Finská spisovatelka Emmi Itäranta hovoří o svém nejnovějším románu Dopisy měsíčního dne, o inspiraci mytologií, výstavbě fikčních světů budoucnosti a také o síle rituálů nebo o ztrátách, které člověka a lidstvo v malém i velkém měřítku postihují a s nimiž je třeba se vyrovnávat. Rozhovor vznikl u příležitosti návštěvy autorky na veletrhu Svět knihy Praha 2024.
EI
Emmi Itäranta
Daleká budoucnost. Planeta Země je z většiny neobyvatelná, lidé kolonizují přilehlá i vzdálenější vesmírná území. Kam až povede naše rozpínavost a drancování přírody? A kam se uchýlit při hledání spásy?
Čítanka představuje čtenářům jedenáct současných finských autorů, z nichž někteří vycházejí v češtině vůbec poprvé, nechybí ale ani známá jména jako Katja Kettu, Johanna Sinisalo nebo Rosa Liksom. Výběr převážně povídkových textů je tematicky i formálně pestrý, kolektivu překladatelů se povedlo vytvořit poutavou ochutnávku finské literatury.
Psát dvěma jazyky je pro mě dnes už pracovní nástroj. Jako kdybych měla k dispozici dvě různé čočky, a když se dívám přes jednu, vidím trochu jiné věci, než když použiju druhou, říká finská spisovatelka Emmi Itäranta.
Sci-fi finské autorky pojednává o budoucnosti, v níž byla mapa světa totálně překreslena, mnohá území zaplavilo moře a jiná zase platí za zakázaná. Život se smrskl na každodenní starost o jídlo a zejména pitnou vodu.
Sci-fi finské autorky pojednává o budoucnosti, v níž byla mapa světa totálně překreslena, mnohá území zaplavilo moře a jiná zase platí za zakázaná. Život se smrskl na každodenní starost o jídlo a zejména pitnou vodu.
