Mark Haddon je talentovaný britský autor, který každou svou knihou dokáže překvapit. Nejen české publikum si podmanil knihou Podivný případ se psem, ve kterém citlivě zpracovává téma autismu. Haddonova další díla se od této slavné knihy liší nejen tématem, ale i žánrem. V Problémových partiích si vyzkoušel grotesku. Následovala kniha Červený dům, která velký čtenářský úspěch nezaznamenala. Pak se vrhl na povídky a opět dokázal, že změna žánru pro něj není problém. Tentokrát se vydává do antiky a za inspiraci si bere samotného Shakespeara. Jeho nový dobrodružný román s antickými a fantaskními prvky se jmenuje Sviňucha.

Jedním ze základních pilířů této knihy je ztráta milovaného člověka. Ztrátou manželky kniha začíná a spouští sled událostí, opět plných ztrát. Přímočarý příběh o tragické smrti krásné herečky Maji a porodu její dcery Angeliky se mění v antickou tragédii s rysy magického realismu. Milionář Phillipe po manželčině smrti žije s dcerou Angelikou v ústraní celých šestnáct let. To je dost dlouhá doba na to, aby o nich začaly kolovat nejrůznější pomluvy a polopravdy. Záhada kolem mladé a krásné dívky přivede do jejich domu mladíka Dareia, který si neuvědomuje nebezpečí, jemuž se vystavuje, když začne narušovat řád v uzavřené rodině. Dareios záhy a téměř bezděčně odhalí pravdu o Phillipově zhoubném citu. A pak mladíkovi nezbývá než prchat.

Během útěku se však cosi změní, možná za to může loď pojmenovaná „Sviňucha“, možná sám osud. Z Dareia se stává mladý následník trůnu Perikles. Od této fantaskní proměny je Dareios nazýván Periklem a Haddon ho vede po velmi podobných cestách, jako Shakespeare vedl svého Perikla ve stejnojmenné hře. Inspirace řečenou hrou je zřejmá a přiznaná. Sám Shakespeare se v příběhu mihne v jedné z mnoha dějových odboček. Každá odbočka má velmi propracované postavy i sugestivně popsané místo děje. Tyto odbočky rozvádějí a dokreslují hlavní linii románu, ale je jich zbytečně moc a ne vždy jsou funkční součástí děje.

Periklův příběh se začíná odvíjet a jeho začátek je paralela k příběhu Phillipa a Angeliky. Další Periklovy osudy se drží Shakespearovy hry s drobnými obměnami. Perikles si užívá života a velkou životní změnu mu přinese až ztráta manželky a dcery. Jeho postupná proměna je výborně vykreslena, Haddon píše barvitě a k zachycení starověké atmosféry využívá množství antických reálií a příměrů.

„Hladce sklouzne do hlubokého spánku, v němž běží se skupinou žen po zvlněné lučině, po tvrdém, udusaném písku, řídkými sloupy světla mezi stromy. Ženy se promění v jeleny a ona se promění též a běží s nimi. Uhánějí úžasnou rychlostí, země se jim pod kopyty spíjí v jedinou šmouhu. Pak se všechny promění v tisícovku šípů, které letí z čistého nebe a zabodávají se do kůry, do trávy, do srsti, do masa. Jsou ženami a jeleny a šípy a nic z toho se nevylučuje.“ (s. 243)

Haddon převzal i Shakespearovy oblíbené motivy, jako je zdánlivá smrt a nečekaná setkání postav, které se velmi dobře znají, ale vlivem okolností jedna druhou nepoznají. A tak si čtenář může lámat hlavu, zda Periklova dcera Marina pozná svou matku a zda jí odpustí, nebo jestli je stihne najít Perikles, či ho zasáhne další rána osudu.

Souběžně s Periklovým příběhem plyne i příběh Angeliky a jejího otce. Tato dvojice ze současnosti má však k dispozici výrazně méně prostoru. Jejich osudy nejsou tak dramatické a propracované, ale nejsou o nic méně zajímavé a ani zde nechybějí rysy fantastična.

Kromě motivu ztráty se v románu v různých obměnách objevuje i schopnost přežít za všech okolností. Postavy se dostávají do životu nebezpečných situací, ve kterých se realita proměňuje. Není však jisté, zda se skutečně mění realita, nebo soužené osoby ztrácejí schopnost uvažovat jasně. Tyto zamlžené okamžiky jsou prostorem pro zpytování a objeví se během nich i antická bohyně Diana, která má v knize důležité místo. Tato postava bohyně pomáhající ženám v nouzi podtrhuje antický rozměr příběhu.

V knize se střídají promyšlené košaté popisy a krátké věty, které ženou děj o překot dál a dál. V souladu s antickým pojetím osudu také vševědoucí vypravěč občas předem vyzradí něčí úmrtí, ale v kombinaci s naléhavostí příběhu a zranitelností postav znalost děje nevadí. Dobrodružný příběh vypráví zároveň o nejskrytějších lidských touhách i o boji proti zlu, které z nich plyne. I zdánlivě pasivní vzdor, jakým může být vyprávění vlastního příběhu, může dodat sílu k přežití. Poetická spravedlnost si v knize Sviňucha najde každého.