o něm s Aronem Lehmannem mluvila.

iLiteratura: Kniha vyšla v roce 2017, můžeme se tedy brzy těšit na nový počin, ať už románový, či povídkový?
Mariana Leky: To bude ještě nějakou dobu trvat, ale určitě to mám v úmyslu.

1. V minulosti lidé věřili, že galionová figura na lodní přídi ochraňuje posádku před hrozícím nebezpečím a zlými duchy, a byly jí připisovány mystické až nadpřirozené schopnosti. ^zpět