Americký komiksový kreslíř a scenárista Craig Thompson (nar. 1975) patřil počátkem tisíciletí k hlavním hvězdám nově se rozvíjejícího žánru komiksového románu. Mnoha cenami ověnčený autobiografický komiks o lásce a odklonu od křesťanské víry Pod dekou (2003) se totiž nad očekávání dobře prodával v tradičních knihkupectvích, která byla do té doby vůči komiksovému médiu stále ještě ostražitá a komiksy vykazovala buď do trafik, nebo do specializovaných prodejen. Z tehdy osmadvacetiletého tvůrce se rázem stala hvězda oslavovaná nejslavnějšími kolegy z branže i recenzenty velkých amerických i evropských médií. Thompson si zřejmě i kvůli takto nabyté pověsti dal na čas – další komiksový román vydal až v roce 2011 a Habibi patří k nejtlustším komiksovým knihám, které lze najít na pultech. Ambice měl tehdy autor velké, ale výsledek byl navzdory působivému vizuálnímu zpracování tak nějak rozpačitý – někde mezi úvodem do arabské kultury a dobrodružnou telenovelou.

Možná i proto zatoužil po jistém odlehčení a následující komiksový román napsal a nakreslil pro děti. Od Habibi k vydání Kosmo knedlíků přitom uplynuly jen čtyři roky, což svědčí přinejmenším o tom, že autorovi šla práce lépe od ruky, a to i přesto, že je to jeho první barevný komiks (kolorování se ujal uznávaný specialista Dave Stewart). Pro mnohé možná bylo překvapením, že po oněch dvou zásadních vážných dílech (Pod dekou sám autor označil za jistý druh sdělení svým rodičům, že opouští křesťanskou víru, Habibi zase měla v době démonizace islámu trochu rehabilitovat pověst islámské kultury v USA) vznikl komiks veselý a akční, který děti přečtou za jediný den; když začnou dostatečně včas.

Kosmo knedlíci jsou přiměřeně rozmáchlé kosmické dobrodružství, pro které se ve sci-fi vžil název space opera. Jistěže je podstatně kratší, ani na úctyhodných 320 komiksových stranách toho nelze odvyprávět zase tak moc, a zároveň je určené školním dětem, tudíž se vyznačuje přímočarým dějem a veselými obrázky. Zhruba jedenáctiletá Violet žije s rodiči celkem spokojeně v jakémsi galaktickém zapadákově. Táta je dřevorubec, máma navrhuje šaty v malé textilce. Ale věci se rychle začnou měnit: zatímco matku pozvou do nablýskaného města jakožto nadějnou návrhářku, otec zmizí na výpravě, o které jeho šéf nechce sdělit žádné podrobnosti. A celý svět se potýká s exkrementy obřích velryb, které zalepily jak jednotlivé planety, tak mezihvězdný prostor.

Právě ohromné nenažrané velryby, schopné sežrat i celou menší planetu, jsou nejzajímavějším a nejoriginálnějším prvkem příběhu, a právě jejich existence a jednání jsou podstatné pro zápletku. Především pojetí velryb jakožto nevypočitatelných nositelů zkázy se dost liší od toho, jak bývají tito savci v komiksech nebo knihách pro děti zobrazováni. Naopak sympatické rozuzlení, které odhalí, že ani tento postrach Violetina vesmíru není ve skutečnosti zlý a že zlo (ale spíše jen to drobné) se skrývá především ve zdánlivě nenápadných skutcích inteligentních bytostí, už patří k typickým modelům moderních příběhů pro děti. Stejně jako téměř stoprocentní happyend.

Dynamický, napínavý i veselý příběh Thompson zachycuje dosti neurovnanou, místy až punkově působící kresbou a skladbou oken. Libuje si v asymetriích, organických tvarech strojů či staveb, vyžívá se ve všelijakých smyčkách, zakrouceních, oblých rozích a podobně. Svou fantazii Thompson zapojil naplno především při vymýšlení rozličných druhů nelidských bytostí, kde se inspiruje hlavonožci, slimáky či obojživelníky. Vtipné přitom je, že lidé rozhodně nejsou nejvyšší nebo nejdůležitější rasou v galaxii – v tomto ohledu je svět Kosmo knedlíků příkladně demokratický. A topmodelem pro přední návrháře se tu může stát podivná a na první pohled nehezká měkká bytost, a to hlavně proto, že je vysoká a hubená. Což už je vtípek, který cílí více na rodiče než na děti, podobně jako některé repliky citující slavné literární nebo filmové sci-fi v čele s názvem otcovy rebelské party Betlstar Kalamita.

Kosmo knedlíci mají všechno, co malí čtenáři od zábavného dobrodružství očekávají: trefně se škorpící hlavní postavy, s nimiž děti mohou ztotožnit sebe nebo své kamarády, honičky, bitky, zajetí a úniky, vesmírné lodě, obludy, namyšlené elitáře a byrokraty, dojetí z rodinného štěstí a spoustu humoru situačního i slovního. Když tu knihu čte dospělý, jen maně lituje, že se mu nedostala do ruky v tom správném věku.