„Nápady je třeba hledat stejně jako houby v lese, stačí se dívat kolem sebe,“ napsal ve své knize o houbách všestranně nadaný avantgardní americký umělec a amatérský mykolog John Cage (1912–1992). Bibliofilii Mushroom book, svazek zčásti záměrně nečitelných rukou psaných textů a dvaceti litografií, sestavil roku 1972 spolu s designérkou a textilní návrhářkou Lois Long (1901–1974), s níž ho spojoval především celoživotní zájem o houby (oba se ostatně stali spoluzakladateli Newyorské mykologické společnosti, Cage dokonce rozšířil členskou základnu Československé mykologické společnosti).

Už mnohem dříve, v polovině padesátých let, však Cage a Long začali pracovat také na kuriózní knize Mud book, k níž se nakonec vrátili až s odstupem několika desetiletí, útlou knížečku pro děti jakéhokoli věku o tom, jak dělat koláče a dorty z bláta, vydali jako bibliofilský tisk v roce 1983. Uplynula další desetiletí a sympatický literárně-výtvarný žert se dočkal oficiálního vydání v originále i českém překladu: duben 2017, Princeton Architectural Press: Mud Book; listopad 2017, Bylo nebylo: Knížka z bláta, překlad Daniel Soukup. Shodné načasování obou vydání je zčásti dílem náhody, kterou John Cage tolik ctil. Cageovu „kuchařku“ měla už několik let v hledáčku typografka a výtvarnice Anna Pleštilová, zakladatelka nakladatelství Bylo nebylo, která se dlouhodobě zabývá fenoménem autorské knihy.

Vraž do toho pampelišky
Svět poznal Johna Cage jako vlivného hudebního skladatele a teoretika, výtvarníka, spisovatele, zakladatele happeningů a v každém případě odvážného experimentátora, který nepřestává inspirovat. Zřejmě nejznámějším a nejprovokativnějším Cageovým dílem je třívětá klavírní kompozice nazvaná 4‘33‘‘, během níž nezazní jediný tón. Provedení skladby spočívá v otevření a zavření víka klavíru v přesně uvedeném čase, „hudbu“ de facto tvoří zvuky publika a okolního prostředí.

John Cage do hudby dvacátého století vnesl ticho, humor a princip náhody. S mírnou interpretační nadsázkou by se dalo říct, že témuž vzdává hold i v Knížce z bláta. Před očima máme především umělecký artefakt, jemnou satiru, která se naváží do důležitosti knih a tvůrčího procesu. Dospěláci občas přehání a zbytečně dumají nad teorií, to malé škvrně má hotovo raz dva, s nefalšovaným zápalem pro věc si užívá čistou radost z tvoření, patlání, hňácání, hnětení, míchání a zdobení. Všechno je hra. A tak lze obsah drobné čtyřicetistránkové knížky se dvěma recepty – jak udělat z bláta koláč a jak skládaný narozeninový dort – brát vážně i nevážně. Pro malé kuchtíky je to třeba seriózní návod, jak ze snadno dostupných ingrediencí (vody, kamínků, bláta, bláta a ještě trochy bláta) napéct spoustu dobrot, pro větší pak vzpomínka na dětství, a jak se píše v nakladatelské anotaci, „kus snění do kapsy“.

Po vzoru tradičních kuchařek se tu čtenáři důvěrně tyká a pokyny jsou velmi konkrétní, například při vyndávání dortu z formy: „Polož talíř nahoru na druhý dort – celé to vezmi – a otoč – takže máš nahoře formu, uprostřed dort a dole talíř. Takový sendvič.“ Kdyby to snad přece jen nebylo jasné, početné ilustrace nikoho na pochybách nenechají. Na dort z bláta proložený oblázky se dají z odkvetlých pampelišek udělat pěkné svíčky – a hned je tu stránka s neodolatelnou výzvou „něco si přej“ a vzápětí černobílá strana plná pampeliškového chmýří: „Sfoukni všechny svíčky.“ Knížka probouzí imaginaci a inspiruje k tomu, abychom dělali věci, které přinášejí radost. Ne vše musí být nutně k užitku. Cage v závěru také uvádí svůj žert na pravou míru: „Koláče z bláta jsou na pečení a na koukání. Ne k jídlu.“

Knížka z bláta, ve stylovém provedení čtvercového formátu v pevné plátěné vazbě potřísněné barvou bláta a s nepřehlédnutelným přebalem s otiskem dětské ručky, může být okouzlující dárek pro malé i velké. Z Cageova poměrně obsáhlého literárního díla představuje zatím druhý knižní příspěvek dostupný v češtině, předcházel mu soubor „přednášek a textů“ Silence, vydaný zásluhou pražského sdružení Tranzit v roce 2010 v překladu Jaroslava Šťastného, Matěje Kratochvíla a Radoslava Tejkala.