Americká spisovatelka a novinářka Jennifer Eganová jistě mnohé čtenáře a recenzenty překvapila, když po kritikou vysoce ceněném díle A Visit from the Goon Squad (česky Návštěva bandy rváčů, 2012) přišla právě s románem Manhattan Beach. Knihu Návštěva bandy rváčů, která mimo jiné získala Cenu Kruhu literárních kritiků za rok 2010 a o rok později Pulitzerovu cenu, kritikové označovali jako post-postmoderní a vyzdvihovali její neobvyklou formu a experimenty se strukturou. Kupříkladu Pavel Mandys o ní ve své recenzi pro iLiteraturu napsal, že je chytře napsaná a formálně pozoruhodná. To se o posledním románu Eganové říct nedá. Manhattan Beach je totiž sice velmi dobře napsaný, ale tradičně pojatý a formálně ani obsahově nikterak inovativní historický román.

Jak název napovídá, děj románu je zasazen do New Yorku. Odehrává se ve 30. a 40. letech dvacátého století; na pozadí hospodářské krize a dějů druhé světové války tak sledujeme osudy Anny Kerriganové a její rodiny. Annin otec Eddie býval až do krachu na burze poměrně úspěšným makléřem, teď se však živí, jak se dá. Jeho překrásná manželka Agnes pověsila na hřebík kariéru tanečnice, aby se mohla starat o Anninu sestru Lydii, která pravděpodobně trpí nejtěžší formou mozkové obrny a je trvale upoutána na lůžko. Anna přispívá k válečnému úsilí prací v loděnici a chce se stát profesionální potápěčkou. Druhé linii vyprávění dominuje Dexter Styles, gangster a majitel několika nočních klubů. Právě setkání Stylese, Eddieho a Anny poblíž Stylesova domu na Manhattan Beach, popsané v úvodní scéně celé knihy, ovlivní zbytek jejich životů.

Ve svém nejnovějším románu předkládá Eganová čtenářům ambiciózně vystavěný příběh s relativně velkým počtem postav z odlišných sociálních prostředí, dotýkající se řady různých témat. Důraz klade na děj, na popis jednotlivých událostí ze života hlavních hrdinů, a přesto vyprávění není prvoplánově napínavé či podbízivé. Velmi dobře pracuje s psychologií postav, zejména Anny, jejího otce a Stylese. S obdivuhodným porozuměním je například vykreslen Eddieho důvěrný a láskyplný vztah s Annou na straně jedné a jeho komplikovaný vztah k Lydii, potažmo Agnes na straně druhé – Eddie se s Lydiiným postižením nedokáže vyrovnat, neví, jak se k ní má chovat, odpuzuje ho a vyvolává v něm zlost, za což se pak stydí. Eganová dále mistrně popisuje prostředí, ve kterém se její hrdinové pohybují. Díky pečlivosti, se kterou vykresluje jednotlivé aspekty života svých postav – oblečení, toaletní potřeby, jídlo, rozhlasové pořady, automobily atd. –, před námi vyvstává plastický obraz života v New Yorku zasaženého nejprve hospodářskou krizí a později válkou.

Pečlivé rešerše jsou patrné i v pasážích, které se věnují Annině práci v loděnici, jejímu potápění nebo životu na lodi. Ostatně v poděkování se autorka o svém rozsáhlém bádání a sběru informací rozepisuje šíře. Hloubka jejího výzkumu je obdivuhodná a pravda je, že o ženách potápěčkách toho v krásné literatuře mnoho napsáno nebylo, nicméně pasáže týkajících se těchto témat jsou často až příliš popisné, obsahují nadbytečné množství technických detailů a kniha místy působí, jako by byla jenom prostředkem k předání toho neuvěřitelného množství informací, které Eganová nasbírala. Podobné je to i s historickými tématy, jimiž se Eganová v Manhattan Beach zabývá. Dotýká se řady otázek, například změn v americké společnosti, které přinesla válka (emancipace žen, rozbití rodinných pout atd.), stereotypů provázejících jednotlivé národnosti (hlavně Italy a Iry), popisuje fungování odborů a podsvětí. Tyto exkurzy jsou však velmi povrchní, nepřinášejí nic nového a v podstatě jen opakují notoricky známá fakta z hodin dějepisu, případně děl jiných autorů.

Celkově je Manhattan Beach pouhé převyprávění toho, co se hlavním hrdinům přihodilo; k tomu, aby byl něčím víc, mu chybí nějaké nosné téma nebo zastřešující myšlenka. Eganová se snaží jednotlivé náměty, postavy a události propojit motivem moře, na které poukazuje už úvodním mottem z Melvillova Moby Dicka; její snaha je ale poněkud toporná a vyznívá naprázdno.