Jak přestáli malí nakladatelé a knihkupci rok pandemie? Jaká je role platformy Knihex, která se snaží právě tento segment knižního trhu propagovat a zastupovat? A jak důležité jsou pro malé nakladatele literární časopisy?

Anna Štičková založila spolu s kolegyněmi v lednu 2020 platformu Knihex, která spojuje a zastupuje malé nakladatele a knihkupce. Platforma vznikla několik měsíců předtím, než koronavirová krize změnila celý svět, včetně toho knižního. S následky pandemie se potýkají všichni, kdo se na vzniku knih podílejí, od překladatelů a redaktorů až po knihkupce. V největším ohrožení se samozřejmě ocitají ti, kteří vydávají a prodávají nemainstreamové tituly. Tyto knihy si složitěji hledají cestu ke svým čtenářům a reklamy na ně nenajdeme v hromadné dopravě ani v lifestylových časopisech. Rozhovor s jednou se zakladatelek platformy Knihex Annou Štičkovou vznikl jako součást projektu iLiLaboratoř a navazoval na workshop, ve kterém naše redakce s Annou diskutovala o postavení malých nakladatelů a knihkupců i tom, jak právě oni vnímají roli literárních časopisů.

iLiteratura: Máme za sebou rok pandemie – připravuje platforma Knihex analýzu, jaký měl tento turbulentní rok dopad na malé a nezávislé nakladatele a knihkupce? Máte již k dispozici nějaká data?
Anna Štičková: Ano, rozhodně to plánujeme, ale zároveň rozmýšlíme, kdy udělat další kolo průzkumu mezi „našimi“ nakladateli, protože v tuhle chvíli zatím všichni čekáme, jak se situace vyvine. Akcí zatím mnoho není, knihkupectví jsou otevřena krátce. Je složité cokoli vyhodnocovat.
Zároveň máme data z podzimu, kdy proběhl kvalitativní výzkum mezi 25 malými nakladateli, a tehdy panoval ještě určitý optimismus, nakladatelé věřili, že se literární akce i provoz knihkupectví brzy obnoví. Zároveň ale shodně uváděli, že zrušené akce, zapadlé novinky, ztráty z prodejů v knihkupectvích a tak dál je samozřejmě ohrozily. Obávám se, že situace bude nyní ještě horší.

iLiteratura: Jaký bude mít uplynulý rok následky pro malé nakladatele? V překladové oblasti se vydává méně knih, nakladatelé jsou opatrnější. Bude vycházet méně knih i v budoucnu, nebo máme naopak očekávat spolu s uvolňováním opatření boom nových titulů?
Anna Štičková: Je samozřejmě těžké cokoli predikovat bez aktuálních dat, ale určitě se budou nakladatelé – a to uváděli už na podzim – více rozmýšlet, co vydat a co nikoli. Zároveň ale malý nakladatel knihy vydává ve ztížené situaci pořád, tudíž je dost adaptabilní. Nikdo ze zkoumaných subjektů neuvedl, že by chtěl skončit, jednotky z nich uvažovaly o utlumení či o pozastavení činnosti, ale úplně „zabalit“ to nechtěl, a doufám, že nechce ani nyní, nikdo. Méně knih v budoucnu nejspíš vycházet bude. Český trh je roky předimenzovaný a všichni z oboru to vědí. Na počet obyvatel je tu skutečně knih až dost. Otázka je, které typy titulů z nabídky zmizí. Očekávám spíš úbytek méně komerčních titulů, méně překladů z malých jazyků, méně debutů. Obzvlášť větší nakladatelé zřejmě vsadí na jistotu, čemuž se nedivím, ale pro biodiverzitu je to škoda.

