Nakladatelství Verzone, které loni završilo deset let existence, vydalo na sklonku roku 2020 ve své erbovní edici překladů moderní čínské literatury Xin další neobvyklý titul určený (nejen) dětem. Je jím do češtiny převedené již druhé společné dílo autorky Čou Cung-wej (Zhou Zongwei) a výtvarníka Ču Jing-čchuna (Zhu Yingchun) nazvané O čem sní mravenec. Jeho vznik časově předchází již dříve vydané knize stejné autorské dvojice s názvem Hlemýždím tempem (Verzone 2019)

Autorka textu, docentka pedagogiky Čou Cung-wej, i autor grafického podoby a ilustrací Ču Jing-čchun se narodili v sedmdesátých letech, na samém sklonku tzv. kulturní revoluce. Oba působí na Nankingské pedagogické univerzitě (NPU). Paní Čou se věnuje výzkumu v oblasti pedagogiky, kulturních studií a sociologie, pan Ču působí jako vedoucí knižního ateliéru a Vydavatelství NPU, věnuje se také knižnímu designu. Jejich publikace O čem sní mravenec byla roku 2008 Německou komisí pro UNESCO po právu oceněna Zvláštní cenou pro nejkrásnější knihu roku.

Hrdinou i vypravěčem knížky je právě vylíhnutý mravenec. Na světě ho uvítal sluneční jas, ale on se uprostřed vší té záře cítil ztracený a sám. Doufal, že prvním kamarádem by mu mohl být jeho vlastní stín – ale copak má někdo tak maličký jako mravenec vůbec nějaký stín? O to víc začal mravenec po stínu toužit a snít o něm. Pokus spřátelit se s hlemýžděm nevyšel, nosí si totiž vlastní stín na zádech a může se v něm schovat kdy chce, o nikoho dalšího nestojí. Při následujícím pokusu už šlo mravenci o život, stíny jízdních kol jsou tak nebezpečné!

Mravenec se raději vzdal svého snu a začal dávat pozor na to, aby byl v bezpečí. Vždyť všude na zemi číhá tolik nástrah: lidské nohy, tvorové mnohonásobně větší než on sám. Možná bude bezpečněji někde ve výšce, třeba v hebkém odkvetlém květu pampelišky. Na jejím semínku se lze i krásně proletět, pokud ovšem nepřistanete přímo na pavučině!

Ani nápad skrýt se v cikádí skořápce k ničemu nevedl. Mravenec se rozhodl pokračovat ve své životní pouti: setkal se se stonožkou, nešťastně se zamiloval do teploměru, snažil se pochopit, co je to čas, hledal smysl života v knihách a začal snít o hrdinských činech. „Odpověď jsem hledal v knihách, prolezl jsem křížem krážem slovo za slovem, až jsem přišel na to, že lezením v knihách jsem leda posílil své svaly.“ (str. 44) Konečně však mravenec našel své soukmenovce, a aby dosáhl vytouženého hrdinství, vyprovokoval boj mezi dvěma skupinami mravenců, který skončil tragicky. Vydal se na další cestu, aby našel klid a moudrost ve skrytosti, kterou mu poskytl hlučící dav. Našel konečně i přítele, s nímž putoval dál až do zimy... „Váhy našeho přátelství se nevychylovaly na žádnou stranu. Nebylo to proto, že jsme oba byli tak lehoučcí, takže žádná z misek nemohla pod jeho nebo mojí vahou klesnout, ale proto, že srdce spřízněných duší mají stejnou váhu.“ (str. 74)

Mravencův příběh, jehož prostou, nekomplikovanou dobrodružnou část ocení zejména děti, má i mnoho dalších rovin a významů, jejichž objevování bude dobrodružné spíš pro dospělé čtenáře. Stejně jako knížka Hlemýždím tempem je i příběh nazvaný O čem sní mravenec bezpochyby ovlivněn čchanovým čili zenovým buddhismem, který inspiroval tvorbu mnoha předešlých generací čínských autorů. Obě díla se sobě podobají i v dalších aspektech: osamělý hrdina, který putuje prašným světem, zažívá mnoho zklamání a strastí, touží po přátelství, navzdory mnohým nezdarům a ztrátám se nevzdává, aby nakonec dosáhl smíření, klidu a moudrosti, o něž se touží (se čtenářem) podělit.

Ču Jing-čchunovy zdánlivě realistické ilustrace, v nichž je pozornost věnována každému sebemenšímu detailu (mravenec v životní i nadživotní velikosti, pampeliška), a nápaditá, vzdušná grafická úprava jsou rovnocennou součástí knihy. Text sám by bez nich mohl místy vyznívat snad až příliš prostě a předvídatelně. Autorka a ilustrátor spolu ovšem nesoupeří, naopak slouží společnému dílu, které díky tomu působí vyrovnaně. Zejména děti ocení závěrečnou část, graficky upravenou jako volné listy s vymezeným místem pro vlastní text s ilustracemi znázorňujícími, co čtenáře během čtení napadlo, o co by se rádi podělili s přáteli, nebo dokonce s autory! I díky skvělému překladu Zuzany Li bude jejich nápadů jistě tolik, že na ně volné listy možná nebudou stačit.