Spása zradou
Würger, Takis: Stella

Spása zradou

Bestseller německého novináře Takise Würgera, založený na skutečných událostech, balancuje na hraně mezi fikcí a realitou, jeho poselství pak na hraně mezi morálními hodnotami a bojem o přežití, mezi úsilím o spravedlnost a strachem z poznání pravdy.

Stella Ingrid Goldschlagová se narodila roku 1922 židovským rodičům v Berlíně, po druhé světové válce byla jako spolupracovnice gestapa odsouzena za vyzrazení stovek až tisíců Židů – a nyní se stává hlavní hrdinkou hojně diskutovaného románu Takise Würgera (nar. 1985). Autor však nepíše Stellinu biografii, jako tomu bylo u stejnojmenného díla amerického spisovatele a novináře Petera Wydena z roku 1993; ukazuje Stellu v odlišném světle a vypomáhá si barvitou fikcí.

Novinář a válečný zpravodaj Takis Würger se nevyhýbá konfliktním tématům, což dokládají nejen jeho reportáže z Afghánistánu či Libye, ale i úspěšný debut Klub (2017, česky 2019 v překladu Ivy Kratochvílové), odhalující fungování elitních britských akademických klubů. Pozici bestselleru si vydobyl i autorův druhý román Stella (2019, česky 2020), jehož přijetí je však rozporuplné.

Zatímco čtenáři Würgera chválí za neobvyklé zpracování historické tematiky, v renomovaných denících autor čelí výtkám za to, že si dovolil o nacismu tak napínavě psát a že se značnou mírou fikce vylíčil právě osobnost Stelly Goldschlagové. „Würger nejen že vykořisťuje minulost, ale chová se doslova jako upír, který narazil na krční tepnu,“ uvedl deník Süddeutsche Zeitung. „Autor si zřejmě vůbec neuvědomil, jak citlivé může být téma údajné spoluviny Židů na holokaustu,“ psalo se v Die Zeit. Přitom Takis Würger knihu věnoval svému pradědečkovi, který byl zplynován roku 1941 v rámci operace T4, namířené proti Němcům se zdravotním postižením.

Děj relativně útlého románu začíná vyprávěním mladíka Friedricha, narozeného roku 1922 u Ženevského jezera, jenž v první části knihy líčí své nelehké předválečné dětství. Čtenář tak poznává Friedrichovu čestnou, nezištnou, empatickou, místy až naivní povahu a odhodlání obětovat vše pro pravdu. Friedricha nenechávají chladným norimberské zákony, cítí nespravedlnost a rozhodne se odjet do Berlína, aby poznal skutečnost na vlastní oči. Během hodin kreslení se seznamuje s Kristin, blonďatou dívkou s modrýma očima, do níž se zamiluje – a přitom ona je jeho pravý opak. Ráda se baví, zpívá, pije alkohol a velebí nacistické Německo. Během společných chvil s Kristin zapomíná Friedrich na probíhající válku i na to, proč vlastně do Berlína původně přijel.

Jednoho dne se ale vše rázem změní: Kristin se objeví ve dveřích zbitá a s oholenou hlavou. Friedrich se dozvídá, že dívka je ve skutečnosti dcera berlínských Židů a její pravé jméno zní Stella Goldschlagová. „Prohlásila, že Židovka není. Nevypadá jako Židovka, nemá židovské přátele, nemluví jidiš jako východní Židé a nevěří v Boha. ‚Jsem přece úplná árijka,‘ tvrdila. Židovku z ní prý udělal až Hitler.“ Stella dostává ultimátum: buď bude udávat berlínské Židy, čímž je fakticky zavraždí, anebo budou její rodiče posláni do Osvětimi. Friedrich se se Stellou i nadále stýká, nic už ale není jako dřív…

V románu figurují i další historické osobnosti, jejichž životní osudy jsou popsány v epilogu. Otázkou však zůstává, jaký je ve vyprávění poměr reality a fikce, hlavně pokud jde o líčení povahových vlastností a myšlenkových pochodů jednotlivých protagonistů. Úplnou pravdu, po níž v knize zprvu tak prahnul Friedrich, se patrně nedozvíme, neboť i historické prameny vypovídají o Stelle Goldschlagové různě v závislosti na zdroji. Milostný příběh Friedricha a Stelly, jenž je páteří románu, autor prokládá ryze faktografickými, úsečnými informacemi zpravodajského charakteru. Knihu dělí na kapitoly podle měsíců v roce 1942. Na začátku vždy vyjmenuje události, jež se v daném měsíci odehrály v Německu i ve světě, a závěrem cituje z archivních materiálů výpovědí svědků o činnosti skutečné Stelly Goldschlagové. Citace jsou převzaté ze spisů doslova, což pobouřilo německé právníky. Dle odborníků z nich měl autor reálná jména vymazat, neboť v primárně uměleckém textu je nevhodné se na takto citlivá data odvolávat.

I když byl autor kritizován za fiktivní zpracování příběhu nacistické udavačky, je namístě si položit otázku, jak důležitou roli hraje zapojení skutečných událostí do celkového vyznění románu. Dílo připomíná hrůzy nacistického režimu, i když méně obvyklým způsobem, a upozorňuje při tom na moc propagandy, ale hlavně nutí k zamyšlení nad vyhrocenými situacemi, v nichž si hrdinové musejí vybrat mezi životem a smrtí, lží a pravdou, ctí a touhou, ale především láskou a zradou.

 

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Iva Kratochvílová, Host, Brno, 2020, 208 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Hodnocení knihy:

70%