Macanudo. To slovo je poněkud neobvyklé. Pro ty, kdo nehovoří španělsky, není na první pohled zřejmé, jde-li o jméno, nebo třebas o sloveso. Slovo – tajemství. Španělský slovník nám však napoví, že macanudo znamená skvělý, fantastický a úžasný. Když se zeptali autora knihy Macanudo (díl 1 až 11) Ricarda Linierse na jeho význam, odpověděl: „Macanudo je staré argentinské slovo, které znamená: it’s okay, everything’s fine.“

Komiksový strip Macanudo se objevil poprvé v roce 2002 v argentinských novinách La Nación. Jeho autor tehdy možná ani netušil, že se za pár let stane světovou senzací. Liniersovy komiksy jsou vedle ostatních výjimečné. Od prvního dílu Macanuda reagují na ekonomickou a v obecném smyslu společenskou únavu a depresi, která postihla Argentinu a jiné latinskoamerické země mezi lety 1999 a 2002. V Argentině se za pět dnů vyměnilo pět prezidentů a lidé přišli skoro o všechny své úspory. Bylo jen otázkou času, kdy se s tím vším začnou vyrovnávat – tak jak to je v lidských dějinách obvyklé – také umělci, a to hlavně hudebníci, spisovatelé a filmaři. Liniers tuhle potřebu katarze vyjádřil po svém: „Moje teorie je, že noviny, které nepublikují komiks, jsou sadistické noviny.“ A tak jednoho dne začal navzdory společenské beznaději a skepsi uveřejňovat své Macanudo – všechno bude zase okay. Tím, že řada výtvarníků odešla ze země do Spojených států či do Španělska, dostaly se Liniersovy kresby do širšího povědomí a staly se pojmem. Měl štěstí v neštěstí. Liniers nazval svůj komiksový strip Conceptual Incomprensible čili „Nepochopitelný konceptuál“, a to zkrátka pro svoji vlastní radost a jako symbol toho, že ne všemu musí člověk rozumět. Ne na všechno musí dostat odpověď.

Liniers vytvořil řadu postaviček, které prostupují všemi díly. Holčička Jindřiška, plyšový medvídek Madariaga, Oliver Oliva, skřítkové s nekonečně dlouhými čepicemi, motýli, pánové v kloboucích, modrá laskavá příšerka Olga, mimózní mimozemšťan Morchoclo, muž překládající názvy filmů, superman, tučňáci, sem tam nějaký politik, kostra Guadalupe či krásný filozofující kocourek Fellini. Liniersův strip není monotónní. Někdy jde o jeden podlouhlý obrázek, na který se vejde celý příběh. Jindy je tradičně rozdělen do více políček, dvou, tří, pěti i více. Na jednu stránku knihy připadají obvykle tři pruhy, a tedy tři mikropříběhy, sestávající z komiksové kresby a textu. Ten spočívá buď v monologu některé z postaviček, nebo je to krátký rozhovor a je umístěn do klasických bublin. Formátem a počtem stripových políček je kresba určena novinám, tak jak ji známe z komiksů na celém světě i u nás. Na poslední stránce novin úplně dole je jeho nejobvyklejší místo. Čtvercový formát knižního Macanuda je příjemný pro oči. Příliš kreseb na jedné ploše by čtenáře mohlo rozptylovat. Tři na sobě nezávislé stripy mu dopřejí možnost se zastavit, usmát se a zamyslet.

Malá Jindřiška je ze všech postav nejhloubavější. V několika slovech vyřkne přání nebo otázku, která chytí za srdce. Na jednom z obrázků je na krásném starém stromě pověšena houpačka. Jindřiška se houpe a najednou v horní úvrati z houpačky letí pryč jako pták. A jelikož každý z nás si určitě vzpomene na to, jak báječné to na houpačce bylo a je (!), snad ho vůbec neudiví Jindřiščino povzdechnutí: „Mít zázračné schopnosti na jednu dvě vteřiny.“ Vidíte se v tom? K neradostné politické a ekonomické situaci Argentiny (ale nejen jí) tu najdeme samostatný dlouhý strip. Na něm není nic jiného než červené tlačítko, které známe z filmů. Po jeho zmáčknutí obvykle odněkud vylétla raketa nebo se pod někým otevřel tajný poklop. Tohle tlačítko je ale ještě tajemnější. Zdá se, jako by mělo vyřešit problémy celého světa. Je totiž orámováno tímto návodem k použití: „Zmáčkněte knoflík určený pro řešení všech světových problémů.“ Za větou je ale hvězdička, která odkazuje k poznámce pod čarou. Ta zní: „Jestliže nefunguje, udělejte něco sám.“

A do třetice, některé z komiksů jsou úžasnou kombinací černého humoru á la Monty Python a skoro surreálných filozofických úvah. Nedávají na první pohled smysl a jsou zvláštně nelogické. Jenže na druhý pohled v nich naleznete kouzlo a hloubku. Všechny velké myšlenky totiž nemusí vypadat jako z Aristotela. Jindřiška jde spolu s modrým strašidlem Olgou na procházku lesem. Jednopolíčkový strip vlastně zachycuje pohled z ptačí perspektivy na vrcholky stromů a na Olžinu hlavu, neboť Olga, to milé modré cosi, je opravdu veliká. Jindřiška filozofuje: „Procházka po lese a hned mě napadají obrovské věci.“ „A tebe?“ ptá se Olgy. Olga, která zná jen jedno jediné vševypovídající slovo, odpovídá s bezelstností, za níž byste ji nejraději pohladili: „Olga.“ Proč Olga odpovídá jen slovem Olga? Je unavená z abundance slov? Jde proti inflaci slova v této době? Je Olga slovo, které je něco jako šém? Znáte to: někdy je méně více. Někdy se nechce mluvit. Někdy jedno jediné slovo nebo gesto vydá za tisíce slov.

Liniersovo Macanudo je směsice legrace, satiry, karikatury, ironie, sarkasmu, absurdity, parodie a komiky. Některé ze stripů mají blízko k aforismu a jsou filozofičtější. Kniha je přesto plná humoru, barev, roztomilých lidských, zvířecích i mimozemských tvorů. Nechybí jí emoce, temperament, vášeň a vtip. Macanudo si najde čtenáře mezi dětmi i dospělými. Nejdůležitější znak Liniersovy tvorby je podle mého mínění tento: odmocňuje někdy neúnosně dramatické životní chvíle a dělá si legraci z věčných pravd a neustálého lidského moralizování. Pomáhá očišťovat a rozveselovat smutnou lidskou duši. Nečiní z tragédie komedii, ale snaží se i v těžkých chvílích života neztratit energii, radost a nadhled.