Kniha Básník. Román o Ivanu Blatném od Martina Reinera získala značné renomé, potvrzené loni udělenou cenou Josefa Škvoreckého a vítězstvím v tradiční anketě Lidových novin o Knihu roku. Pokud chceme zjistit, zda na ocenění má větší podíl intelektuálně atraktivní téma a vydání v prestižním nakladatelství, nebo vlastní kvalita zpracování, musíme nejprve dílo zařadit do správného kontextu a alespoň ve stručnosti se vydat po stopách literárního žánru, jehož znaky vykazuje.
OH
Oto Horák
Pozdní knihy Ivana Klímy, mezi něž patří i sbírka povídek Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory, přímo vybízejí k zaujetí stanoviska ke spisovatelovu tvůrčímu naturelu a metodě – a k jejich rizikům.
Vzpomínání na přítele, který spáchal sebevraždu, vede vypravěče ke srovnávání dvou vzdálených měst, Paříže a její „pekelné verze“, severoafrického Búr Súdánu, stejně jako takřka idylických šedesát let s depresivním, povrchním a konzumním dneškem: stáří obou mužů přineslo deziluzi a vystřízlivění z mladických ideálů.
Mannovi jsou – spolu s pamětmi Můj život – jedna ze dvou knih Marcela Reicha-Ranického, před rokem zesnulého „papeže“ a doyena německé literární kritiky, jež byly přeloženy do češtiny. Přesněji ovšem obsah knihy vystihuje podtitul (odpovídající původnímu německému názvu) Thomas Mann a jeho rodina, neboť těžiště díla spočívá ve zkoumání osobnosti a ve zřetelně menší míře také literární tvorby tohoto nejslavnějšího Manna.
Sergio Pitol patří do menšiny spisovatelů, kteří literaturu opravdu milují, mají pochopení pro různorodé poetiky a do hloubky je studují. Těžiště jeho knihy Umění fugy spočívá v zážitcích čtenáře: hlavním hrdinou díla je sama Literatura.
Amerických spisovatelů zabývajících se židovskou identitou je celá řada, ale britský židovský romanopisec Howard Jacobson tolik souputníků nemá. Ve Finklerovské otázce se s charakteristickým humorem pouští do složitých politických, náboženských a psychologických témat.
Román Svena Regenera Ještě jedno, pane Lehmanne (v originále Herr Lehmann neboli Pan Lehmann) je příkladem knihy, jejíž čtenářské vnímání a ocenění je velmi závislé na tom, s jakými očekáváními a přáními se k textu přistupuje. Chtěli jsme si „počíst“, případně se seznámit s trošku jiným prostředím, než na jaké jsme zvyklí? Nebo od knihy očekáváme hlubší sondu do nitra člověka a společnosti, jakož i originální koncepci prózy a výrazný estetický zážitek z autorova stylu?
Gaito Gazdanov byl donedávna pozapomenutým spisovatelem, kterého znali hlavně specialisté na ruskou literaturu dvacátého století. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let mělo sice jeho dílo ve světě jistý ohlas, ale ten brzy odezněl. V současnosti však dochází k renesanci zájmu o Gazdanovovu prózu, a to zejména v anglických a německých překladech. Týká se to především románu Přízrak Alexandra Wolfa, který nedávno vyšel také v češtině.
Stojí Amettova Brechtova milenka za zvláštní pozornost i s odstupem několika let po vydání v českém překladu? Hlavní význam této knihy tkví minimálně ve dvou podnětných kontrastech ukázaných na rozdílném erotickém chování dvou mužských postav a na nevyrovnaném mileneckém vztahu Brechta s herečkou.
Kniha Vztáhnout na sebe ruku. Rozprava o dobrovolné smrti, kterou Améry vydal dva roky před smrtí, je unikátní už propojením tématu s vlastním dobrovolně zvoleným koncem. Ne snad že by Améry byl jediným bývalým vězněm koncentračního tábora, který se uchýlil k dobrovolné smrti. Pouze Améry se však ve svém díle tak zevrubně, upřímně, s nekompromisní důsledností a tvrdostí s tímto tématem vyrovnává.
Česká knižnice, sbírka reprezentativních děl českého písemnictví od středověku po současnost, je edice významná a nezastupitelná. Jedním z posledních vydaných svazků edice je kniha Marie Pujmanové: Pod křídly / Pacientka doktora Hegla / Předtucha.
Kniha současného polského spisovatele Jerzyho Pilcha (nar. 1952) U strážnýho anděla (2000) by se z hlediska tematického dala zařadit k dílům zabývajícím se alkoholovou závislostí. Takových děl je ve světové literatuře řada – těch, v nichž podlehnutí alkoholu není jedním z motivů, nýbrž tématem ústředním, ba jediným, je ovšem výrazně méně.
