Nina Šulgina (28. 9. 1925 – 9. 10. 2017) byla ruská bohemistka, slovakistka a překladatelka krásné literatury. Po absolvování filologické fakulty pracovala v padesátých a šedesátých letech jako redaktorka překladů zahraniční literatury a tato práce ji přivedla nejen k zájmu o českou a slovenskou literaturu, ale i k překládání samotnému. Na konci šedesátých let se souběžně s redaktorskou prací začala věnovat překladům slovenské literatury, jejíž překlady byly v tomto období státem méně sledované než překlady literatury české. Ruské čtenáře tak seznámila s díly Vincenta Šikuly, Petera Jaroše, Dušana Mitany a dalších slovenských autorů. Jejími nejznámějšími díly jsou však ruské verze děl Milana Kundery, kterého začala překládat už v době, kdy ve východním bloku ještě nebyl známý; později byla v Rusku – na Kunderovu prosbu – jeho výhradní překladatelkou.

Ruští čtenáři se však díky Nině Šulgině mohli seznámit také s díly Ladislava Fukse, Ivana Klímy, Michala Viewegha či Jiřího Kratochvila. Její překlady byly oceňovány doma i v zahraničí, například v roce 1983 získala Cenu P. O. Hviezdoslava za překladatelskou a publicistickou činnost a šíření slovenské literatury v zahraničí.

Také manžel Niny Šulginy Michail Fridman (1922–2006) byl překladatel – z rumunštiny překládal například díla Michaila Sadoveana. Její dcera Irina (*1951) je spisovatelka, druhá dcera Lidija (1957–2000) byla sochařka a známá ilustrátorka knih pro děti (například děl Lewise Carrolla, A. A. Milnea a dalších).