Argentinský kreslíř Ricardo Siri (1973), známý pod pseudonymem Liniers, se celosvětově proslavil jako autor komiksových stripů Macanudo, které v Česku vydává nakladatelství Meander. To se pustilo i do Liniersových knih určených pro dětské čtenáře: Velký mokrý balónek (2017), Napsala a namalovala Jindřiška (2017) a nově i Dobrou noc, Planetko (2020). Stejně jako většinu dílů Macanuda přeložila Liniersovy dětské publikace spisovatelka Markéta Pilátová.

Liniers složil komiksový hold všem svým dcerám. Zatímco dvě starší se staly hrdinkami Velkého mokrého balónku, v Dobrou noc, Planetko vystupuje ta nejmladší. Všechny jsou to tak trochu pokračovatelky čtenářky Jindřišky, která je stálicí Macanuda. Samy sice ještě nečtou, ale dívají se na svět podobně jasnýma očima. Se stejným nakažlivým nadšením, s jakým Matylda uvádí skeptickou mladší sestru Klemču do radostí deštivého dne, se Ema stále znovu a znovu rozebíhá, aby mohla skočit do kupičky shrabaného listí na zahradě. Liniers má perfektně odpozorované, jak se děti chovají, ať jde o dynamiku mezi mladší a starší sestrou, nebo detaily – jako třeba to, že plyšová Planetka vždycky „omdlí“, když se ji Ema pokusí posadit.

Jakkoli hrdinky obou zmíněných komiksů navazují na Jindřišku i vizuálně, v Dobrou noc, Planetko už Liniersova tlumenými barvami kolorovaná perokresba dalece přesahuje úroveň komiksových stripů. Začátek je vyloženě filmový: úvodní, melancholickou scénu, ve které zády obrácená holčička sleduje, jak se před realisticky vyvedeným novoanglickým domem (v době, kdy kniha vznikla, Liniers pobýval s rodinou v americkém Vermontu) snáší na zem listí, rychle střídá několik okének vykreslujících Eminy radovánky ve shrabaných hromádkách. K „filmovosti“ Liniersova komiksu přispívá i skutečnost, že se tam příliš nemluví, první čtyři strany uplynou, aniž se cokoli řekne. Ema samotná pronese v celém komiksu dvě věty a hlavními řečníky se tak stávají plyšák Planetka a krysa Braulio. Ale i když je děj pouze ilustrován, čtenář nemá potřebu spěchat, aby se dostal k okénkům, kde se mluví, a vychutnává si vyprávění výtvarné – hřejivé barvy podzimního dne, pocit, že za každým rohem útulného domova a rozlehlé zahrady se může skrývat něco zajímavého a zvláštního, a konečně i zmiňované detaily – jak Ema znechuceně vyplazuje jazyk při večeři, jak mrskne Planetku na zem, než si jde čistit zuby apod.

Charakteristická poetika Macanuda, v němž se každodennost snoubí s fantazijním až nonsensovým světem, byla v civilnějším Velkém mokrém balonku poněkud utlumena, ale v Dobrou noc, Planetko se opět probouzí. Emin plyšák má komplikovanou osobnost – vedle toho, že „snadno omdlévá“, je také přesvědčen, „všichni tvorové, malí nebo velcí, jsou vesmírem sami pro sebe“. Když Ema usne, vyrazí s psím druhem Elliotem a krysou Brauliem na noční výpravu za „největší sušenkou na světě“.

V roce 2018 obdrželo Planetkovo noční dobrodružství komiksovou cenu Eisner pro nejzdařilejší komiksy určené začínajícím čtenářům. Ne že by nejmladším čtenářům či jejich rodičům přinášelo poučení nebo si dělalo ambice na nějakou hloubku – jak Liniers upozorňuje v jednom rozhovoru, nic mu není cizejší. Příběh Planetkovy výpravy má však nezpochybnitelný surreální půvab a Liniersovi se též skvěle daří předávat pocit novosti a svěžesti ze všeho zdánlivě všedního, který prý s nejmladší dcerou ve Vermontu (coby rodák z metropolitního Buenos Aires) sdílel i on sám.