iLiteratura: Před několika týdny se znovu otevřely obchody. Máte zprávy od malých knihkupců, zda se jim vracejí zákazníci a jak se jim podařilo dobu překonat? Situace pro ně byla ještě náročnější než pro nakladatele. Mnoho z nich nemělo své vlastní e-shopy, fungovaly především na bázi přímého kontaktu se zákazníkem.
Anna Štičková: Mluvila jsem jen s jednotkami z nich, ale ano, malí knihkupci, pokud jsou dobří, mají své komunity, které je podporují a podporovaly i v době pandemie. Například malé pražské knihkupectví Přístav uvedlo, že je zachránilo 14 dní uvolnění před Vánoci a pak příznivci, kteří je podporovali skrze výdejní okénko. Předpokládám, že podobné to bude u dalších malých knihkupců. Otevření určitě přišlo už na hraně, mnozí knihkupci říkali, že duben či začátek května je hraniční. Takže ještě že už k tomu rozvolnění došlo. Zároveň ale předpokládám, že jsou mnozí další, kteří nevydrželi. Během léta plánujeme zmapovat, kolik nezávislých knihkupců nyní ještě u nás máme.

iLiteratura: Platformu Knihex jste spolu s kolegyněmi založila v lednu 2020, tedy těsně předtím, než se celý svět začal potýkat s nemocí COVID-19. Ukázala se platforma jako potřebná a kam se za rok pandemie posunula? Jaké máte cíle do budoucna?
Anna Štičková: Těžko to můžu hodnotit já z pozice někoho, kdo není nakladatelka a je přímo v té organizaci, ale věřím, že jsme za ten rok a kousek otevřeli některá témata, která tu dosud nebyla, začali edukovat odbornou i širokou veřejnost o problematice nezávislých subjektů a že jsme přispěli k různým dílčím změnám. Práce je to ovšem zdlouhavá, to je jasné. Věřím, že o problémech malých nakladatelů a knihkupců už se minimálně v oboru ví víc a že lidé budou více přemýšlet o tom, jak a kde knihy nakupují. To hlavní, co jsme plánovali od začátku, se nám zřejmě také podaří – testovací verzi e-katalogu, který propojí malé nakladatele, nezávislé knihkupce a knihovny, se nám podaří spustit díky Fondům EHP a Norska snad už během podzimu. To považuji za skvělé a moc se na e-katalog a změny, které, jak doufám, přinese, těším. Do budoucna plánujeme další vzdělávací aktivity a zároveň plánujeme ještě více vystupovat jako oborová asociace. Zmíněným e-katalogem to ale určitě nekončí, jsou zde další cesty, kudy se vydat.

iLiteratura: Nakolik jsou pro malé nakladatele důležité literární časopisy, ať už tištěné, nebo on-line? Mají ohlasy v médiích, tedy především recenze, nějaký vliv na prodej knihy?
Anna Štičková: Jsou velmi důležité, zvlášť pokud mají pravidelné recenze, nabízejí prostor pro rozhovory s autory a také se věnují dění v literárním světě. Nakladatel je jednak může využívat právě jako recenzní či PR platformu, ale také jako zdroj informací o dění v oboru. Pokud se o knize mluví a píše, je to vždycky plus a prodeji to pomůže, zároveň je škoda, že recenzní rubriky vymizely z velkých deníků a médií. To považuju za velký problém nejen pro média samotná, ale právě i pro nakladatele. Je dnes mnohem těžší proniknout k většímu okruhu čtenářstva.

iLiteratura: Podporují dle vašeho názoru české literární časopisy dostatečně kvalitní knižní kulturu?
Anna Štičková: Myslím, že je těžké generalizovat. Obecně je jasné, že literární časopisy jsou nezbytné pro knižní kulturu, a je skvělé, že je tu literárních časopisů požehnaně. A pak se samozřejmě a zcela logicky liší jejich úroveň. Osobně mě v tomto ohledu víc pálí to, že literatura hodně zmizela z celostátních médií, o čemž jsem už mluvila. Vnímám, že se literární scéna – stejně jako jiné – fragmentuje a je mnohem těžší se propojit mezi sebou i se širším publikem a dostávat k tomuto publiku i jiné knihy než ty z plakátu v metru. To je třeba pro mě výzva.